Přežili jsme Brody
Ne, nevrhali jsme se s pejsky do horských bystřin. Brody, to je název cyklistického závodu, který má start a cíl u nás za barákem, trochu přeháním, ale ne moc. Je to náramná akce, různé kategorie, ta nejvyšší má tuším 50 km po cestách a hlavně necestách všude v okolí.

Letošní zážitek: ranní procházka – a hlavní nesnáz spočívala v podlézání červenobílých plastových pásků, vyznačující trasu. Cyklisty jsme potkali jen jednou, skupinku pěti chlapečků na klech s čísly, chtěli si to zkusit.

Pak jsme byli zalezlí a odpoledne jsme – úplně jinde – potkali s naší Annou a Edouškem v kočárku asi posledního závodníka, usilovně šlapal a kolem krku měl hozenou píchlou duši jako šálu.
Bylo to znamení, že skončily Brody. Chválabohu.

Musím pochválit
Ráno jsme s pejsky prošil náš zvolský les, jistě že jen malý cíp zasažený cyklozávodem Brody 2023. Trasa ve svém maximu měřila 50 km! Šli jsme, ale narazili jsme na jediný útržek plastové značky. Dříve jsem ještě týden sbíral pozůstatky. Chválím. Ceduli z ochranných kolíků dubu Julius, který jsme na louce U vrbiček s Ljubou vysadili, odstraním sám. Plast mi vadí, cedule na papundeklu o řád míň a cyklozávod je fajn akce, takže se pro a proti, z mého hlediska. rovnají.

Čůrání nadvakrát
Vyčůrat a spát, heslo pro naše pejsky, každý večer opakované. Nora je v tomto ohledu disciplinovaná, Gari to ráda odflákne, někdy jenom markýruje nebo dokonce nasadí pasivní rezistenci.
‟Nemysli si, že tě půjdu ve čtyři pouštět,‟ vyhrožuju. „Podívej na Norinku, jak pěkně čůrá.‟
Házení hrachu na zeď. Gari nečůrala.
Ve čtyři ráno jsem vstával a šel dát vyčůrat… Noru. Tu ovšem musím nosit v náruči ze schodů i do schodů. Není nad to, pěkně si ve čtyři zasportovat.

Neuteče
Po obědě přijel pan mistr vyměnit sprchu. Mimochodem, to se pejsků netýká: ukázalo se, že jde o jakousi pětikorunovou součástku (kdo ví, jestli pětikorunovou). Nejde nahradit, musí se vyhodit sprchová souprava a dát nová. Takový je dnešní svět – a řešíme papírová brčka a špunty na flašce, aby nešlo z flašky pít v zájmu jeho spásy a žvaníme o cirkulární ekonomice.

Pan mistr přijel, šel jsem otevřít, Gari s Norou ho vítaly štěkáním. Staral se, jestli neutečou. Otevřel jsem přece vrátka. Ne, ani nebožtík Iriska, ani Gari s Norou neměly nejmenší sklony utíkat. Několikrát stalo, že jedna nebo druhá nebo třetí zůstaly za vrátky… i kdyby tam měly být do noci, neutekly. Holt, když je tam dobře, neutíká se.