Začátkem dubna představil ministr školství Mikuláš Bek (STAN) nové rámcové vzdělávací programy (RVP), tedy to, co dříve lidé znali pod pojmem osnovy. Jeho vyjádření, že to není žádná revoluce, ale jen plán modernizace, abychom se v tom 21. století neztratili, zaujalo. Když totiž ministr začne předem uklidňovat, že se nejedná o revoluci, měla by veřejnost okamžitě zpozornět, protože to samozřejmě znamená, že to buď někdo už za revoluci označil anebo si ani samotní tvůrci nejsou jisti, jak jejich dílo veřejnost přijme a zda-li to za revoluci nebude považovat.

Práci na revizích začal už ministr Plaga (ANO). Tehdy se říkalo, že má jít o redukci nadměrného učiva a o určitý návrat k pevně daným věcem, aby se nestávalo, že část toho základního učiva se v různých školách probírá úplně libovolně i v různých ročnících. Dítě by tak, pokud se například přestěhuje, mělo zaručenou nějakou kontinuitu vzdělávání. Dnes se totiž může stát, že nějaký předmět (které školy mohou učit v různých ročnících) nemá vůbec.

Tenhle cíl se ale cestou úplně vytratil.

Místo vytvoření nějakých konkrétních záchytných bodů ve vzdělávání přinášejí nové revize v podstatě hlavně jen ideologický a ideologický balast. Učivo je vynechané úplně. Očekávané výsledky vzdělávání jsou formulované velmi vágně, že si často pod nimi nikdo nic konkrétního ani nepředstaví natož, aby k nim nějak směřoval. Zásadní změny přinášejí také nově formulované cíle ve vzdělávání, které mají vést k hodnotám jako jsou: Sdílené poznání, respektování potřeb planety, podpora udržitelných technologií a inovací a důstojný život pro všechny.

Dále byla zásadně překopána průřezová témata, to už nejsou výchovy, jak tomu bylo doposavad a co už bylo také špatně, protože v praxi pak některé školy dávaly vysvědčení, kde více polovina hodnocených předmětů byly výchovy k něčemu… To sice možná odpadne, ale jak se vám líbí průřezová témata nazvaná: „péče o wellbeing, společnost pro všechny a udržitelné prostředí“ a co asi do nich dosadíte?

Všechny tyto pojmy se mohou sice naplnit obsahem v podstatě nezávadným a objektivně i dobrým, ale když sledujete rozhovory a různé školské projekty, je na místě vidět věci realisticky a realistické teď je, že obsah těchto pojmů už je vlastně připravený. Bude to taková vysokorychlostní dálnice k působení neziskových organizací, které zkrátka přinášejí onen lepší svět. Můžete to třeba sledovat i v Národním pedagogickém institutu na jeho projektu zapojmevsechny.cz. Ten se chlubí tím, že od letošního roku používá genderově neutrální jazyk a publikuje právě v rubrice péče o psychickou pohodu (což je ono cize nazvané průřezové téma péče o wellbeing) i články o nastavení nové normality. Z nich se pak dozvíte, že neziskovka Transparent iniciovala vznik pracovní skupiny na MŠMT, která prý připravuje už i nějakou oficiální metodiku, jak přistupovat k problematice transgenderových žáků ve školách. Transparent je neziskovka, která lobbuje za to, aby si pohlaví či gender mohl každý vybrat, jak chce bez ohledu na biologickou realitu.

Nechme ale mluvit i samotné RVP, tohle je část popisu a zdůvodnění u očekávaného výsledku učení v kapitole Poznáváme minulost: „Očekávaný výsledek učení by měl žáka směrovat k poznání, že tzv. sociální, resp. genderový řád je utvářen a vynucován autoritami a ti, kteří se mu vymykají, mohou být objektem pronásledování a diskriminace. Snahy o emancipaci (např. boj žen za politická a sociální práva, zrovnoprávnění LGBTQ+ komunit ve věcech rodinného práva) byly a jsou blokovány využíváním historických argumentů, které odkazují k tradicionalisticky pojatému trvání neměnných rolí. Vyučující volí obsah zejména s ohledem na aktuální emancipační snahy přítomné ve společnost.“

Je to věrná ilustrace toho, jaký slovník a dikci používá celý nový dokument.

V tomto kontextu už působí úplně trapně ujišťování jednoho z tvůrců RVP, že učení o LGBT+ a genderu nebude ideologické.

Co s tím jako veřejnost můžeme udělat? Pokud tohle nechceme, protože tady jde o celou generaci našich dětí, je třeba svůj nesouhlas doručit na MŠMT a také panu premiérovi Fialovi. Neumím si představit, že pokud o tomhle vůbec ví, by s něčím takovým jako bývalý ministr školství a autor knihy „Konzervatismus dnes“ mohl souhlasit.