Návrat z bažiny
V neděli bylo moc hezky, zato v sobotu to začalo hodně vlhkou mlhou a přes den se rozpršelo, sice drobně, zato hustě. Odcapkali jsme si ranní okruh a po obědě dvojku. Vlhké pásmo mezi okrajem našeho Šmoulova a polem se proměnilo v močál. Pejskové, jak známo, močály milují.

Dál asi nemusím nic dlouze vykládat. Podařilo se mi Gari i Noru z bažiny vyhnat. Kupodivu Nora byla docela čistá, sice mokrá, ale jinak docela salonfähig. Zato Gari byla jak prase, nejen tlapy, ale i frňák měla od bahna. Zvláštní to jev, normálně je to opačně.

Došlo jsme až k brance. Otevřu – a Gari zamířila bez jakýchkoli keců a ksichtů rovnou ke vratům garáže, rovnou směrem ke sprchovému koutu. Nemusel jsem jí říct ani slovo. Byla tak zabahněná, že jí to samotné přišlo blbý…

Štěkání na nepravý strom
Znáte to coby citát z kovbojky: štěkáte na nepravý strom, šerife. Dnes to ale bylo doopravdy. Odpoledne přišli pánové zrevidovat čidla zabezpečovacího zařízení. To je takové to zařízení, které jsme si nechali namontovat poté, kdy nás zloději vyvedli z iluze, že se v naší idylické vesnici nekrade. Zkrátka, přišli pánové a vrtali se v čidlech a Gari kolem nich pobíhala a štěkala na ně, zatímco Nora dělala totéž, ale v patře (neseběhne po schodech).

Chtěl jsme jim říct, vy dvě hňupy, vždyť to jsou kolegové, měli byste táhnout za jeden provaz, jste barákoví zabezpečovači!

Nechal jsem si to pro sebe. Nemělo smysl to vyslovit. V tom hulákání by to beztak nebylo slyšet.

Předčasná pochvala
Ráno je to tak, že posnídám a teprve pak jdu nahoru do sprchy, načež se obléknu. Při snídani jsou Gari i Nora dole, taky dostanou do misek. Po snídani zůstává Nora dole a Gari jde se mnou. Toleruje moji umanutost sprchou. Zato oblékání pokládá za zbytečnost (kdo rozumný se obléká, že?) a běhá kolem mě a kvílí. Vždycky, dnes ne.
Lehla se na pelech a nevrle mě pozorovala, jak si oblékám fusekle a slipy. Cestou pro košili jsem se nad jejím pelechem zastavil. Pohladil jsem ji a pochválil:
‟To jsi hodná, Garinko!‟
Načež se vzchopila, vyskočila, začala kolem mě běhat a kvílet, protože košile je zbytečná, kdo rozumný nosí košili, že?

Kdy je přepsáno
Často potkáváme jiné pejsky. Mockrát jsem tu psal o Besince od sousedů, velmi hlasité osobě. Někdy bývají pejskové dva: často jsou to dva střední chrti, kluk a holka, Gari už dávno vzdala touhu je chytit, polochromá Nora se tváří, že až jí dojde trpělivost, že je uštve. Když jsou psi tři, to už začíná být hodně psů – nikdy nebyly problémy. Ani dneska ráno nenastaly. To jsem ale těch psů napočítal sedm, a to už bylo fakt přepsáno.

To už je osm?
Sedím u počítače a pracuju. Nora leží na pelechu kousek od psacího stolu, Gari leží na kanapi za mými zády. Jsem zabraný do práce. Najednou slyším kvílení.
Otočím se a kanape je prázdné. Gari je pryč. Kouknu dolů na monitor. To už je osm?
Ano, je osm a Gari sedí přede dveřmi ložnice a kvílí, protože v osm má chodit na svůj pelech.
Pořádek je pořádek a já nemám co se šťourat v počítači, když ona má jít spát.