Je to tak, vypravili jsme se s dcerkou na víkend do ciziny. Ano, opravdu jsme byli v Brně... Jistě porozumíte, že tento příspěvek chci pojmout opět jako odlehčení. Léto nepotřebuje složitá témata. Minulý týden jsem vzdal hold mojí Praze a abych nebyl sobecký, nyní pozdravím jihomoravskou metropoli.

Dcerka se dostala do celostátní soutěže mladých zahrádkářů jako reprezentantka našeho okresu.
„Bezva, ty budeš soutěžit, ale co tam mezitím budu dělat já?“ přemítám nahlas.
„Pustíš si Liftago a budeš zatím jezdit.“ praví moje milá soutěžící.

A už jsem to viděl! Já pojedu s pražskó značkó taxál po štatlu a machři mi betelně rozhodí sandál! Naštěstí mě od toho kamarád odradil:

„Já bych teď po Brně nejezdil. A to to tam znám! Tam je to teď tak rozkopané, že bych do toho sám ani raději nešel.“

A tak jsem zůstal rád s tím mým soutěžícím pokladem... Nakonec času nazbyt nebylo...

„A nejezděte až do Brna! Sjeďte na Rosice, projeďte kolem hradu Veveří a pak okolo celé přehrady, budete tam dřív.“ a měl pravdu, kamarád. Nádherná cesta, nikdy jsem tudy nejel. Naše země je tak krásná! Zvlášť když to tu neznám. Troufnu říct, že to asi vnímám jinak, než místní. Ale to je všude stejné. Místní jsou zvyklí, návštěvník stojí v úžasu. To je asi to krásné na poznání cizích míst.

Na střední škole informatiky s internátem v Žabovřeskách/Komíně o nás bylo úžasně postaráno. A jsem rád, že jsem s dcerkou jel jako doprovod, protože nevím, kolik k tomu bude ještě v životě příležitostí.

Už po cestě tam jsem v autě trénoval brněnštinu, protože mně moc baví různé dialekty. Když jsem přidal, že je venku „azúro, zoncna smažák“, dcerka říká „Tati, já ti ale vůbec nerozumím!“

První setkání s „cizinci“ bylo u zápisu v recepci školy. Zaslechl jsem rozhovor zdejších dam:

„Jak má být?“
„Mají být bouřky, ale v Praze.“
„V Praze, tam ať si to klidně nechají!“
Kdepak, je to tam! Je to v nich! Trefa do Prahy v jakékoliv situaci, říkám si se smíchem. Ale ne, to myslím byla jediná narážka, ale byla to prostě hned ta první.

Odpoledne proběhla soutěž, již 37. národní kolo, skvěle organizována Českým svazem zahrádkářů. Náš Nymburk byl jedním z mnoha měst z celé republiky, která vyslala své zástupce - vítěze oblastních kol soutěže. Tři kategorie soutěžících, kteří porovnávají své vědomosti, aby vztah k přírodě zůstával tím stěžejním pro podnájemníky naší Země.

Písemný test a pak poznávání rostlin.

V podvečer k programu patřila návštěva hvězdárny a planetária na Kraví hoře (Prý „Monte Bú“ :-D, já mám to Brno snad i rád!), kde, mimo jiné, byl k zhlédnutí úžasný film o sondách Voyager 1 a Voyager 2, zemských poutnících, kteří již od ‚70 let prolétaly kolem planet naší soustavy a jejich měsíců (Náš měsíc tam nebyl, sorry jako Andy!) a teď už letících volným vesmírem. Fantastická animace! Imaginární průlety nad povrchy měsíců tajily dech a na obrovské ploše kupole planetária i trošku, ale příjemně, působily závrať.

Bylo potřeba se ale nejdříve na hvězdárnu dostat, ovšem pouze šalinou, obyčejná tramvaj tu nejezdí. Přestup byl samozřejmě na České! Vedla nás tam báječná paní, místní, mám od ní spoustu užitečných informací a předpokládám a doufám, podle toho, jak je svět malý, že ji ještě v životě rozhodně někdy potkám.

