Dnes opět jen něco malého z pražských ulic.
Projíždíte právě Prahou? Tak to se rozhodně právě míjíte, samozřejmě mimo „rozlícených“ traktoristů, s desítkami malých aut, která rozváží... třeba jídlo! Doba je tak rychlá a lidé tak...nó... řekněme...využívající nabídky, že spousta z nich si nechá své žaludkoplnění dovézt až pod nos. Abych těmto nekřivdil - na všechno samozřejmě musí být vždy dva! Kde je poptávka, je i nabídka. A naopak!
A tak po městě jezdí vozítka spousty firem, která se snaží uspokojit všechny ty, kterým je zatěžko dojít si na oběd a svádí to třeba na pracovní vytížení.

Málokdo si možná představí, za jakou „odměnu“ ti kurýři pracují. Můj kamarád chvíli jezdil pro Wolt, a tak mám, myslím, dobré informace. A zase je to o těch dvou! Když je někdo ochoten svou kůži ne prodat lacino, ale věnovat, je to jeho volba.
Dnes mám na mysli ale trochu něco jiného. Jsem řidič, a tak se všemi ostatními, kteří v rukou drží ten preclík, musím sdílet ulici. Na jedné straně jsou to arogantní hovádka v SUV, mistři světa, ega a situace, na té opačné jsou to „sprinteři“ s jídlem.

Jedna žižkovská firma, a to mě vedlo k napsání tohoto článku, má na svých autech na zadním okně nápis:

PROMIŇ, PŘÍŠTĚ BUDU SPĚCHAT TŘEBA K TOBĚ!

Tím se chtějí patrně omluvit za to, že když by náhodou jeli jako dobytek, příště, až si něco objednáte vy, máte být vlastně rádi, že k vám jako dobytek jedou také, hlavně aby to bylo rychle! Zdá se mi to tak ulítlá reklama, že patrně nejsem „cílová skupina“ této firmy. Stejně tak rozhodně nejsem cílová skupina pro reklamu jisté jiné nejmenované firmy, kde slečna své „vyrušování v divadle“ povýšila na „sjíždění hubou po okenním skle“... Ach jo! Proč o tomto píšu? Protože chci...

Řidiči těchto různých firem jsou „mladí a neklidní“. Ještě neznají svoji cenu. (Využijte to!) Rozeznat je lze snad jen podle toho, jestli mají kšiltovku kšiltem dopředu nebo dozadu. (Na autech oné prvně zmíněné firmy je totiž stylizovaná rozesmátá tvář chlapce v kšiltovce - je to styl dnešní doby, není to moje zaujatost.)

Jaké manévry občas rozvozci provádějí, nad tím zůstává rozum stát. Před delším časem mě pobavila jedna zpráva, že Městská policie v Mladé Boleslavi zastavila mladíka řidiče, který prováděl na ulici určité nepřístojnosti, a on jim prý bezelstně oponoval:

„Co je? Vždyť vezu pizzu!“

Doufám, že tento znak „inteligence“ není pravidlem pro většinu kurýrů a svoji práci dělají rádi. Ale na tom, že se některých na ulici trochu bojím, to nic nezmění. Ať už to jsou „frajeři“ z místních provozoven pizz a jiných fastfoodů na různých okrajích města, nebo černoušci ve svých Yarisech u Woltu/Boltu.

„Je to teplé, musím honem, než to vystydne, zatím ještě nevím kam, neznám to tu, jo tady to mělo být doleva, tak šup!, není čas se dívat, jestli proti někdo nejede!, pustím to tam!, vždyť přece vezu pizzu!“

Jejich reakce v provozu mi někdy připadají, jako podle tohoto scénáře. Otáčení se přes všechny pruhy, odbočování do zákazů, zastavení v křižovatkách,... vše ve zmatku. O zastavení na zónách nepíšu, tam jsme na tom všichni stejně - kurýři nebo taxikáři, zde jsme všichni štvanou zvěří. Třeba o tom bude nějaký můj příští článek.

Všech kurýrů, kteří ve spěchu stačí sledovat okolní dění a dokážou být ohleduplní, si vážím, protože vím, že tato práce není jednoduchá. V mých pisatelských začátcích na Neviditelném psu jsem se jednou pověnoval tématu rozvozů. Psal jsem tehdy, že nás na Liftagu při covidu zachránily rozvozy, i když „se na nich nedalo zbohatnout“. Kdosi mi do komentářů napsal, že proč by se mělo zbohatnout, když jde „jen“ o servis. Tohoto člověka si bohužel představuji jako toho arogantního a sebestředného, který právě sedí na zadku v kanceláři a nechá se obskočit „lokajem“ s jídlem, protože Wolt, Foodora, nebo kdokoliv jiný, právě teď nabízí v akci dopravu zdarma. Nebo, kdybych chtěl být lepší, řeknu, že tomu člověku chybí něco tak prostě lidského, jako je obyčejné „vcítění“. Chci být lepší? Zaslouží si to ten člověk? Ještě zatím nevím...

A vy někteří, kurýři - žrádelníci, laskavě se kroťte! Nejste na ulici sami! Nějak se v těch ulicích porovnejme! Musíme se tam přece vejít všichni!

Good Luck!