Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Po obědě jsme se vraceli z malého okruhu.

Oficiálně začne za tři neděle, ale co je to platné: březen je jarní měsíc.

Včera mi Gari poprvé zakopla na schodech do patra.

Někdy (často) se stane, že nemůžu Gari najít.

Zima povolila, nastalo bláto.

Pán tvorstva nebo minimálně pán psů? Nenechte se vysmát.

Není pravda, že se starý pes nenaučí novým kouskům.

Gari a Nora jsou stařenky a už s nimi není taková llegrace jako dřív.

Přijdu do pokoje a tam na zemi kelímek od paštiky...

Potkali jsme souseda, vedl pejska. Moc roztomilý pejsek.

A je to tady, v půl sedmé šero, v sedm tma.

Zvu pejsky na dobrodružnou výpravu.

Sto metrů vzdušnou čarou od baráku máme místo zvané Prasečák.

Jsme na výletě v neprobádané krajině.

Naposledy do našeho jezírka spadla Gari. Jak je to dlouho?

Věděli pejskové, že sousedí se lvem?

Posledně jsem tu psal o setkání se starým psem.

Málo platné, je to suché léto.

Noře se udělala na levé tváři boule.

Snažím se někdy Noře uniknout.

Na třetí procházku jsme včera šli docela pozdě

Naši pejskové obvykle začnou ožívat po druhé odpoledne.

Tedy, zas tak utajený není, protože ho vidím, pozoruju…

Zatím jsem do auta nakládal jenom Noru.

Anna s Patrikem mají Marly fenku českého fouska.

Gari s Norou jsou vždycky první u dveří, když někdo zazvoní.

Potkáváme dvojici spřátelených pejsků.

Můžu na zahradě dělat cokoli a Nora se bude kolem mě motat.

Zkrátil ranní okruh, protože Norince připadal moc únavný.

Garina je sebevědomý samostatný pejsek.

Víkend byl tak jarní, že se před tím nedaly zavírat oči.

Marodím už týden, nic vážného, kašlu, smrkám, jsem nastydlej.

Pamatujete na Grétu? Na její „jak se opovažujete‟?

V neděli jsme se vypravili s vnučkou a pejsky do Průhonic.

V neděli odpoledne krásně svítilo sluníčko.

V pracovně pod oknem je uchystaná miska s vodou.