Vláda si začíná dělat starosti, jak to zařídit, aby byl elektřiny vždy dostatek, když je jí třeba. Aby nenastala tma. A už byl zveřejněn první návrh: přijmout zákon, který by zakazoval ukončit provoz státem vybraných uhelných elektráren. Článek o tom zveřejnil Seznam zprávy.

Zákon, resp. příslušné novelizační paragrafy stávajícího energetického zákona, ještě nejsou formulovány, natož schváleny hlasováním zákonodárných sborů. A ještě do toho bude mluvit Evropská komise, která nám musí schválit námi schválené paragrafy. Ale ať už to vše dopadne jakkoliv, podstatná věc už se udála. Plánovaná ekonomika se dopracovala do fáze nefunkčnosti.

Citovaný nápad je zcela jistě reakcí na varování podnikatelů v uhelné energetice, včetně ČEZ, že nebudou dále provozovat své uhelné elektrárny po roce 2025, protože se jim to nevyplatí, budou trpět ztrátami. Jenže vláda plánovala jejich provoz až do roku nejméně 2033, možná 2035, nebo také 2038, podle toho, které datum příslušných zpráv si otevřete. Do té doby za ně nemá náhradu. Elektroenergetická soustava se neobejde bez jejich záložního výkonu, který by vyrovnával výkyvy v produkci elektřiny obnovitelnými zdroji.

Tento záměr se ale dostal do konfliktu s pětiletkou Evropské unie s cílem udolat uhelnou energetiku emisními povolenkami a přerozdělovat tuto dodatečnou daň směrem k obnovitelným zdrojům (OZE). Výsledkem je nadprodukce elektřiny z dotovaných OZE v období příznivého počasí. Tehdy energii z fosilních zdrojů nikdo nepotřebuje a nekupuje, nebo za ceny, které nekryjí ani variabilní náklady. A naopak hrozí nedostatek energie, když je jí potřeba, což by mohly řešit fosilní zdroje, ale cena této energie je zatížena cenou emisních povolenek, variabilními náklady (na provoz, palivo aj.) a fixními náklady – to jsou ty na existenci těch elektráren. Kolik jich bude vydáno pro potřeby průmyslu, včetně energetického, o tom rozhoduje Evropská komise. Plánovitě.

Evropský dotační systém zaručuje dotace provozovatelům OZE i za nadbytečnou elektřinu s nulovou nebo zápornou tržní cenou. Naproti tomu platby za záložní zdroje jsou považovány za nepovolenou podporu. Podnikatelé v uhelné energetice oznámili, že dál takhle fungovat nehodlají.

Stát tedy nyní zvažuje plánovací dokument, který by podnikatelům fungování elektráren přikázal zákonem. Podle vyznění článku by ještě sám určil, které ze zdrojů konkrétně budou v nuceném provozu. Těm by pak poskytl dostatečné platby tak, aby je ekonomicky nezlikvidoval. „O tom, který zdroj nepostradatelný je, by rozhodoval státní podnik ČEPS, zodpovědný za fungování rozvodné sítě. Vytipované zdroje by ČEPS nahlašoval Energetickému regulačnímu úřadu, který by jim nařizoval povinný chod. Stát by nařídil, co má zůstat v provozu. A firma pak za to pošle fakturu,“ cituje článek ze Seznamu zprávy jednoho z účastníků právě probíhajících politických debat.

Komu to připadá podivné, vězte, že podobný postup byl zcela běžný v socialistické plánované ekonomice. Jen ten zákon se jmenoval jinak, byl to závazný pětiletý národohospodářský plán. Nejprve se podnikům vysbíraly všechny příjmy: 95 % daně ze zisku a veškeré odpisy. Poté se peníze přidělovaly na základě onoho plánu. Na provoz, na investice, na nákup materiálu, devizy na import… Podle stejného mustru se nyní energetické podniky dodanily formou emisních povolenek, případně daní z navátého zisku. Pročež se vynalézá zákon, aby se vybraným subjektům a vybraným elektrárnám nařídilo fungovat další alespoň pětiletku, nebo dvě, za což se jim část vybraných peněz možná vrátí – budou moci fakturovat na základně rozhodnutí státní ČEPS, resp. ERÚ.

Nejde zdaleka o ojedinělý nápad. Minulý týden projednávala Evropská rada prý převratnou Zprávu o stavu vnitřního trhu. Jmenuje se Mnohem více než jen trh. Co v ní nalezneme? „Další posílení unifikace a byrokratizace v nejrůznějších oborech, od kapitálových trhů a finančních služeb, telekomunikačního trhu až po trh s energií. Evropská rada se nad Zprávou zaradovala a vzduchem létala slova o ‚nové dohodě o konkurenceschopnosti‘ a o ‚vytváření podmínek‘, které by firmám umožnily lépe využít příležitostí, které poskytuje ‚klimaticky neutrální, digitální a oběhové hospodářství‘. Jestli v tom mezi řádky čtete nové masivní přerozdělování, nové dotace, nové pobídky, nová zvýhodnění, protekce a stimuly, pak čtete dobře,“ zhodnotil zprávu Jaroslav Jakl na stránkách serveru Neviditelný pes. A také prohloubení plánované ekonomiky, dodává Svět hospodářství.

Plíží se to nenápadně jako marxismus-leninismus, ale rychleji a bez třídního boje, takže i bez revolucí. I když… proletáři z německé společnosti Thyssenkrupp se bouří proti prodeji podílu české společnosti EPCG. Obávají se ani ne tak Daniela Křetíského, jako spíše rušení tisíců pracovních míst v Duisburgu a dalších německých provozech z důvodu ztráty konkurenční schopnosti podniku vyrábět a prodávat ocel při nákladech zatížených drahou energií a emisními povolenkami. S vysokou pravděpodobností podobný problém tkví hluboko v krizi vítkovické ocelářské společnosti Liberty a jejího dodavatele energie, společností Tameh. I v tomto případě už odbory projevily svůj názor, ale slova o bouření by byla poněkud nadsazená…

Poskytl server Svět hospodářství