Vyskytl jsem se na horách. Na našich, českých. A jen tak na otočku.

Copak děláte, když je vám najednou tak nějak smutno?

Jsem taxikář a píšu o věcech, které se týkají mé práce.

Nejsem staromilec. Nevolám po starých časech, novou techniku užívám.

Tak jsem se zase jen tak zamyslel a uvolnil tok svých myšlenek.

Všechno to dnes začalo tím, že jsem vezl příjemnou paní, jak jinak...

Tuhle jsem s dcerkou rozebíral Mrazíka. To prosím berte jako odlehčení!

Věříme slepě asistentům? Autopilotům v autech? Čekáme na jejich pokyny a pomoc?

Jsem řidič taxi. To znamená, že mám všechny náležitosti zákonu o taxislužbě.

Člověk se obohacuje věděním a prací. (Ne tím, že přebírá firmy.)

Vezl jsem nedávno jednu paní. Ona ten hezký svět právě v tu chvíli, bohužel, neměla.

Kdykoli jedu přes Kolín, bedlivě se rozhlížím, jestli alespoň jednoho z nich nepotkám. Zatím nic…

Chcete hrát tak trochu „ruskou ruletu“? Cena vs. zdraví. Vyberte si!

Je to dnes blábol, uznávám, ale alespoň vidíte, kudy běhají myšlenky prostého „dročkaře“:

Prohlížím si na dlani červený kvítek vlčího máku a přemítám: „Žerou vůbec husy vlčí mák?“

Jsem člověk pozemní. Homo terrestris. (To mi poradil Google, od latiníka se rád nechám poučit.)

Jsme na tomto světě jenom jednou a od toho, abychom se někam posouvali.

Nejde o to, jestli je ve vedení Prahy Slovenka, Moravák nebo přestárlý gynekolog, je to systém.

Lidé jsou rozděleni na dvě skupiny: jedni, co hvězdičky potřebují, druzí, kteří je radostně...

Nechci už ani psát o tom, jak je svět malý. Mám pocit, že si všechny tyto věci sám přivolávám.

Žijeme na Zemi, na které se vrství dávné příběhy. Kterékoliv místo má svoji alternativní paměť.

Pojďme se spolu radovat ze zdánlivě malých věcí!

Připadá mi, že lidi vozím už věčnost.

Lidská obydlí začala vznikat povždy tam, kde byla voda.

Mamce jsem výlet navrhl, že bychom vyjeli autem až do vísky Lísky, odtud už to není do až takového...

Je stále doba prázdnin. Děcka si užívají, odpočívají od školy a jejich rodiče občas musí řešit...

V mém taxíku jede tisíc lidí, kteří mají sedm set věcí k řešení (někdo totiž vůbec nic neřeší...).

Snažím se vcítit do chvíle, kdy ostatní děcka na táboře dostávají dopisy od rodičů a blízkých a jen...

Už jsem si zvykl na věty „Manželství mezi dvěma muži je skvělé.“, ale to, co jsem měl probrat v...

A jak tak lížeme zmrzlinu, já se po té své vanilkové zatím ještě nemotám, slyšíme zpod hradeb hudbu...

Už po cestě tam jsem v autě trénoval brněnštinu, protože mně moc baví různé dialekty. Když jsem...

Svícení. Jakéhokoliv a kdykoli. Omílá se to stále dokola a řidiči na to kašlou... Jak? Inu, rovněž...

Po těch letech za volantem taxíku se mi prostě vážou k různým místům různé příběhy. A že jich už...