Pokrokoví komentátoři se děsí hrozby „krajní pravice‟ francouzského Národního sdružení, nicméně reálnější je opačný vývoj. Voliči vyděšení vizí „krajní pravice‟ a vybláznění hysterickými nátlakovými akcemi dají svůj hlas Nové lidové frontě. Název je odvozený od Lidové fronty před devadesáti lety. Ta nakonec zvítězila v roce 1936 ve volbách, způsobila rozvrat ekonomiky a posléze debakl a zhroucení Francie jako státu. Zachránit ji museli až Američané, když se vylodili v Normandii o osm let později. Konglomerát levičáckých sil ve stejnou dobu rozvrátil Španělsko a přivodil zemi diktaturu Francisca Franca. Do třetice historických příkladů uveďme Lidovou jednotu v Chile vedenou Salvadorem Allendem. Jeho Lidová fronta, pardon, jednota, uvedla Chile do chaosu a brutálními metodami zasáhl až generál Augusto Pinochet. Chile se vzpamatovalo, ale za strašnou cenu tisíců mrtvých.

Takto daleko Francie není. Zatím. Má na to našlápnuto. Stačí, aby se rozjel scénář naznačený v prorocké Houellebecqově knize Podvolení: takzvaní slušní inteligentní empatičtí lidé podpoří ve volbách „levici‟ proti „krajní pravici‟ a pak teprve nastane ten správný rozvrat.

Francie má v rozvratech praxi. Levice se poprvé zmocnila Paříže v roce 1871, vyhlásila Komunu. Jak to při ní vypadalo, dopodrobna vylíčil ve svém románu Émile Zola. Román má příznačný titul Rozvrat.

Přát si takový vývoj může jenom Vladimír Putin a pak taky internacionála levičáckých blouznivců, jsou jich plná média, na Západě i u nás. Dopadnout to tak nemusí. Stejně tak nemusí katastrofou dopadnout prezidentské volby v Americe.

Je ale našlápnuto. V úterý by mělo dojít k vyjasnění před druhým kolem voleb – kdo do druhého kola půjde a kdo se stáhne… ve prospěch koho? Údajné krajní pravice anebo stoprocentní krajní levice.