Houby jsou v našich zemích fenoménem. Tedy když rostou…

Dnes jsem vezl v podvečer pána. Podle všeho úspěšného podnikatele.

Přemítám, že moje práce je mi posláním.

Už jsem mnohokrát psal, že moji zákazníci v taxíku jsou perfektní.

Minule jsem psal o prázdninách, o čase lenošení.

Jsou tu konečně prázdniny! Hurá!

Je sobota, venkovní teploty skoro lámou rekordy...

Jsem od pondělí do pátku v ulicích Prahy, 300 km denně.

Víra mnohého člověka drží při životě.

Na každého někdy určitě přijde chvíle, kdy prostě…tak nějak…neví.

Moje práce se mi líbí, protože se mi líbí mí zákazníci.

Ryba smrdí od hlavy. Tak proč by toho ostatní nevyužili, že?

V autě se mi střídá pestrá směsice lidí.

Ano, nejen v Brně dokáže být nuda.

Nejdříve si dnes dovolím jeden velmi starý pražský taxikářský vtip.

Máte rádi ócéčka, neboli obchodní centra? Trávíte v nich víkendy?

Nejsme ve službách jejího Veličenstva, jako 007.

Na zemi probíhá boj. Na jedné straně jsou čuďáci, na druhé dráteníci.

Jaký bývá průvodní jev změn?

Zákazníci hodnotí nás - řidiče a my hodnotíme je - zákazníky.

V životě každého jsou určité přelomové situace, které musí být oslaveny.

Toto slovo je v mém článečku jen věcný záznam momentální situace.

Dobré ráno Okinko! Tak pojď, pojedeme do světa vydělat pár kaček…

Vstoupili jsme do nového roku, a tak v něm vítejme! Jupíí! Juchůů! Nebo ne…?

Přijíždím k jedné firmě pro balíčkovou zakázku.

V naší službě je vše inkognito.

Je to pryč. Staré časy jsou v tahu.

Někdo chce jet ze Strančic do Prahy...

V našich taxi autech se střídají cestující jako apoštolové na orloji.

Svoji práci mám rád. A vás také!

Jsme tu! Žijeme na tomto světě jenom jednou.

To jsme si takhle s dcerkou „o sobotě“ vyjeli do blízkého kraje.

V minulém článku jsem se zmínil o dětech v taxíku.

Zmíním jen pár příhod, úplně obyčejných, které mě teď hned napadly.

„Rádio a já“. Už ani nevím o čem ta písnička byla.

Každý den se probouzíme s představou, co nám nový den přinese.