A je to v pořádku
Ráno jsem si skočil k nám do sámošky pro mlíko a pro chleba. V neděli tam bývá fronta a ne jinak tomu bylo i teď. Před vchodem seděl uvázaný pejsek a štěkal. Byla mu dlouhá chvíle. Není divu, v neděli se u nás nakupuje dlouho.

Posbíral jsem co jsem potřeboval a postavil se do fronty. Měl jsem toho málo, takže paní s velkým nákupem byla tak hodná, že mě pustila před sebe – tímto jí ještě jednou děkuji. Stáli jsme tedy spolu a pomaličku postupovali. Najednou zpozorněla.

‟Co že je Fanouš zticha?‟

Pochopil jsem, že jde o pejska uvázaného venku. Ano, štěkání přestalo. Odložila košík a znepokojeně odběhla. Za chvilku se vrátila a pejsek zase štěkal.

‟A je to v pořádku,‟ pravila a Fanouš štěkal dál a nepřestal, ani když jsem ho míjel se svým chlebem a mlíkem.

Vedro
Jsem v těchto dnech sám doma, Ljuba je na výletě. Když je zima, nechce se mi pracovat na zahradě. Když je horko, nechce se mi už vůbec pracova kdekoli, na zahradě i mimo ni. A co pejskové?

Věrná Nora mi pomáhá, když se přemůžu a pokouším se umravnit rozkošatělé křoviny. Odpoledne moc hezky rozkousala kus čerstvého bambusu – když něco hryže, je to známka maximální solidarity. A co Gari?

Je chytrá a ví že uvnitř je líp než venku. A když je venku, tak si myslí, že se sluneční palbě dá otéct. Nefunguje to, ale pokouší se o to zas a znovu.

Strašnej hňupík
Rádio strašilo bouřkami a strašilo právem, někde to odskákali fakt hodně. Zvole tomu ušla. Seděl jsem v pracovně, čekal, kdy to začne bouchat a pořád nic, jen chvilku déšť něžně klepal do střešních oken.
Gari byla nahoře se mnou. A co Nora?
Šel jsem se podívat. Ležela v obýváku na pelechu. Rozumná. Pohladil jsem ji, abych ji pochválil za rozumnost. Byla mokrá! Strašnej hňupík. Nejspíš nejdřív zalezla do křoví, tam hledá útočiště a pak jí došlo, že v baráku prší přece jen nejmíň. Pozdě , ale přece…

Hra na kuře
To se vyprávělo o americké mládeži, že dva mládenci jeli proti sobě autem a kdo uhnul, tem byl kuře. To bejvalo, dneska je to jinak, dneska hledají zónu bezpečí. Nicméně jsem si na hru na kuře vzpomněl, když jsem odpoledne sekal trávu. Nora si hověla ve stínu. Kroužil jsem kolem ní sekačkou. Kdo ztratí nervy? Odejde Nora, nebo přestanu sekat?

Odešla, protože je moudřejší než já. Nechal jsem na trávníku její obrys. Jako omluvu.