Deputace
V sobotu bylo fakt docela horko. Těžko se usínalo a ještě po půlnoci jsem na mobilu koukal, jak je to s mraky. Blížily se, ale pomalu.

Probudilo mě zahřmění. Už bylo docela vidět. Probral jsem se a koukám – hned u hlavy mám dvě další hlavy, Gari s Norou se ke mně dostavily jako deputace, že se něco děje a abych s tím něco udělal.

Důvěra těší. Naštěstí bouřka netrvala dlouho a možná, že si deputátnice myslí, že jsem to zařídil já. Konec konců, proč ne?

Co je tohle?
Je horko, morálka upadá. Večer jsem sešel z pracovny dolů. Gari už byla nahoře v ložnici na svém pelechu, Nora v obýváku. Vešel jsem, vstala.
‟Jdeme nahoru do pelíšku,‟ řekl jsem jí.
Opovržlivě se na mě podívala.
Co je tohle za novoty? V tuhle večerní hodinu se chodí čůrat, sdělila mi a šla ke dveřím.
Slibuji, že už žádné novoty zavádět nebudu.

Rozpolcená
Odpoledne jsme zalévali stromy v místech, kde říkáme „u vrbiček‟. Mám velkou nádobu, vejde se na těsno do auta, u dna je pípa. Konvertuju auto na kropičák. Stalo se tedy, že zalévám buk, Ljuba šla s konví k lípám, a co udělají pejskové?
To víte, Garině je všechno fuk, ta se udělá pro sebe. Jenže Nora nás chce mít pohromadě. Jde ke mně, ale kde je Ljuba? Jde tedy za ní, ale kde jsem zůstal já?
U jabloní jsme už byli zase spolu a Nora byla šťastná.
Garině to byla putna, nebo konev, chcete-li.