Večer se konal na nedaleké brněnské přehradě, Prýglu, každoroční ohňostroj a před ním úchvatná dronová show na téma vody. Obojí bylo nádherné. Naprogramování dronů je mimo moji myslitelnost, ač kamarád „ajťák“ pravil, že jde jen o to, aby někdo přišel na ten nápad, jak to udělat, pak už je to prý jednoduché. Může si říkat co chce, ale když desítky dronů naprosto přesně, bezchybně, kdy jeden každý z nich je „přibit“ na svém určeném místě, tančí po noční obloze, je to ohromující! Nemusím vědět, jak je to uděláno, stačí mi se oddat té nádheře. Jak to říkala kouzelná stařenka v Byl jednou jeden král?:

„Kdo všechno zví, už se o nic nezajímá!“

A dokonce i přilehlá pouť na tu chvíli zhasla všechna světla a vypnula hlasitou hudbu. Jinak předtím tedy žila mohutně! Inu, jako pouť. Nevím, jestli atrakce patří stejnému majiteli jako na pražské Matějské, nebo když jsou u nás blízko v Kutné Hoře, tedy rodině Třísků, ale „chybělo“ mi tam to jejich reprodukované, vyzývavé „Atención!“ a „Ár jů redyyyy!“, ale prodloužené jízdy byly! Určitě byly v akci... :-D Ani dcerka neodolala a musela si dopřát alespoň jednu jízdu (pochopitelně prodlouženou) na svém oblíbeném bláznivém kolotoči, kterému říkají Break Dance, nebo Speed Dance. A já si mezitím dal pivo jednoho z malých pivovarů, které tu měly zásoby pro všechny žíznivé.

Druhý den měla být projížďka lodí po Prýglu, ale protože kvůli celonočnímu dešti bylo vše podmáčené, patrně i voda byla vodnatější, než normálně bývá, možná až příliš naředěná tak, že by neunesla loď, plavba nám byla zrušena. Zase ti cajzli z Práglu poslali tu buřinu na Brno! :-D A tak byl volný program, buď gróňat na regálu, nebo komentovaná prohlídka Špilasu a štatlu. My jsme čas využili k návštěvě botanické zahrady na Konečného náměstí, procházka mezi orosenými rostlinkami a květy po nočním dešti byla osvěžující, a k příjemné procházce ještě malinko spícími nedělními dopoledními ulicemi ke „Svoboďáku“, k pověstnému orloji, který dává kuličky. Chtěl jsem u něho dcerku vyfotit, ale pořád tam někdo stál.

„Já tě s ním vyfotím, ale jsou tam dědkové, kteří nevypadají, že by chtěli odejít. Tak tam budeš na fotce i s dědkama!“ říkám jí. To jsme ale ještě nevěděli, že u orloje stojí někteří jedinci už od rána, aby už ve třičtvrtě na jedenáct měli ruku vetknutou do otvorů po obvodu tohoto ikonického, až falického, útvaru, aby zachytili, možná, snad, kuličku, která přesně v jedenáct vypadne do jednoho z nich.

Po nedělním řízku bylo vyhodnocení celé soutěže. Skončili jsme na osmém místě, což rozhodně není k zahození!

Cestou domů mi kamarád píše SMS:

„Jaký byl výlet?“
„Bylo to hezký, ale jsem úplně hotovej!“ odepisuji.
„To já byl po sedmnácti letech v Brně taky!“ odvětil mi.

Dlouho jsem toho za dva dny tolik nenachodil a nenastál, ale opravdu to bylo pěkné! Nohy si odpočinou a zážitky zůstávají. Zvlášť s těmi, kteří jsou vám blízcí, které milujete a možná cestou někde potkáte i nějaké nové...

Byl to super víkend!

Děkuji, Brno!

A ještě něco: Budu pořád psát jen o blbostech, rozbory politiky ode mne opravdu nečekejte! To si hledejte jinde!

:-)