PSI: Porodní bedna po patnácté
Matka s dcerou foto: archiv Eva Ž., Neviditelný pes
Když jsem slibovala, že zkusím něco napsat o odchovu našich štěňat, tušila jsem, že si na sebe pletu bič. Ono psát o odchovu a neopakovat se, je téměř nemožné. A vzhledem k tomu, že máme vlastně patnáctý vrh, tedy tak trochu jubileum, je to ještě horší.
Tak jsem se nakonec rozhodla napsat několik informací pro lidi, kteří nemají žádnou zkušenost a značné nadšení.
Pro zodpovědného chovatele začíná plánovaný odchov výběrem krycího psa. O tom jsem již psala, pro mě je to práce minimálně na půl roku. Děsí mě inzeráty typu „hledám ženicha pro svou fenku, pokud možno stejné plemeno“. Znamená to, že takovému „chovateli“ je úplně jedno, jestli je krycí pes zdravý, jakou má povahu, jestli není příbuzný. Hlavně že budou mít štěňátka, která pak nějak odchová. Docela mě překvapilo, že cena štěňat bez průkazu původu – tedy s nejistým původem, možná i kříženců, je prakticky polovina ceny zodpovědně odchovaných štěňat. Ale já jsem velmi špatný obchodník.
Problém je i to, že dost lidí trpí pověrou, že by fenka pro své štěstí a zdraví měla mít aspoň jednou štěňata. Tak tahle pověra pravda není.
K omezení rizika nádoru na mléčné žláze je daleko lepší časná kastrace. Porody riziko nezmenší. I s tím štěstím je to velice sporné. V přírodě ve smečce je naprosto běžné, že se rozmnožuje jen tak zvaný alfa pár. To jsou nejsilnější a zkušení jedinci, kteří jsou schopni zajistit štěňatům šanci na přežití. Ostatní feny ve smečce často s výchovou vypomáhají, dělají „tetičky“ a nijak se netrápí tím, že nemají vlastní potomky. Proto ani fena nestrádá, když nemá štěňata. Naopak, vrh štěňat je pro fenu i chovatele velká zátěž
Takže jaké jsou naše zkušenosti s vrhem a odchovem zdravých štěňat? Jaká jsou rizika, kterým chtě nechtě fenu vystavujeme?
Hlavním rizikovým bodem je porod. Slyšela jsem opakovaně názory, že si příroda (fena) pomůže sama, že s porodem si není třeba dělat starosti. Je to mýtus, vzniklý kdysi na vsi.
Tam si fena opravdu musela pomoci sama, viděla jsem kdysi fenu, která porodila v jamce vyhrabané v koutě ve stodole. Ale už se nemluví o tom, že zdaleka ne všechny feny porod přežily a přežila jen část nejsilnějších štěňat. Kromě 15 porodů našich fen jsem asistovala i u několika dalších u známých.
Většinou fena rodí v noci a není dobré ji nechat samotnou. Naše první vrhy znamenaly, že 2-3 noci jsem se nevyspala, protože jsem spala vedle feny na matraci a byla mnohokrát za noc vzhůru a kontrolovala ji. Teď už ji kontroluji jen tak 2-3x za noc, poznám lépe, kdy se její čas chystá.
Samotný porod může být složitý. Opakovaně jsem zažila, že jsme proseděli noc u feny, která vypadala, že začne rodit. Ráno jsme jeli na veterinu. Někdy jsme skončili císařským řezem, někdy v lepší variantě injekcí na povzbuzení děložních stahů a pochodovým cvičením, abychom porod rozhýbali. Tak jsem třeba rodila první štěně na louce před veterinou.
Někdy porod začal dobře a pak se něco zaseklo a opět následovala veterinární intervence. Jednou (protože jako na potvoru jsme část porodů měli o víkendu) se nám stalo, že jsem nechtěla kvůli kontrole, zda je vše porozené, tahat naši paní doktorku z postele a prodleva měla za následek úmrtí zadrženého štěněte a následnou infekci, která znamenala ohrožení života feny i již narozených štěňat. Díky velkému nasazení, spoustě peněz a třem týdnům ošetřování, vstávání a kontrole feny jako na intenzivní péči, jsme přišli pouze o 2 štěňata z deseti a fena se zotavila. Těch osm přeživších víceméně sleduji a naštěstí jsou ještě po 7 letech bez následků.
