21.6.2024 | Svátek má Alois


TAXIZKAZKY: Proč jsme tu?

9.5.2024

Tento příspěvek chci věnovat, mimo jiné, jedné mojí čtenářce zde. Ona se jistě pozná... Protože jsem vděčný vám všem, kterým dokážou moje zkazky zpříjemnit den a dáte to vědět!

Jsme lidé a k dorozumění se mezi sebou používáme komunikaci řečí nebo písmem. To jsem vskutku neobjevil nic nového! Chci tím jen vytvořit úvodní trychtýř, který by proud mých myšlenek uspořádal do úzkého pramínku, aby jim dodával nějaký smysl.

Nic na světě se neděje náhodou! Ani to, že píšu do Neviditelného psa! Pro mně to byl vstup do neznámého světa. Světa, kde se najednou ocitám sám, schoulený, před zraky mnohých, kteří čtou má písmenka. A někteří ty písmenka hodnotí, komentují. A možná po těch dnešních mi to dají sežrat. Jsem i tak za to rád, protože přes ně vnímám vaše nálady. Dá se to poznat, nebojte! Všichni jste jako cestující/zákazníci v mém taxíku. A podle mých zkazek víte, že mám své zákazníky rád!

Když to tak shrnu, snad sedm článků z deseti na Psu se týká víceméně politiky. (Jeden z těch tří zbývajících bývá občas ten můj...) Proč všichni musí řešit politiku? Protože to vyvolá největší vášně? Protože to každý řešit chce a jiní další to potřebují komentovat? Protože na politiku jsme všichni odborníci?

To je v naprostém pořádku! Vždyť je krásné, že se každý může beztrestně vyjádřit . Dokážeme si uvědomit, co je to vlastně za bohatství? Že tu může každý v klidu vyřvávat, že je zde cenzura a totalita?

Mám rád, opravdu, i přes varování, interakci u mých článků. Dívám se do diskuse. Chci prostě vědět, co si o nich myslíte a za všechny zápisy děkuji!

Na světě jsou tisíce pohnutek, o které by se pisatel mohl podělit! Existuje ta pravá novinařina, kde musí být každá zpráva a informace několikanásobně ověřena, než se dostane do veřejného prostoru. Ač jsem v tomto nezúčastněný, jsem přesto nesvůj, když toto někdo nechápe, novinařinu napadá, zlehčuje a uráží. Patrně nemá zdání o této práci a rád se utíká k informacím, kde si sice nikdo s ověřováním snahu nedává, leč zní líbivě a tedy uvěřitelně. Zejména je to znát u veřejnoprávních médií. Už z jejich podstaty je málo pravděpodobné, že by si reportéři neověřeně vymýšleli. Kdo se je pokouší napadat, nemá podle mně ponětí, tušení, ani informace a chce je jen, pod různými pohnutkami, urážet. Anebo má svoje zkušenosti z těch druhých zdrojů zpráv a všechny háže do jednoho pytle. Ale není mojí snahou bránit novináře. Jen nabádám ke vcítění, vnímání a porozumění.
To jsou tedy ‚zprávy‘...
No a pak jsou tu ‚komentáře‘. Myšlenky autora. Tam se pasuji. Pravdivost je tu na vlastní odpovědnosti. Tu mám! Pravdivost i odpovědnost.

Myslíte si, že potřebujeme pořád řešit politiku? My, kteří nemáme ambice na to, abychom do té politiky vstoupili? Abychom se zasadili o to a to? Proč to pak tedy komentujeme a kritizujeme? K čemu nám to je? Protože se potřebujeme vyslovit? Super! Máte to mít! Ale je to k něčemu?

Základní poučka (prosím, zapište si, pokud ji neznáte):
„Chceš mi hodinu vysvětlovat, proč to nejde, nebo s tím chceš něco udělat?“
Pojďte, založte si vlastní stranu a změňte to, co si myslíte, že je špatně! A neutrácejte svoji cennou životní energii politickými komentáři na Novinkách!

Anebo to nechte zvolenému „koňovi, ten má větší hlavu a velká hlava, jak známo, rodí velké myšlenky.“

(úryvek písně od Jarka Nohavici, když jsme si jeho písničky ještě potutelně kopírovali z kazeťáku na kazeťák, ten první měl kazeťák na koncertě na klíně a nahrával na vestavěný mikrofon)

A my sami si pojďme udělat hezčí den sdílením svých příhod a malicherností, protože jen z nich se skládá náš velký život!

A protože se můj prvotní trychtýř asi trochu rozšířil a rozblemcnul, vrátím se zpět:

Pište sem raději vaše příhody, podělte se o cokoliv ze života, co může jiné obohatit nebo pobavit, cestičku si jistě najdete! I smích je nejlepší odměnou za vaše historky! A neprobírejte pořád tu politiku! Živí z toho stejně nevylezem. ;-)

Promiňte, nezlobte se, vím, že vy, moji čtenáři, jste jiní a to, co vypadlo z mého trychtýře a rozblemclo se, je míněno tak trochu všeobecně. Ale věřím, že se nad tím dá přemýšlet.

A proč že jsme tedy tu? No přece abychom se jakkoliv snažili udělat si hezké dny, třeba jen tím, že se na někoho usmějeme. Každou minutu věnujme něčemu milému, ne politice!

A vám, paní Charvátová, děkuji! Neobyčejně!