Ryba a pták
V jezírku máme na zahradě ryby. Všiml jsem si, že jsou – některé z nich – zvědavé na naše pejsky: Nora ráda chodí do jezírka pít a velmi často k ní velebně připluje jeden ze čtyř veteránů rybí flotily, kapr žlutý jak zlatá rybka.

Pozoroval jsem ho o víkendu, když se přiletěl napít drozd. Pták má ptačí mozek, nevybral si nejpohodlnější kámen, velmi složitě přešlapoval, než konečně dosáhl hladiny zobákem. Zlatá ryba k němu připlula a skoro se nechala klovnout. Ani drozd se nebál obludy desetkrát větší než je on. Oba měli štěstí, že Nora nedávala pozor. Byla by jim tu idylu pokazila.

Bílý sex
Pánové dospělejšího věku pravděpodobně vědí, o co jde: bílý sex, tak se nazývá vyžírání ledničky po desáté večer. Je to neřest mimořádně vzrušující. Musím zachovávat pravidla konspirace a skrývat se hned nadvakrát. Samozřejmě před ženou. Měla by řeči, dívala by se mi na pupek a jistě by využila nejbližší příležitost k potupě mého majestátu. Ovšem výlet do ledničky musím zatajit i před Gari a Norou. Kdyby o něm věděly, hned by na mě hleděly: cos nám přines? Cože, TYS NÁM NIC NEPŘINES?

Neměly by řeči. Nedovedou mít řeči. Ale dívaly by se, a vyčítavý psí pohled… to ať má žena řeči.

Psa by nevyhnal
Je úterý, to chodíme cvičit do tělocvičny ve zdejší škole – mimo jiné i ten či-kung, kvůli kterému se nesmí bejt ústavním soudcem. Takže je o důvod víc, proč se nestanu ústavním soudcem. Jezdíme s Jiřím Knéblem autem, nabírá mě a zase vysazuje: dnes za hustého deště, dá se říci slejváku, před tím něco jako vichřice.

No jo, ale jak přemluvím pejsky, aby se šli vyčůrat? Jak zavelím „vyčůrat a spát‟? Vysmáli by se mi.

A není horšího pocitu, než když se vám pes vysměje. Leda když se vám vysměje kočka, o tom by mohl vyprávět Jiří. Má dvě.

Nemusí mě napodobovat ve všem…
Někdy cvakám zuby Jen tak při chůzi, jemně ťukám předními řezáky o spodek. Cvak, cvak, do rytmu chůze. Dřív to Ljubě šlo na nervy, vymlouvala mi to, teď už si zvykla. Cvak, cvak, ťap, ťap. Ne pořád, někdy ano.

Na stará kolena to začala dělat Nora. To ale je jiná kadence! Cvakcvakcvak… úplné drkotání. Nejčastěji, když se jde ven. Žene se, až jí kloužou po dlaždičkách nohy a dělá cvakcvakcvak…

Nebudu jí to vymlouvat. Stejně by to nebylo nic platné. Zeptejte se Ljuby, má s tím zkušenosti.

Nelez tam
Kdyby si měla Gari dělat čárku za každé moje „nelez tam‟, měla by plný táákhle tlustý notýsek. Nemohu ale jinak: jakmile uvidí otevřené dveře, musí do nich vlézt. Kdyby to byly dveře do pekla, vlezla by tam. Ikskrát se stalo, že jsem si jí nevšiml, dveře zavřel a za hodinu, za dvě jsem se po ní začal shánět.

Strašná zvědavka. Píšu, ohlédnu se – neleží na pelechu. Kdepak asi je? Určitě někde byly otevřené dveře...