Není to župan, je to trenčkot, cosi jako kabát, původně určený pro kanónenfutr v zákopech franko-německé fronty 1914-1918. Internetové hlasování vychází při volbě hrůza – krása 84 : 13 ve prospěch hrůzy. To je ale normální reakce, nepamatuju, že by národ někdy propukl v jásot a zvolal „to je ono, to je vyjádření českého vkusu, světu klesne čelist, až toto uvidí‟. Odpor patří k věci a dovedl by to vysvětlit i psycholog začátečník. Olympijský výbor coby zadavatel a návrhářský salón coby tvůrce musí s takovou reakcí počítat. Vždy to bude volba mezi banalitou a extravagancí. Banalita vkusu převažuje (viz to je blbý, to se bude líbit), ale extravagance určuje směr a postupně se za ním vydají všichni, až extravagance přejde do standardu a posléze do banality. Takový je už běh světa.

Bylo by fajn, kdyby se návrh trenčkotu ujal a byl po olympiádě ke koupi a potkávali jsme ho na ulici: to ale taky hodně záleží na našich borcích obojího pohlaví, jak si v Paříži povedou. Budeme si přát výsledky co nejlepší a jim popřejeme návrat do vlasti v trenčkotech ozdobených medailemi.