Když porod nejde úplně hladce, může stačit píchnout oxytocin, nebo je problém a fena skončí na císařském řezu. Pak záleží na feně. Většina i po operaci štěňata přijme a kojí, ale mohou být i případy, že matka může štěňata odmítnout (to se mi naštěstí nestalo). Pak je otázka, co s nimi. Buď se zoufale hledá kojná fena, nebo člověk nakonec se pokusí matku nahradit. To znamená 3 týdny martyria, kdy krmíte každé 3 hodiny ve dne i v noci, mezitím masírujete štěňatům bříška, aby se vyprázdnila (sami to nedokážou).
Další, drsná možnost, je nechat štěňata uhynout nebo utratit. Nejhorší možnost je, když uhyne matka. Pokud se porod nechá dlouho a neintervenuje se, je problém na světě. Stane se, že uhynou štěňata a matka se zachrání za cenu velkých nákladů a psychické zátěže pro všechny. Samozřejmě nejhorší varianta je, když člověk přijde o matku i štěňata. Z idylky se rázem stane tragedie.
Samozřejmě existují i klidné a pohodové porody. Naštěstí jich je většina, ale na ty komplikované vzpomínám častěji, když chci fenu nakrýt. Ostatně je v lidské přirozenosti si lépe pamatovat to zlé. Některé porody byly noční můra (ze které se člověk bohužel nemůže probudit). Ale bezproblémový porod si už užívám. I s tím ponocováním.
Když máme porod za sebou, nastává fáze kojení.
Ideální je, když máme matku pečlivou, pečující, s dostatkem mléka. To nemusí být pravidlo. Ne každá fena uživí velký vrh. Dříve bylo zvykem „nadpočetná“ štěňata likvidovat a nechat fence jen 3-6. O ně se postarala. Dnes se nesmí zdravé štěně utratit. Samozřejmě se to nelegálně děje.
Chovám plemeno, u kterého je 8-10 štěňat normální počet, tak vím, jak obrovská zátěž to pro fenu je. Krmení do ní pomalu házím „po lopatách“, sežere skoro trojnásobek běžné dávky. A samozřejmě dostává jen velmi kvalitní krmení, převážně maso. Ale kromě krmení a úklidu je tahle fáze odchovu nejpohodovější.
Pečlivý chovatel si hlídá váhu štěňat, to, jak přibírají a jestli nějaké nezaostává. Může se stát, že se ve vrhu vyskytne štěně špatně životaschopné a pak je dilema, co s ním.
Po letech jsem dospěla k názoru, že vypiplávat neduživé štěně je sporné. Jen malá část z nich se dokáže chytit a vyvíjet normálně. Samozřejmě, že u každého štěněte čekám 2-3 dny a pokouším se ho zachránit, ale poté buď samo uhyne, nebo musíme přistoupit k utracení. Je to bolestivé. Ale od několika chovatelek jsem slyšela historky, jak vypiplali štěně a to pak mělo takovou vadu, že buď ho museli v 5 týdnech nechat utrácet (a to bolí o hodně víc, než u novorozeněte), nebo jiná chovatelka měla pejska s poškozením mozku během porodu. U malého to vidět nebylo, ale jakmile se to projevilo, štěně se jí vrátilo.
Pejsek žil u nich poměrně spokojeně, ale nemohl běhat volně mimo zahradu (kvůli poslušnosti, kterou nezvládl), měl epilepsii a v necelých dvou letech uhynul. Pro mě je noční můra představa, že někomu předám štěně s vadou. Zatím se mi to stalo 2x, ale ani jedno postižení nebylo vážné, dalo se řešit a psi žijí normální život, jen nejsou vhodní na výstavy případně práci. To nemluvím o štěňatech s drobnou exteriérovou vadou (křivé zuby apod.). To je opravdu bezvýznamná kosmetická vada a majitel bez výstavních ambicí získá kvalitní štěně za cenu štěněte bez PP.
