Proběhlo právě období svátků, které počíná adventním rozjímáním a končí novoročním veselím. No, a v tomto období se někomu může, tu místy, tu vícekrát, případně nonstop, přihodit situace, kdy má ten jeden alkoholový opar. Jak to říkal Švejk při své anabázi:

„Poslušně hlásím, že se mi stala ta nehoda, že jsem pil jedno pivo za druhým!“

Moje příhoda má sice jinou pointu než by se na první pohled zdálo, ale všechno přece souvisí se vším:

Tak tedy:

Mezi svátky jedu pro mladého pána, kterému se právě přihodila ta chvilka momentálního zvýšení hladinky látek mírně ovlivňujících bystré vědomí. Prostě je lehce připitej... Chce jet z Bílé Hory na Vinohrady. Má pěkně červenou barvu tváří, ošleháno asi větry (na Bílé Hoře to krutě táhne, to bohužel zjistily už české stavy roku 1620), ale značka u jeho jména v aplikaci značí, že je náš stálý zákazník a to ve mně ponechává pocit klidu. Důvod jeho jízdy je ten, že mu na návštěvu u otce kdosi zavolal, jestli náhodou doma na Vinohradech, možná, nenechal zapálenou svíci na adventním věnci a mohl by tedy vyhořet!

„Šéfe, hodíte mě tam, a pak zase zpátky?“
„Nemám s tím problém!“
Při cestě ovšem probíhá dvojí boj:
Ten první - „Hoří tam ta svíčka, nebo nehoří?“
Ten druhý - „Táta mi dal chlebíček, víno a vaječný koňak, šéfe, musíme někde zastavit, jinak se vám tu pos... Nejezděte do tunelu! Musíme po povrchu a najít nějakou hospodu!“ čili nestačí křovíčko.

Tyto boje se navzájem prolínají. Prioritu má ten, najít co nejdříve otevřenou restauraci kvůli WC. Ve Svátek. Jedeme přes Letnou.

„Šéfe, rychle, já to nevydržím!“ Důležité je honem něco vymyslet!

Objedu Letenský tunel ulicí Nad Štolou, mířím do ulice Jirečkova. To mně nejrychleji napadlo. Jsou tam tři restaurace vedle sebe, aspoň jedna je snad otevřená.

„Šéfe, to jsme v hajzlu! Jedeme špatně!“
„Nebojte, nejsme, vím, kam jedu!“

Zastavíme před indickou restaurací. Ind byl jistě překvapený, že mu tam zákazník neudělal tržbu, ale úplně něco jiného. Zdarma!

Druhý boj je:
„Dobrý šéfe, můžeme dál! Mám tam jet? Prej jsem možná nechal hořet svíčku na věnci! Já už nechci žádný věnec! Mám chuť se na to vykašlat a obrátit se! No co? Ať to klidně shoří, je to pojištěný!“

„Řekněte, já se klidně otočím, je to na vás!“ jsem tu od toho, abych vyhověl zákazníkovi.

„Ale když už jsme až tady, tak tam dojedeme! Ale zpátky se už nevrátím! Dal mi chlebíček, víno a vaječný koňak! Chápete to? Šéfe, asi budu muset zase.... Ale to zastavíme u Churchilla v kavárně, tam už to znám!“

Bude to vypadat, že se stále zmatečně opakuji, ale je to skutečný záznam situace! Je to vhled do rozhozené a ovíněné duše.

Další zastávku u kavárny jsme naštěstí rovněž stihli.
„Tak co, už nám zbývá tak asi kilometr, to už dáme na jeden zátah, ne?“ pravím.
„Jasně šéfe!“
Před domem nebyli hasiči, to bylo první pozitivní.
„Šéfe, počkejte tu na mně, odvezete mě zase zpátky!“ ...i když už v jedné z verzí se vracet nechtěl...
Za chvíli byl zpět s tím, že žádná svíčka tam nehořela.(!)

Určitě všichni znáte ten boj. Zamkl jsem? Nenechala jsem zapnutou varnou konvici? Nezůstala zapnutá žehlička? Byl pes doma? Kočka? Zalila jsem kytky? Nezůstalo otevřené okno? Byla ta kamna (vařič) studená? Není v zásuvce nabíječka? Nenechali jsme doma Kevina?

I když jste určitě všechno zabezpečili, stačí jedno malilinkaté semínko nedůvěry a jste (jsme) rozhození jako seno! Co když přeci jen!? A tak se raději vracíme z různých dálek, abychom se přesvědčili, že všechno je tak, jak to má být. Stačí to? Opravdu? Důkaz? Autentický! Tady:

„Šéfe, tak můžem jet zpátky! Já si ještě zavolám tátovi! No ahoj tati, jedu zpátky, můžeš dát zatím chladit tu hruškovici? Dobře. Tak zatím...Pa! No šéfe, nějak to musím vypálit,... ty chlebíčky a vaječňák!.... Ale já jsem tak zblblej, že ani teď si nejsem jistý, jestli tam ta svíčka nehoří!?“
„Vždyť jste to teď právě kontroloval!“
„No jo, já ale stejně nevím, já se příště na ty věnce vykašlu!“

Jak malinko stačí člověku, aby znejistěl, i když vlastně má všechno určitě pod kontrolou. Malinko! Dokonce ho to donutí vzít si i v nekomfortním stavu taxík a jet se raději přes půl města přesvědčit, že je to opravdu v pořádku.

Kde je Kevin?!!!

Inu, zůstal sám doma…