Kolem utajovaného návrhu rozpočtu se rozpoutala přestřelka nejen na úrovni vláda – opozice. Vyjádřil se i nejzajímavější ne-komentátor & ne-politik Miroslav Kalousek: Tohle je čtvrtý návrh rozpočtu vlády Petra Fialy a nelze najít rozumný důvod, proč jsou červnové limity utajovány až v něm, když předcházející tři proběhly standardním transparentním způsobem. S veřejností lze komunikovat různým způsobem, šťastným i nešťastným. Nejhorší ze všeho mi však připadá jasný vzkaz: „Do toho vám nic není, na vaše názory nejsme zvědaví, my si to upečeme sami za zavřenými dveřmi.“ Rozhněvané Aleně Schillerové pak odpovídá ministr financí Zbyněk Stanjura: Proč nechci rozpočet zveřejnit dřív, než musím? Kvůli takovým jako jste vy, která se škodolibě třese na každou šanci vystrašit co nejvíc lidí, na co určitě nebudou peníze. Naše vláda raději rozpočet projedná interně a shodne se na něm jako celek.

K tomu se naskýtají hned dvě „ale‟. Pojem vláda jako celek je cosi zcela iluzorního. Dohromady jakžtakž drží jenom Spolu, protože dvě mrtvé strany, lidovci a TOP 09, visí na ODS jako klíšťata a ODS je neodvrhne, protože každé procentíko je dobré a bez nich by v preferencích klesla někam k Okamurovi. Na mysl se ale vkrádá mnohem silnější „ale‟, vyjadřující zásadní pochybu. Proč je nutné mít i nadále čtvrtbilionové schodky, když už je dávno po covidu, na migrantech a zbrojní výrobě vyděláváme a k životu na dluh nejsou žádné reálné důvody? Stanjura se tedy nemusí obávat jenom povyku Aleny Schillerové. Zúčtování se stejně nevyhne, stejně jako se Ivan Bartoš nevykroutí z verdiktu stran fungování „digitálního stavebního zákona‟. Návrh na nový stavební zákon zdědila tato vláda po vládě Andreje Babiše, tři roky do něho vrtala a v prvním týdnu po spuštění nepřesvědčivě vypouští signály „funguje to‟. To je podstatná kauza. Stanjurovo tajnůstkářství je vedle toho jen veselé osvěžení v politické okurkové sezóně.