No a pak přijde na řadu přikrmování, odčervování, očkování, čipování. Těch starostí je dost. I když nemá chovatel štěňata doma, jako máme my, té práci se nevyhne. Samozřejmě když odchováváte štěňata na slámě, je úklid snazší. Pokud máte kotce, je to také jednodušší. Domácí odchov je pro člověka nejhorší způsob. Štěňta jsou sice vymazlená a dobře socializovaná, ale chovatel má 2 měsíce o zábavu postaráno.
Proto bych ráda poradila těm, kteří chtějí fence pro lepší pohodu „dopřát jednou štěňátka“, aby si to opravdu dobře rozmysleli.
Ale abych jen nemoralizovala. My chováme cíleně, teď už v každé vrhu máme nějaká štěňata „na objednávku“. Nejstarší odchovy už (obvykle) ve zralém věku odešly a majitelé se k nám vracejí. Na to jsem hrdá.
Teď už si uvědomuji, co mě čeká, nakonec to absolvuji popatnácté, a jdu do toho znovu. Až se divím, jak naivní jsem na začátku byla a co vše mi prošlo. Problémy jsem většinou měla až s některými pozdějšími vrhy, první 3 byly zcela bez komplikací. Někomu štěstí přeje.
Někomu i dlouhodobě a má bezproblémových většinu vrhů. Znám ale i chovatelku, která si své problémy vybrala už u prvního i druhého vrhu. Kamarádka zase zažila u feny torzi (přetočení) dělohy a nebýt jejích zkušeností a ochoty jejich veterináře, který udělal operaci ve 2 v noci, tak by přišla o fenu.
A nejde jen o problémy takzvaných čistokrevných fen, o kterých se říká, že jsou přešlechtěné a choulostivé. Fletky rodí obvykle bez problémů a dobře a bývají dobré matky. I kříženky mohou mít komplikace. Málokdo o svých problémech píše. Proto odchovy vypadají jako zářivá procházka rozkvetlým sadem s fotkami roztomilých štěňátek a šťastné maminky. Situace může být daleko dramatičtější. Každému přeji porod a odchov v klidu. Pak je to práce, ale i radost. Ale každý by si měl dobře rozmyslet, zda na odchov má čas, prostor a nervy.
Dnes máme v porodní bedně 9 malých skoropejsků. Letos máme i 3 hnědé, ostatní černé. Zatím jsou to válečky s nožičkama a ocáskem, ale prospívají dobře. Matka nám sice také rodila s komplikacemi (císařským řezem), ale od probuzení se o potomstvo starala, mléka má dost a už má i vyndané stehy a zahojenou ránu. Zatím jen uklízím a peru a občas se pomazlím se sametovými štěňátky.
Ale už dělám zásoby krmení, až ty malé piraně začnou jíst z misky. Podle toho, jak se vrhají na mámu, se mám na co těšit. Už jsme napůl důchodci, máme víc času a v péči o štěňata se můžeme prostřídat.
První vrhy byly ve znamení nejprve přesčasů, pak vybírání náhradního volna a života v poklusu mezi prací, kolotočem kolem štěňat a ošizenou domácností. Rodina mi to naštěstí toleruje.
Až bude štěňatům 8 týdnů, začnou odcházet a já pocítím směs úlevy a smutku. Naštěstí jeden – Onyx zvaný Nyx (je černý jak noc) u nás občas bude na hlídání. Je to pokračovatel Elwooda, o kterém jsem toho celkem dost napsala. Páníček bez psa nevydržel, ale počkal si na Skyina syna.
Náš život se psy jde dál, včetně odchovů. Je to způsob života, velký koníček. Není to na výdělek, to, co utržíme za štěňata, dostanou zpět psi a ještě musíme dost přidat. Život bez psů bych si neuměla představit. I přes ty občasné pády.
Foto: archiv Eva Ž. Podívejte se do pěkné fotogalerie.









