Narodil jsem se v Praze.
To se už holt tak někdy stane, že se někdo někde narodí... V horším případě se nikdo nikde nenarodí, a proto ani neví, o co přichází...

Možnost rozhledu a rozletu po krajině, která není přeplněná, mi byla od prvopočátku neznámá. Sevřená kotlina kolem Vltavy sice rozhled do dáli až tak nenabízí, ale i tak má svoje kouzlo. Má! Fakt!

Praha mého mládí byla šedá. (Ne dětství, to bylo barevné!) Oprýskané omítky, žádný velký ruch, v centru bydleli běžní lidé. Ve Stínadlech působili Vontové a Bratrstvo kočičí pracky vymýšlelo kulišárny, jak doběhnout Rychlé šípy. Co také čekat jiného od Dlouhého bidla... Připomínám jen, že Velkého Vonta si ve Stínadlech volili! Snad i paní Kadrnožková tu venčila svého psa Jonatána, ale připouštím, že v tomto případě není myslím Praha zmíněna, ale paní Kadrnožková se vyskytuje v každém městě...

Vzpomínám si, že když jsme šli v zimě do školy, spolužáci našli v Masné ulici, kousek od mé průmyslovky a Staroměstského náměstí, přejetou kočku. Placatou a zmrzlou. Zvedli ji a opřeli o sloup veřejného osvětlení, aby to vypadalo, že pokračuje v chůzi. To mi tak nějak vykresluje starou Prahu, kterou já mám v paměti. A bylo tenkrát jedno, jestli volili Mažňáka, nebo „třeba Bahňáka“, vždycky to byl nějaký komundíra.

Dnes jsem moc rád, že můj pohled je změněn. Šedé domy jsou opraveny, barvy fasád obnoveny a já dnes žasnu nad tím, jak naši předkové nebyli líní a své činžáky patřičně vyzdobili obdivuhodnými štukami. Vzhlížím vzhůru k římsám a atikám... nádhera!

Teď jen malá semaforová přestávka - to popojíždím kolem „tančícího domu“. Já nevím, jsem asi barbar, ale nelíbí se mi. Neuráží mně, ale... fakt ne.

A už zase jedeme dál! Mánes vlevo, po pravé straně Hlahol, vlevo dále Slovanský ostrov a na něm Žofín a přímo proti mně: naše Zlatá kaplička - Národní divadlo.

I když jsem se rozprchl, každý den se k té mojí „mamce urbium“ vracím, užívám si ten pocit její jedinečnosti, ale vnímám, že na svých staletých bedrech nese obrovskou zátěž!

Od nedávné minulosti se moje město více otevírá světu. Podnikatelé větří zisky. Spousta restaurací, bister, zážitků,... Také sovětských vojenských čepic a matrjošek, nemám tušení, jestli si i dnes najdou kupce. No asi jo. Nemohu samozřejmě opomenout trdelník...! Napadá mě, že i cizincům se ze všeho zamotá hlava, jako těsto na „trdle“ onoho „originálního staropražského“ :-D A jsou ochotni tomu věřit...

Děje se to do té doby, než se vše vymkne kontrole. Podařilo se zarazit Segwaye, podařilo se zakázat Beerbiky (pivní kola), kdy opilí cizinci vláli na šlapacím přístroji, až z nich šel strach, že mi spadnou pod kola. Všechno samozřejmě za cenu toho, že na prázdné místo se okamžitě vlije něco jiného, obdobně příšerného.

Moje myšlenky teď směřují k fenoménu přepravy osob. Jakékoliv! Ve vztahu k mé práci taxikáře vidím, že přetlak společností, které nabízejí tyto služby, je obrovský. Možná to má souvislost s mojí minulou informací, že průkazů řidiče taxislužby v Praze je vydáno přes 30 tisíc, neboli, pro zjednodušení, na jednoho „převozce lidí“ (nebudu psát řidiče taxi) připadne 40 pražských občanů včetně nemluvňat. Taxi, jako takové, je málem v úpadku. Je to vývoj. Moje Liftago se snaží, svoji politikou vyváženosti přepravy osob a zásilek, omezit počet účinných řidičů ve městě, u kterých chce, aby tím byli univerzální. Vozíme lidi, zásilky, expresní balíčky. „Naši“ zákazníci to vědí a využívají toho značnou měrou. A my jsme schopni to obsáhnout. Co je to ale platné, když takový Uber a Bolt prostřednictvím flotil nabírá málem neomezeně cizince, kteří vozidly plní ulice k prasknutí!

To je ovšem jen taxi. Co takové sdílené koloběžky, kola, „sdílená“ auta!? Mraky všeho možného, na čem se dá vydělat! Magistrát na to asi nestačí, lépe řečeno: má jiné priority. Na jednu stranu se mu nedivím, protože nechce řešit žaloby o bránění v podnikání (jako u vozítek Segway). A místo toho, aby regulovali počet těchto nabízených služeb, věnují se již dlouho vymýšlení změny v poplatcích za parkování a stále se ještě nedohodli... A tak jim mezitím vznikla další půjčovna aut, která si taktéž vznešeně říká Car Sharing, tentokrát od Boltu. A bude, stejně jako další ostatní, zaplevelovat dalšími stovkami vozů (lze se dočíst na jejich stránkách) naše krásné město.

Myšlenka to není špatná! Ale nevím, kolik lidí, zvyklých na své vlastní auto, si přesedne do další „sdílené“ půjčovny, vybere si jedno z tisíce aut a jede, případně popadne „sdílenou“ koloběžku či kolo, které po jízdě odhodí na jakémkoliv místě (Denně jsem v ulicích, tak to opravdu vidím!).

Chce Magistrát zpoplatnit vjezd do centra? Klidně! 200,-? Ne! 500,-! Nebo třeba 1000,-! Ale nebylo by dobré k tomu regulovat počty jízdních služeb? Pak by se mohli všichni nějak vejít a bylo by i víc místa pro všechny! A pro rezidenty, kteří si parkování nuceně kupují, by určitě vybylo nějaké oprávněné parkovací stání.

Že to trh nějak vyřeší? Tak jo. Pak si ale nestěžujte, že je ucpané město! Respektive - stěžujte si, ale na odpovědných místech!

Vím, že moje stesky nemusí padnout na úrodnou půdu. Ale můžu doufat, že si to přečte i někdo z Magistrátu a zamyslí se nad tím. To mi nikdo nevezme. Jsem možná naivka.

Hlavně ale jsem dalek toho, abych kohokoliv z nich urážel. Pokud bych měl ambice jít do politiky, abych něco změnil, udělal bych to! Protože se k tomu ale nechystám, přenechávám odpovědnost lidem, kteří ty ambice mají, které já jsem sice třeba nevolil, ale jiní ano. Rozumíme si? Hnusí se mi ten plebs, který má na všechno odpověď, všechno ví nejlíp a je zalezlý u počítače. A kritizuje a uráží. Proč s tím sami nejdou něco udělat?? Proč nevstoupí do nějakého spolku, hnutí, strany? Proč nekandidují a nevyhrají volby? Mohli by také mít to svoje „korýtko“, kterým se u zvolených politiků pořád ohání! Aha, urážet toho, kdo k tomu má odvahu, je u počítače a bez odpovědnosti jednodušší!

Ať se jdou bodnout, chytrolíni!

To jsem se nějak rozvášnil! ;-)

Mějte, moji milí čtenáři, hezký den!

Já zase ráno pojedu za mamkou Prahou a vyřídím jí od vás pozdrav! Pokud samozřejmě chcete…