S klidem Angličana
Málo platné, pointer je anglická rasa. Nora, a natož pak Gari, nejsou žádný flegmatici a proto mě nikdy nenapadlo se anglickým původem zabývat. V poslední době jsem ale s nimi opakovaně šel kolem zahrádky, kde teď mají tři pejsky. Jeden je malý, takový zasmušilý starosta, ale dva pejskové jsou velmi čilí a hluční. Když jdeme kolem, můžou se strhat a kolem plotu mají vyběhanou cestičku, dokonce bych řekl rigól.

A naši pejskové? Klid Angličana. Co to ti čoklové vyvádějí? Já to prostě nejsem schopná pochopit, co na to říkáte, lady?
Sdílím váš názor, lady. Tihle psi z kontinentu nemají žádné způsoby.

Celoživotní ofrňování
Zkušení pejskaři vědí, co mají psi rádi: nejmilejší hračka je balonek se šňůrkou: zatočíte a hodíte vysoko a daleko a pes běží a balonek dohoní a přinese ho zpátky a tak je to do zblbnutí. Používá se to i k výchově psů: pro pejska je balonek odměna na úrovni buřta, u některého větší.

Ne tak u Nory a pak po dvou letech Gari. Vyzkoušeno. Samozřejmě že jsem to zkoušel. Nezájem. Buřt, to je jiná píseň, ale balonek…

Onehdy jsem v lese jeden takový doslova zahozený balonek na šňůře našel a donesl domů. Leží na trávníku u vchodu. Už tři dny. Bez špetku zájmu.

Není ucho jako ucho
Gari i Nora mají visací uši, jako všichni ohaři. Četl jsem, že je to důsledek záměrného šlechtění, aby pejskové vypadali příjemněji, spousta psích plemen má visací uši. Nic proti tomu. Nezdá se mi, že by kvůli tomu hůř slyšeli. Když nereagují, tak to nebývá kvůli tomu, že neslyší, ale protože jsou to paličáci.

Gari velmi často běhá s ohrnutým uchem. Je to srandovní, asi jako když si dáte kapsu naruby. Říkám jí – máš ohrnuté ucho, to se nestydí, takhle běhat?

Nestydí. A není to proto, že mě neslyšela.

Musíte řvát? Musíme.
Začne to znenadání. Je tma, ticho, sedím u počítače a najednou dole v přízemí řev. Gari i Nora štěkají. Kde mám pantofle? Rozsvěcím na schodech, abych se nepřerazil. Kde řvou? U dveří na zahradu? U domovních dveří? Obé je pravda. Otevřu jedny dveře, nic. Podívám se druhými, stejný výsledek.

Jsou zticha a dívají se na mě vyčítavě. Co tu děláš a proč lítáš od dveří ke dveřím jako pošuk ?

Na to je těžko odpovědět. Ptám se tedy: Musíte tak řvát?

Musíme, odpovědí beze slov a jdou si lehnout na pelech.