Gari léčitelka
Praštil jsem se do kolena. Však to znáte, jak to bolí. Pak to přešlo, více méně přešlo, trochu to cítím pořád.

Tuhle jsem seděl – ne u stolu ale jaksi ven do místnosti - a přibatolila se Gari a s velkým zájmem mi začala bolavé koleno očichávat. Mohl bych si navymýšlet, že bolení přestalo. Nepřestalo. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že Gari nějakým smyslem – nejspíš frňákem, ale je to divné – vypozorovala moji bolest. Slyšel jsem, že psi dovedou diagnostikovat všelijaké (většinou hnusné) choroby.

Abych tak neměl… kolena. Ale praštil jsem, se, tak klid. Možná taky, že jsem se v kuchyni otřel kolenem o papírek od salámu. Takže klid, nic se neděje.

Chudák stará
Potkáváme se často,paní ze sousedství chodí se svým stařičkým pejskem na procházku pravidelně. Už chudák neslyší, je mu přes šestnáct let, cape ale statečně, drží se. Někdy ne.

Potkali jsme se po poledni. Chudák starý v lese omdlel! Ztratil najednou vědomí, svalil se a ležel. Paní byla na procházce ještě s kamarádkou, radily se, co s ním, jak ho ponesou a on se najednou vzpamatoval, vstal a capal dál.

Stáří není nic příjemného. Mně o tom nemusí nikdo nic vyprávět, ani šestnáctiletý pes ne.

Generálský efekt
Nora má předepsané léky, pilulku na játra a vitamin B. Naučila se mistrovsky separovat pilulku zabalenou do sýra. Naštěstí máme v kuchyni hladkou jednobarevnou dlažbu. Je tedy snadné vyplivnutou pilulku sebrat a aplikovat ji na druhý pokus. Na třetí pokus.

Vyvinul jsem metodu nadvakrát: jedna dávka sejra je kontaminovaná léčivem a před očima a před čumákem mávám druhou dávkou. Vycházelo mi to perfektně a vlastně, pořád mi to vychází, ráno i večer.

Jenom jednou se Ljuba přišla podívat, jak s pilulkami čaruju. Nasadil klamnou dávku, připravil lákací dávku. Šup a červená pilulka s béčkem se válela na dlažkách. Literatura to popisuje jako generálský efekt.

Ne… ale radši jo
Seděl jsem v pracovně a chroupal jsem při práci mrkev. Gari se přišla podívat, co že to žeru a pak mi dala najevo, že by to byl dobrý nápad otevřít dveře do ložnice, že půjde na pelech. Dobrá, vstal jsem, šel za ní a na chodbě jsem jí nabídl zbytek mrkve. Nedůvěřivě ho vzala do tlamy, chvilku zkoumala a pak ho vyplivla a šla dál.
Po třech krocích se zastavila, obrátila se a odhozenou mrkev sebrala.
Stará moudrost praví, že lepší mrkev v hrsti než šunka na střeše.

To je neštěstí
Sedím takhle u stolu a píšu úvodník do Psa, když najednou odvedle divné zvuky a pak přišla Gari, celá nešťastná. Přes židli visel její zimní kabátek a čert ví, co s ním dělala, ale stalo se, že si ho jaksi navlékla na hlavu a nevěděla, jak si ho sundat.
Kéž by každá nehoda šla tak snadno napravit.

Což mi připomnělo, jak kdysi dáno taky takhle za mnou přišla tehdy ještě Iriska, předchůdkyně Gari a Nory. Přišla a na krku jí visel můj foťák. Ležel původně na stole a řemen čuměl dolů a ona chudák…

Přežili oba, ona i foťák. I já to leknutí.