Když hodně prší

Nora je rozená sušička. To vědí naši pravidelní čtenáři, po návratu z deštivé procházky Nora vždycky olizuje Garinu. Tentokrát ale zavedla novinku: vyšli jsme na procházku za mírného deště, jenže v půli cesty svatý Petr přitvrdil a byl to liják docela výživný. Nora se zastavila a začala Garince olizovat hřbet.

Většinou Gari na její sušicí pokusy reaguje tak, že je oplácí, tentokrát se ale nenechala vyprovokovat.

Jazyk dobře, sdělila Noře. Pánův ručník lepší. Načež přidala do kroku a my klusali za ní.

Rovnou za nosem
Jak rychle se mění návyky! Je to pár dnů, kdy jsme se ploužili z procházek a vyhledávali při tom každičký stín vržený korunou stromu. Od soboty capkáme loužemi – a Gari, sotva proběhneme vrátky, míří rovnou do garáže.

Ví, že tam stojí židle a hned vedle ní moje kolo a na opěradle a na blatnících kola se suší ručníky. Do sprcháče se jí nechce, tím méně pak Noře, ale proceduru ručníkovou miluje. Nejdřív je třeba přehodit ručník nako čabraku, řádně drbat. Pak se přejde na hlavu a na hrudníček a bříško a kejty a podběhy čili paždíčka a nakonec tlapky, nejdřív přední. Snažím se střídat, která přijde pod ručník první.

Jenže nakonec je první Gari, Jako ve všem, je to její úděl.

Přichází Bublinka
Přichází a zase odejde, ale něco po ní zůstane…

Za rohem je (pořád ještě) volná parcela, ani pejskové ji mockrát navštívili – byla (a je ještě) neoplocená. Před nějakou dobou se tam začaly dít věci, teď už je tam betonový základ a večer, když jsem se vracel z procházky, stál před ní obrovský autojeřáb. Za sklem kabiny má jakoby poznávací značku, místo státního znaku psí hlavička a vedle nápis BUBLINKA.

Zítra se začne montovat dům. Je jasné, že hned ráno půjdeme na čumendu a Garina vleze pod jeřáb a Nora bude štěkat.

A Bublinka? Ta udělá pořádek, zatím co její pán naskládá dům tam, kam patří.

Klamavá reklama
Psal jsem tu včera, jak se těším na pejska Bublinku, inzerovaného za předním sklem autojeřábu, nachystaného, že bude montovat dřevostavbu u nás v satelitu. Ráno jsem se vrátil z procházky, nechal Garinku a Noru na zahradě – aby se náhodou s Bublinko nepopraly, jdu se podívat… a jeřáb staví a montuje a po Bublince ani stopy.

Ještě štěstí, že jsem o ní mé dvojici nic neřekl. Co by si pomyslely mé dámy? Slibuje Bublinku… a místo ní nabídne nějakou dřevostavbu!

Přenoska
Už tři roky nosím Noru po schodech – po úraze a následné operaci nemůže po schodech běhat. Přízemí máme bezbariérové, v patře ale jeden schod je – moje pracovna je o schůdek pod úrovní ostatních místností. V poslední době to probíhalo tak, že se ráno Norma vzbudila ve svém pelíšku a odešla do dalšího pelechu u mě v pracovně. Zpravidla jsem ji ale nabíral na koberci v předsíňce před koupelnou. Ne vždycky, jak se to šiklo.

Dneska ale jsem narazil na tvrdou vodu, když jsem ji chtěl nabrat v pracovně. Rázně odmítla, vysápala se přes schod a odběhla na koberec před koupelnou a nasadila postoj „přenoska‟: tady mě smíš popadnout a zvednout, odsud půjdeme!

Tak jo, Noro. Ty jsi přenoska, já jsem jen nositel.