20.4.2024 | Svátek má Marcela


TAXIZKAZKY: Oběť digitalizace

15.2.2024

Tři měsíce už to jsou, co jezdíme spolu. S mojí novostarou, tedy novozánovní Octavií. K mé spokojenosti. Ona také zatím neprotestuje. Tak snad nám to půjde i nadále. Začínám ji mít rád. Zatím jí říkám Okinka. A lidem se líbí také. Ale nežárlím.

Jezdí na plyn. CNG. Je to prostě takový můj malý, milý sporák...a bílá je také. Akorát jediné plotýnky v autě jsou ty moje... ale nebolí mě, sedačka mi vyhovuje. A trouba jsem určitě taky!

I tu přišel čas na koupi nové dálniční známky. Často to nedělám, většinou jsem jezdil firemními vozy a o dálničku jsem se nestaral. Jen jsem vždy vnímal, když mi bylo sděleno, že auto má na další rok známku zaplacenou. Vlastně z částky mého pronájmu. Anebo jsem dálnici nepotřeboval, jezdím víceméně po Praze. Ale nevidím v nákupu problém. Přijdu prostě na EuroOilu ke kase a koupím... A tak jsem přišel na EuroOilu ke kase a...

Paní pokladní zadala do systému moji RZ (registrační značka, ne rychlostní zkouška) a hned jí vyběhla platnost té stávající známky. Kdepak, ta digitalizace! Tady se všechno ví! Nic se neututlá!

„Takže na rok ji chcete?“
„Ano. Na rok..... A je to CNG!“
„To jste ale měl říct hned na začátku! Já to teď už neopravím! Už mi to nejde!“
„Ale já to přeci nevím, kdy mám co říkat! Vy jste se ani na nic neptala a na tohle auto jsem známku ještě nekupoval! Tak to celé stornujte!“ nemusím přeci vědět všechno! Od toho jsou tu jiní, kteří všechno vědí! Možná jsem se měl předtím obrátit na diskutující na Novinkách...
„To už nejde, nejde to ani stornovat.“
„To mi neříkejte! Co je to za systém? Vždycky se to dá nějak zrušit!“
„Já už s tím teď nic neudělám! Teď už si to musíte vyřídit na edalnice.cz a požádat si, ať vám to vrátí.“

Jde samozřejmě o to, že vozidla na CNG mají poloviční poplatek za použití dálnice. A tak jsem zaplatil plných 1500,- a jel si zatím pro plyn. Cestou jsem volal na zákaznickou linku edalnice.cz (samozřejmě přes handsfree).

„Dobrý den, stalo se mi to a to....bla bla bla, že prý jsem, bla bla, prý už to nejde...bla.“

„Tak to vám lhali! Po určitý čas to jde opravit.... Stáhněte si formulář ten a ten, ofoťte to a to a to a pošlete nám to...“ říká mladý muž na telefonu.

Tak jsem se ještě vrátil, plynu pln, k oné benzince, snad proto, abych jim řekl, že mi údajně lhali. Prý nelhali, prý, když se objednávka uzavře, nedá se už opravit.

„Takže když vám řeknu, že to nezaplatím, protože nemám peníze, zaplatíte to vy?“ nechápu ten nablblý systém.
„Ano, tak to je. Musela bych to zaplatit ze svého a pak to nějak reklamovat u CFDI.“

Tak jsem stahoval formulář, stahoval aplikaci, aby se ten formulář dal vyplnit, vyplňoval, fotil a odeslal. Na mobilu je to úžasná záležitost! A teď čekám, až mi vrátí peníze. 750,- korun jim fakt nenechám!

Digitalizace je dobrá věc, ale měla by se v tomto případě, řekl bych, ještě trochu doťuknout! Protože kdyby to vše fungovalo, jak by podle mého mělo, byli byste teď ochuzeni o moje slinty :-)

Kdybych si koupil nálepku na okno, nemusel bych nic reklamovat. Ale to bych byl staromódní! Rozbíječ strojů! Digitalizace! To je oč tu běží! Příkladem nám budiž dvoumilionové Estonsko! (To je zhruba Praha a Brno dohromady... ne?)

Nejsem proti pokroku, ale protože nejsem bezmezný příznivec nových technologií, nemusím mít třeba vždy nejnovější model telefonu a stačí mi takový, který mi pomáhá v mojí práci, mám pocit, že například výzvy k elektronickým platbám málem korespondují s upozorněními na nebezpečí phishingu a jiných podvodů. Pořád mi někdo sděluje, ať si dám bacha! Je mi to jedno. Nepotřebuji to! Pořád si rád promluvím s někým teple, lidsky. Například na pokladně ve Spořce v Nymburce občas natrefím na jednu moc hezkou paní. Je taková zvláštní. To člověk pomalu i rád krvácí (provádí platbu, kam je potřeba...). Ale když to po mně někdo bude chtít elektronicky, chladně, bezkontaktně, poradím si!

Protože na Liftagu rozvážíme i balíčky, fascinuje mě ta důvěra lidí, kteří platí vše dopředu. Copak pro mě je to pohodlné - nemusím vybírat dobírku, i když to také umím...i elektronicky!

Nejsem ani zamilovaná dáma, která naletí zaručeně „americkému lékaři“ někde v Afghánistánu a pošle mu své životní úspory. Třeba proto, že žádné nemám? To je už ale trochu jiné téma. Pokrok nezastavíš! Komunikace se zkracuje.

„Hlavně, aby se nám nezkrátilo myšlení!“ z čeho že to je citát? Prozradím: film Postřižiny.

Tak si vezměme „tři dny dovolené, jako úmrtí v rodině“ (použito s dovolením z téhož filmu), a po ten čas přemýšlejme... V klidu, počkám, až hodinkami zaplatíte kávu ve Starbucksu...Je to pohodlné, uznávám.

Nebo si dejme dvacet...a nechme to koňovi. Možná to vyjde na stejno.

Teď mě napadá: ví ještě dneska někdo, co to znamená „dát si dvacet“? Že je to dát si odpočinek, šlofíka, relaxovat, dáchnout si, zdřímnout si, sednout si na záda a dlouze mrknout? Nerad bych se zamotal do něčeho nezákonného, třeba ohledně drog, či co!