Nic mi do toho není, a přece mě to zlobí. Schyluje se k parlamentním volbám ve dvou ze tří nejdůležitějších zemí Evropy (Španělsko plus iks dalších zemí mi doufám promine), v Británii dnes a Francii v neděli. O britských volbách se u nás téměř nepíše. Pozornost opadla poté, co pominulo nebezpečí levičáka Jeremyho Corbyna, takže víme, že nehrozí žádný Armagedon. Vyhrají labouristé. Ukáže se, zdali drtivě nebo jenom s naprostou převahou, nebo jestli jenom s obyčejnou převahou. Hodno pozornosti je, pouze jak to dopadne s Nigelem Faragem, otcem brexitu a konzervativcem toho typu, jakým konzervativci bývali, než koncepčně přešli na pohánění vysokých pecí větrem a na problém šestašedesáti pohlaví. Jak to dopadne? Můj odhad: bude to po dnešních volbách v Británii tak jak dosud. Co je špatné, bude ještě horší, jak už to bývá vždycky, kdy stát řídí labour.

Francie bude volit v neděli. Je nám coby stát jaksi bližší historicky od dob, kdy pomohla vzniku Československa a poté přispěla k jeho záhubě. Aktuálně jsme pod jednou střechou Evropské unie. Stávající prezident Emmanuel Macron je nejvýraznější evropský státník, momentálně ve stádiu výprasku. Proto ten zájem. Země je rozštěpena a oblasti s převahou lepenistů bývají zobrazeny hnědě.

Nepřeháněl bych s tou hnědou. Nacismus je ideový fanatismus dovedený s německou důsledností k extrému, v počtu mrtvých srovnatelný jen s ruským a čínským komunismem. Ve věci dezinformací už máme státně určeného plukovníka. Mohl by upozornit obyvatelstvo, že právě Rusové, před nimi ruští komunisté, odjakživa horlivě olepovali nálepkou „nazi‟ kohokoli, kdo jim neseděl. Nedělejme to po nich. V žádném směru. Ukrajinci nejsou nacisté a přenechme to někomu jako je Rajchl, ať to tvrdí. Le Penová taky není nacistka. Nikoho do pece nehází. O to se v této době starají jiní, za potlesku pokrokové levice. Nás by měl zajímat detailní politický program lepenistů a o něm se vůbec nepíše. Že například v rámci hájení „národních zájmů‟ razí cosi jako FRANCE FIRST, což by mělo za následek, kdyby vyhrála, že by české firmy mohly na francouzském trhu ostrouhat. To hlavní, co je na Evropské unii důležité, totiž otevřený trh, by mohla tato tendence omezit, v důsledku zastavit. Takový by byl dopad oněch „patriotických‟ projektů. O tom by měli lidé vědět, ale vysvětlit jim to je složitější, než barvit mapu na hnědo. Momentálně je ale důležitější, jak to ve Francii dopadne a to se dozvíme předběžně večer a definitivně v pátek.