Je čas adventu, doba rozjímání, čas, kdy, někomu, možná, měkne srdce...

K práci taxikáře neoddělitelně patří jedna činnost: čekání. Čekání na to, až někdo bude chtít využít mojí službu. Před následujícím povídáním jsem vděčný za to, že moje čekání není zase až tak dlouhé.

Když mám totiž prostoj, dívám se na telefonu, co je kde nového. Čtu si prostě zprávy na netu. Pod některými články si bohužel otevřu diskuzi. Pokaždé si říkám: „Jak jseš starej, tak jseš blbej!“ Zatím jsem totiž nepřistoupil na tu hru, že diskutující (v tomto případě zejména na Novinky.cz) jsou uzavřená skupina, jména či fake nicky se stále opakují, názory jsou podobné a mně tudíž jen zbytečně, k jejich radosti, stoupá adrenalin. Jsem si stále vědom poučky mého skvělého učitele (omlouvám se za ty výrazy, doslova ho cituji):

„Nečtěte to! Na hovna se do hajzlu taky nedíváte!“

Jsme ale lidé, a tak chyby opakujeme.

Jsme v zemi, kde si může každý projevit svůj názor. I když někteří právě možná vzhlíží k těm zemím, kde tomu tak není, neuvědomí si, že je tu za prostý názor víceméně nikdo nestíhá a neuvězní.

Každý má nějakou zálibu. Někdo hraje fotbal, někdo mu fandí, někdo něco vyrábí ve svém volném čase, jiný čte, další píše.

A někdo píše komentáře k článkům, které psal někdo jiný. Ne, nenapíše svůj vlastní článek, jen komentuje práci jiného.

Prosím. Záliba jako záliba. Kde se ale bere ta agrese, kterou šplíchá na autora, nebo na druhého diskutujícího?

Já vím, opět pláču na špatném hrobě, na Neviditelném psu se mi zdá trošku jiná skladba čtenářů. Vždy se mi líbily i diskuze na TechNetu, které opravdu mají úroveň. To znamená, že jsou věcné, obohacující a diskutující se navzájem neurážejí.

Někde je názor, proti tomu je argument, případně doplňující vysvětlení. V pořádku. Nějak se mi nechce pochopit, že když není argument, přichází: „Jsi hlupák.“, „Co to bereš, to musí být dobrý matroš.“ „Už to nehul!“ „Měl bys změnit medikaci.“ „Vyhledej lékaře!“ A za tím následují výrazy: Koblihy, Pětikolka, Pětihnus a všechny další verze urážek. Jo, to jsem zapomněl říct, že se to týká politiky, tam je každý odborník! Tam každý ví nejlíp, jak se co má dělat!

Znovu opakuji - zatím jsem nepřistoupil na tu hru, že ti lidé, kteří to píšou, se v podstatě znají. Jsou to stále stejná jména (nicky) a všichni jsou schovaní v bezpečí svých počítačových klávesnic a displejů mobilů. Nic se jim (zatím) nemůže stát. To, že je někdo nahlásí, nebo jim rozbije hubu, je málo pravděpodobné, protože jsou možná jedna parta.

Napadá mě, co by se stalo, kdyby všichni vylezli zpoza klávesnic a sešli se někde na poli, z očí do očí, na férovku. Zaznělo by:

„Čáu! Nazdár! Jak se máš? Jaký bereš matroš?“ a pod.?

Pár politiků jsem již vezl a mám soukromý pocit, že možná, kromě pár jedinců, jediní, kdo jsou na sebe hnusní, jsou jejich voliči ‚napříč celým politickým spektrem‘.

Jo, o čem že to byla řeč? Aha! O adventu a o měknutí!

Takže, moji milí čtenáři, vlídnou myšlenkou prosím přebijte to zlo, tu zášť, které vycházejí z některých diskutujících jedinců! Třeba ta vlna pozitivní energie bude mít na ně vliv, jejich konání se změní v něco racionálnějšího a svět bude zase...o něco lepší...

No co, no? Měknu! Vždyť je advent…

A mějte hezké Vánoce!