Včera byl výjimečný den!

Ne, nedívejte se do kalendáře. Ten den je mimořádný jen pro mně. Mojí dcerce, o které občas píšu, bylo 18 let!

Svůj příspěvek jsem nazval Ohlédnutí. A zatímco dcerka se teď ohlédne jen tak letmo přes rameno, protože vše má teprve před sebou, já stojím čelem vzad a civím.

Říkal jsem si v loni, že jí nechám zahrát k minulým narozeninám písničku od Elánu - Slobodná. I když tato její generace poslouchá něco jiného. Nepodařilo se, a tak mi ta písnička právě teď zní celou hlavou a já vzpomínám...

„Keď má dievča driek
tak do dvoch dlaní
a v občianskom zápis: Slobodná,
gestom víťaziek vysloví vždy dážď prianí
a na každé z nich pádny dôvod má.“

Byla malinká, pořád se smála, rozsvěcela náš den...a rostla. Všechno se mi promítá!
Moc věcí se za tu dobu změnilo. Moc!

Teď právě je na intru a učí se, aby byla lidem užitečná, aby její um ve vybrané profesi dokázali lidé ocenit. Nejsme teď spolu, nevidí tak moje chlapské slzy vzpomínek a já jsem za to vlastně rád.

Je jedna z miliard, ale přesto je jediná! A jedinečná. Je totiž moje, žádnou jinou nemám!

Buď mi, kočko, skvělou a ještě lepší nástupkyní a život ať ti ubíhá pomalu! Krášli a zpříjemňuj svojí prací lidem svět tak, jak to nejlíp dovedeš. Věř mi, že na to lidé čekají!

Jen prosím, prosím, nechtěj být taxikářkou!

Mám tě rád!