Máme tu nový rok 2024, ke kterému vám všem mimochodem přeji hodně zdraví! Mnozí si dávají k Novému roku různá předsevzetí. Tohle nebudu, tohle budu... Já sám si nevzpomínám, že bych si kdy něco předsevzal. Co kdybych to totiž musel splnit!? Než něco nedodržet, to je už lepší si raději nic nestanovovat, že?

Mohlo by být například pro mně snadné říct si:
Přestanu kouřit! Já jsem se totiž, pokud pominu svá jinošská léta pokusů, nikdy kouřit nenaučil, respektive nic mi to neřeklo, a teď už s tím ale fakt nezačnu! Takže bezva, vlastně mám předem splněno!

Něco by to ale chtělo! Něco... Ale nějakou opravdovou motivaci! Něco, co by bylo splnitelné, aby si člověk nepřipadal blbě! Nebudu sám nic vymýšlet, ruchadlo vynalezli už bratranci Veverkové a o žárovku se mezitím také jeden postaral. Mám jeden vzor, tak se možná i s jeho pomocí předsevezmu, předseseberu, prostě si něco slíbím. Tím vzorem mi je Tolték Don Miguel Ruiz a jeho dohody:

Pojďme na to:

1) - Nebudu hřešit slovem.

Znamená to, že nebudu nikoho hodnotit, pokud ho neznám. Nebudu nikomu brát jeho úctu. Nechci špatně volenými slovy ublížit těm, které mám rád a jsou mi blízcí, ale ani těm, kteří se v mojí blízkosti ocitnou. Budu tedy volit slova přesná, jasná, výstižná, ale zároveň uvážlivá.

2) - Nebudu si nic brát osobně.

Každé slovo, vyřčené kterýmkoliv protějškem, nemusí být určeno zrovna mně. To slovo může v tu chvíli vyjádřit stav a pocit toho, kdo ho vyřkl, toho, který prostě jen potřebuje něco ventilovat. Nemusí se mě to vůbec týkat. Nemůžu za vnitřní pohnutky člověka, který proti mně svá slova mrštil. Nepochopení může spíše vyvolat neporozumění, až agresi. Proto to slovo nechám po sobě sklouznout, jako pramínek vody ve sprše. A zmizet v kanálku, kam patří...

3) - Nebudu si vytvářet žádné domněnky.

Známe to všichni: Já si myslím, že ty si myslíš, že si myslím. Budu se zabývat jen spolehlivými informacemi a vnímat budu jen to, co bylo jasně řečeno! Žádné „Já jsem si myslel, že bys to mohl /a chtít takhle!“! Když si nebudu jistý, zeptám se!

4) - Budu vše dělat tak, jak to nejlépe dovedu.

Abych byl někomu, i sobě, prospěšný, musím svoji práci, svoji činnost, vykonávat tak, aby ten druhý z toho měl užitek, dobrý pocit, radost. V taxíku je to mým cílem a hodlám v tom pokračovat! Každý den budu se svojí kráskou Octavií vyjíždět s vědomím, že udělám více lidem hezký den! Má někdo přehnané požadavky? Pardon, v tuto chvíli to dělám tak, jak nejlépe umím! Třeba se ještě zlepším...

5) - Budu skeptický, ale budu naslouchat.

Nebudu i nadále skákat na každý špek, na každý blábol, který někdo za různým účelem vypustí, ale budu hledat další informace, které mě posunou dál. A také: Nemusím s tebou souhlasit, ale vyslechnu tvůj názor a budu nad ním přemýšlet, aniž bych ti chtěl protislovem ublížit (zhřešit).

Tak, to by zatím mohlo asi stačit.

I když se mi totiž zdá, že je spousta těch, kteří začínají u sebe (v myšlenkách, ne v bohatství), jsou tu ale i jiní, kteří raději hodí vinu na toho druhého - bratra, souseda, kolegu, starostu, hejtmana, vládu, Evropskou unii, USA,... Sorose a Kalouska samozřejmě nevyjímaje...

Pár lidiček navíc by se určitě ještě hodilo! Jdete do toho se mnou? Ať je nás víc! Já vím, už je jedenáctého ledna, ale na předsevzetí je čas vždycky, ne?

Moji milí čtenáři, mějte úspěšný celý tento rok! Vážím si vaší přízně!