Příliš mnoho psů
Vraceli jsme se z odpolední procházky a kousek od branky jsem potkal souseda. Pustil jsem Gari s Norou na zahradu a najednou přiběhl další pes a ještě jeden a k dovršení tu byl třetí a všichni se nacpali na pozemek.

Nic proti tomu, kolikrát naši pejskové takto někoho navštívili. Jen aby nelítaly chlupy! Naštěstí vše prošlo bez ztráty chlupu. Jen v jednu chvíli dva psi chyběli – Gari a ještě ten jeden.

Našel jsem je v koutě zahrady, stáli proti sobě, Gari přísně hleděla.

Hlavně na ně nesahat, to je zlaté pravidlo. Zvolání „koukejte mazat‟ stačilo. Kéž by to takhle vždycky skončilo…

Nenechat se přejet
Dneska to zase nebude o psech, co je to platné, zvířecí říše je širší. Máme kolem sebe taky ptactvo. Hrdličky sídlí převážně u dřevníku, kosáci opanovali zahrádku. Dneska jsem sekal trávu. Přiletěl kosák a kloval do posekaného místa. Jenže znáte to, seká se trávník, jedete sem, pak zpátky, pak tam a zase zpátky… Jenže kosákovi se to nelíbilo a capkal mi před sekačkou a hodně se rozčiloval.

Kosáci ze mě nemají strach a je to od nich rozumné. Já jim hlavu neukousnu. Jednomu takovému to udělala nějaká kočka, chudák ležel ve škarpě, když jsem večer šel s pejsky.

Zaštěkal pes
Jaký? Neviditelný, před 28 lety. Samozřejmě jsem na to zapomněl, ale někdo to připomněl na Twitteru a z Muzea internetu vydoloval historické prastránky, jak Pes tenkrát vypadal. A štěká furt… Takhle jsme vypadali zamlada (Pes úplně zamlada a já hodně mladějc než dnes):

Ví svoje
Chodíme kolem dětského hřiště (je oplocené, má dvoje vrátka) a hřiště je vsazeno do oploceného pozemku pro budoucí školu, má dvoje vrátka.

Jdeme a Gari vběhne otevřenými vrátky na hřiště. Volám na ni, že jí otevřu druhá vrátka, aby mohla ven. Nepotřebuje mě. Ví, kde je v plotě díra… a vběhne na pozemek.

Jdu k vrátkům pozemku, abych ji pustil ven. Nepotřebuje mě. Ví, kde je v plotě díra… a vyběhne ven.

Jsem já vůbec k něčemu?