Modrá a červená
Pro noční procházky (začínají od 17 hodin) mám dva obojky, jeden svítí červeně, druhý modře. Principiálně je to tak, že červený dostane Gari, protože je zlobivější a hodná Norinka fasuje modrý. Ten svítí jen napůl, to LED svícení je v něm už jaksi vyšisované. Ale Nora je tak hodná, že není nikdy daleko.

Dneska jsem se splet, červený jsem dal Noře . Koukám do tmy, červené světýlko kmitá, a kde je modré? Nikde není. Že by se Gari ztratila? Nic takového. Světelný kužel čelovky ji vyloupne ze tmy. Je bez obojku. Asi je tak strašně zlobivá, že ho setřásla. Takže jsem povolal Noru, sebral jí červený obojek, předal Garině a šli jsme dál s tím, že po návratu půjdu a budu ztracený obojek hledat.

Vrátili jsme se. Našel jsem ho dřív se dalo čekat. Ležel v předsíni na lavici.

Případ sežrané paštiky

Seděl jsem u počítače nahoře v pracovně. Ljub na mě volala, abych vzal nahoru Norinku, připomínám, že nemůže už chodit do schodů a musíme ji nosit.

Co že se stalo?
Gari dopadena poté, co sežrala paštiku a Nora úpěnlivě trvá na tom, že nemá se zločinem nic společného. Já u toho nechci být!

No jo, jenže Gari nesežrala paštiku. Kelímek jsem vybagroval já a Gari ho jen dovylízala… A co na to Nora?

Zoufalství typu „ na mě nezbylo‟…

Dostal jsem pusinku
Z procházky jsme se už vraceli, poslední fáze vede od místa zvaného U dubu (proč asi…) lesem podél pole k alejce, spojující les se Šmoulovem. Jdu, Gari s Norou se šmrdolily přede mnou, najednou se za mnou něco událo, otočím se a už tu byl chrtík, starý známý Bart, vyskočil, dal mi pusinku, načež zmizel.

Po chvilce mě došla jeho paní.

‟Pozor na Barta,‟ řekla. „Dává pusinky.‟

‟Já vím,‟ řekl jsem.