Už to mělo vypadat, že se na Prahu řítí meteorit zvící komety. Prognózy nevalné! Hrozí kolaps! Nemocnice jsou určitě připraveny na trauma plán!

Ale protože prvek očekávání nebyl vystřídán prvkem zklamání, ale úlevy (u mě!), chci si z toho udělat trochu lekraci. Nechci vůbec brát vážnost problematice zemědělství, ani ji nebudu rozebírat, protože tomu nerozumím! Jsem stále zastáncem toho, že mluvit mám do věci, o které něco vím. Já vím, je to divný. Řeš(ž)bu tudíž ponechám na odbornících. Mezi ty, kteří mají vedle počítače dva truhlíky pelargonií, jeden květináč šnytlíku a jeden květináč konopí a problematiku zemědělství ovládají, se nemám potřebu vpravovat.

Toto píšu jen ze svého malého pohledu řidiče taxi, který má během blokády Prahy traktory protestujících zemědělců vykonávat svoji práci.

Kamarád katastrofiól mi říkal:
„Bejt tebou, ani bych nevyjížděl! Bude tam strašnej zmatek! Dej si zítra volno!“

Jenže já jsem, jak kdysi kouzelně napsal tuším pan Ivo Šmoldas, zároveň nepřizpůsobivý, protože jsem se nedokázal přizpůsobit systému sociálních dávek a podpor a zoufale se snažím uživit prací, vyjet do zkolabované Prahy jsem musel. Pravda, nespěchal jsem. A už dopředu jsem věděl, že rozhodně nebudu brát zásilkové jízdy přes centrum, protože nebudu za fixní ceny stát v koloně, ani něco objíždět. To dá rozum!
Jenže ani rukojmím v rukou traktoristů mi nebylo dopřáno být.
Kamarádovi jsem ještě asi v deset psal:
„Všetko je volaakési čudné! Ještě jsem neviděl jediný traktor!“
Přes centrum jsem zatím nemusel jet.

Praha byla tak báječně průjezdná, jako už dlouho ne! Ani o prázdninách! Vystrašení kolapsem mělo možná stejný účinek, jako tenkrát před započetím opravy Barrandovského mostu. Také se pak jezdilo relativně v klidu, protože spousta lidí vzdalo zájezd do města auty.

Až mě hříšně napadá, jestli by občasné vystrašení spoluobčanů nebylo pro dopravu v Praze účinnější, než zpoplatněný vjezd. Já vím, že ne, na začátku jsem říkal, že si dnes dělám bžundu.

Ale děkuji za to, že jsem v klidu mohl dělat svoji práci!

No jo - děkuji, ale komu vlastně?
1.- Zemědělcům, že nás přijeli zajohndeerovat?
2.- Magistrátu HMP za dostatečné vyděšení občanstva? Nebo snad
3.- motoristům, kteří raději zvolili jiný způsob dopravy, či Home Office?

Tam to, uznám, muselo být náročné, protože ráno pršelo a volit mezi plechovým deštníkem a kolapsem v kolonách je nebývalý vnitřní boj! Takže u mně vyhrává - tadáá: skupina tři!

Takže ještě jednou - děkuji!

A příště vás, skupino tři, prosím: udělejte to znovu, ale už pěkně hezky sami, bez nápovědy!

A traktory jsem nakonec také zahlédl! To když po druhé hodině odpoledne jely po Chlumecké směr Horní Počernice a domů, když předtím udělali Jindřichu Rajchlovi pápá.

Ale že to bylo o fous!