V autě se mi střídá pestrá směsice lidí.

Ano, nejen v Brně dokáže být nuda.

Nejdříve si dnes dovolím jeden velmi starý pražský taxikářský vtip.

Máte rádi ócéčka, neboli obchodní centra? Trávíte v nich víkendy?

Nejsme ve službách jejího Veličenstva, jako 007.

Na zemi probíhá boj. Na jedné straně jsou čuďáci, na druhé dráteníci.

Jaký bývá průvodní jev změn?

Zákazníci hodnotí nás - řidiče a my hodnotíme je - zákazníky.

V životě každého jsou určité přelomové situace, které musí být oslaveny.

Toto slovo je v mém článečku jen věcný záznam momentální situace.

Dobré ráno Okinko! Tak pojď, pojedeme do světa vydělat pár kaček…

Vstoupili jsme do nového roku, a tak v něm vítejme! Jupíí! Juchůů! Nebo ne…?

Přijíždím k jedné firmě pro balíčkovou zakázku.

V naší službě je vše inkognito.

Je to pryč. Staré časy jsou v tahu.

Někdo chce jet ze Strančic do Prahy...

V našich taxi autech se střídají cestující jako apoštolové na orloji.

Svoji práci mám rád. A vás také!

Jsme tu! Žijeme na tomto světě jenom jednou.

To jsme si takhle s dcerkou „o sobotě“ vyjeli do blízkého kraje.

V minulém článku jsem se zmínil o dětech v taxíku.

Zmíním jen pár příhod, úplně obyčejných, které mě teď hned napadly.

„Rádio a já“. Už ani nevím o čem ta písnička byla.

Každý den se probouzíme s představou, co nám nový den přinese.

Můj svět se skládá, stejně jako vám všem, ze dvou částí.

Místo vyzvednutí - Letiště Praha, terminál 3.

Člověk je jedním z tvorů, kteří také mají cit.

Když je člověk chvíli sám, honí se mu hlavou všelijaké myšlenky.

Náš svět, naše malá modrá kulička, se plní.

Doba se změnila a se „zabijáky“ se potkáváme v každodenním životě.

Žijeme v tomto světě a ladíme si ho podle našich představ.

Úděl živočicha je narodit se, cosi prožít a odejít „na věčnost“.

Za celý svůj život jsem byl v nemocnici čtyřikrát.

Již přes osm let sloužím lidem, ze kterých nemám strach.

Jako taxikář jsem vešel do světa nechtěného.