Co udělá narůstající znechucení lidí z politiky a politických stran, nejen těch vládnoucích? Tím, jak se mezinárodní situace více polarizuje, přibyla korektnost, Green Deal a další „hodnoty“, tak to nutí mocné více lhát nebo aspoň částečně potlačovat fakta ve prospěch svých idejí. Stávají se méně tolerantními a více kategorickými. Nekonají ve prospěch lidí, ale ve prospěch idejí. Svých i zahraničních. Ne pro to, co lidé chtějí, ale co by měli chtít a jak by svět měl podle nich vypadat. Lidé to poznají, protože ve světě internetu a sociálních sítí vše vyjde najevo. Lidi zneklidňuje chaos, neustálé třenice a zatouží po pořádku. A tak zvolí vládu silné ruky, jako už několikrát v historii.

Vzpomeňte na vítězství komunistů ve volbách r. 1946, kdy byl národ znechucen Mnichovskou zradou spojenců a Rusové konečně vyhnali Němce. To vedlo k Únoru 1948. Znechucení Němců nad Versailleskou smlouvou a rozvratem státu přivodilo nástup Hitlera. Selský rozum jakoby nabádal, když demokracie neumí sjednat klid a pořádek, musí nastoupit někdo rasantnější. Neuvědomí si, že s chaosem pak zmizí i svoboda. Nebo i to chtějí riskovat, protože v chaosu si stejně svobody moc neužijete?

Ale i ve starém Římě v dobách republiky šla demokracie stranou a zemi řídil v době ohrožení diktátor s mimořádnými pravomocemi. Je to logické. Když už hoří část domu, je nesmyslné se hádat, zda hasit vodou nebo pěnou. A to my rádi, protože každý je přece expertem a ví, jak by to mělo být.

To je jedna stránka pohledu. Tou druhou je fakt, že moderní technická společnost je velmi složitým systémem, kterému málokdo rozumí. A když tak jen jeho části. Jen u nás je nesporným faktem, že s takovým státním deficitem nemůžeme dlouho žít a že demografický vývoj populace povede k neudržitelnosti současného penzijního systému. A to jsou jen dva hlavní problémy. Jak z toho?

Vládní strany málo vysvětlují a předkládají alternativy. Pozdvižení způsobilo postupné zvyšování věku odchodu do důchodu. Proč se vláda nezeptá lidí, chcete chodit dál do důchodu podle současných pravidel, ale s tím, že důchod bude jen tříčtvrteční či poloviční? Něco udělat musíme, jinak pak už nedostanete vůbec nic, až se systém rozpadne. Nebo dát i na výběr, dříve s nižším, později s vyšším.

I státní deficit vláda jen tak šolíchá, místo, aby řekla: Roky žijeme nad poměry, a kdybyste to dělali vy v rodině, dávno by u vás už byl exekutor. Rozkročili jsme se tak, že na to nemáme a musíme ubrat. To jsou prostě fakta. Tak na několik let nebudeme zvyšovat platy, důchody a ona klesne i drahota, nebudeme financovat většinu neziskových organizací, zavřeme několik humanitních univerzit, jejichž výsledky moc nepřispívají do státního rozpočtu, urychlíme digitalizaci a nebude potřeba tolik úředníků. Jak to, že průměrné platy ve státní neproduktivní udržovací sféře jsou vyšší, než v té soukromé, která živí stát? Ať hrají jen ta divadla, která si na sebe dokáží vydělat, protože to je znak zájmu a potřeby. A řadu dalších očistných akcí. A až se situace zlepší, budeme postupně obnovovat to rozumné z nadstavby. Na co budeme mít.

Lidé by byli šokování, vyšli by do ulic, ale pak by si zvykli, když by viděli, že to zabírá. Asi by současnou vládní garnituru v příštích volbách nezvolili, ale to ji nezvolí stejně i za to pomalé šolíchání. A příští vláda bude ráda, že to za ni někdo udělal a nebude to moc změkčovat. Cením si současnou vládu, že to aspoň zkouší a něco podnikla. Petr Fiala, je sice zajímavý rétor, ovšem pro akademickou půdu a lidem to vysvětlit neumí. A navíc dost podléhá tlakům ze zahraničí. Na reformu je málo sociopatický. Je ovšem jasné, že ani Babiš či Okamura si s problémy neporadí. Rasantního diktátora si asi Česko samo nezvolí, to by ubrzdila EU. Ale i EU má obdobné problémy a tak se možná časem urodí diktátor tam. Konec konců francouzské mimořádné volby leccos naznačili. Jak zleva, tak zprava. A s diktátorem to nebývá žádný med.