Hlavně klid
Gari našla na procházce kost a nesla si ji v tlamě. Moc dobře jsem ji hlídal, Gari i tu kost. Za žádnou cenu jsem nechtěl připustit, aby kost skončila u nás v kuchyni, v horším případě v posteli. Zatím jsme se vzdalovali od domova, takže nebezpečí nebylo bezprostřední. Jen jsem si všiml, že se kost jaksi zmenšuje.
Potkali jsme pejska. Velmi se o kost zajímal a tady už jsem byl velmi, velmi ve střehu. Naštěstí vše dobře dopadlo, pejsek odběhl. Gari se možná tvářila tak hrozivě, že prchl. Nebo kost už byla tak ožužlaná, že ztratil zájem.

Ztratila se Nora
Večer přijel Rohlík s nákupem. Gari se mohla přetrhnout horlivostí. Nosil jsem tašky a minerálky, honil psa, hledal mobil, abych mohl zaplatit, zkrátka, byl docela šrumec. Pak řidič odjel, Gari zahnána… a počítal jsem psy. Nora nikde.
Dokonce i baterkou jsem prohledával křoviny, ona je to přece jen starunka a docela jí šíbe, říkal jsem si. Třeba se polekala Rohlíku a Garina řevu.
Nebyla nikde.
Až mi došlo, je stařeček jsem já a šíbe mně: vždyť byla se mnou v patře v pracovně, když Rohlík přijel, a po schodech už běhat nemůže…

Nechoďte tam, je tam bláto
Nechoďte tam, je tam bláto, varoval mě soused. Že v lese tahali klády a po cestách se nedá projít. Po kolena bláta.

Což o to, taky nemiluju bláto a už vůbec nemiluju sprchování zablácených psů, ale co je to platné, povinnost je povinnost. Vydali jsme se tedy alejkou na pravidelný okruh. V alejce žádné bláto. Pokračujeme na místo zvané U dubu. Žádné bláto. Pak na křižovatku k Markovičkám. Žádné bláto.
Tak bych mohl pokračovat až na konec okruhu, tedy až k vrátkům na naši zahradu.
Na půl cestě poznání: mě se nechce jít na procházku, to bylo sdělení skryté pod „nechoďte tam, je tam bláto...‟

Padla
Obvykle pracuju do pozdního večera. V osm večer Gari opouští svoje stanoviště na kanapi za mými zády a jde si lehnout na pelech v ložnici. Pokračuju sám, kousek od nohou mi leží na pracovním pelíšku Nora.

Kolem půl desáté Nora vstane a strčí do mě čumákem. Znamená to: končí mi směna, dej mě vyčůrat a jdu spát. Pak se odebere na pelech v ložnici a odpočívá po celodenní dřině na pelechu v mé pracovně.

Namítat nemůžu. I psi mají svá práva a pracovní dobu nemůžu natahovat jako gumu.