28.2.2024 | Svátek má Lumír


BEST OF HYENA: V přímém přenosu

10.2.2024

V přímém přenosu
Byla to idylka nedělního odpoledne. Jdu s pejsky u nás za humny, potkali jsme paní. Pohladila nejdřív Noru, když to Gari viděla, chtěla taky pohladit a nemusela dlouho čekat, přišla na ni řada. Do toho mi zatelefonovala z práce Ljuba.

Mám sluchátka na uších, takže se nemusím trápit mobilem. Paní domazlila Gari, načež Nora se Garině pochlubila, že ji paní mazlila dřív a Gari na to, že ji mazlila dýl a tak se tak dohadovaly, až se Ljuba zděsila:
‟Co se děje? Proč se tak rvou?‟
Ony se nervaly, Jen se radovaly z pohodového odpoledne a ze setkání s hodnou mazlicí paní.

Konec argumentace
Potkali jsme buldočka. Malého roztomilého francouzského buldočka. Vím, že Gari nemá buldočky ráda, takže jsem ji držel víc zkrátka, a přesto udělala svoje „uahaf...vrrr‟.
‟Co to děláš, Gari. Buldoček je hodnej, malinkej a nic ti nedělá. Je to hloupé a nesportovní dělat uahaf...vrrr na pejska třikrát menšího než jsi ty.‟
Přijde Nora a udlěá na buldočka „vrrrr‟.
To se pak těžko argumentuje.

Hlazení povoleno
Už jsme byli skoro doma, když jsme potkali souseda s lovečákem. Známe se, Gari s Norou si s ním hrají, zcela výjimečně – obvykle drží jen spolu a do kamarádšoftů se nepouštějí. Soused důkladně hladil jednu a pak druhou a já hladil lovečáka, byly jsme taková malá uhlazená společnost.

Načež soused poznamenal, že má povoleno, rozumí se od lovečáka, Gari a Noru hladit. Jakmile by ale chtěl pohladit jiného psa, lovečák by namítal.

Jsme tedy nejen uhlazená, ale i uzavřená společnost, co víc si přát?

Je to možný… v únoru a sníh?
Je to tak, večer pršelo a váhal jsem, kdy vyrazit na večerní procházku. Jak tak koukám, ono sněží! Vytáhl jsem tedy kabátky, natáhl je Garině a Noře, rozsvítil jim obojky a s baterkou v ruce vyrazil vzdorovat živlům.

Dlužno podotknout, že zareagovaly správně, když jsem otevřel domovní dveře. Vystrčily čumáky a hned je zastrčily. Byl jsem krutý a trval na svém, třebaže bylo počasí „že by psa nevyhnal‟, jak praví staré rčení.
Vrátili jsme se, už jsme se osušili.
A to nás čeká povel „vyčurat a spát‟...