K americkým prezidentským volbám tradičně patří tři veřejné debaty obou hlavních kandidátů. Tentokrát se první z nich konala ve studiu bez přítomnosti publika, nicméně byla v přímém přenosu vysílána do celých Spojených států. O zbytku světa nemluvě; přece jen dost záleží na tom, kdo v tom Bílém domě bude sedět.

Máte-li hodně času, plný záznam (1 h 40 min) najdete zde:

a výcuc „lepších“ či spíš „horších“ momentů (35 minut) sestříhaných přímo CNN najdete zde:

Jsou to dlouhé klipy, ale pusťte si aspoň kousek, abyste stihli nasát celkovou atmosféru. Podotýkám, že CNN není Trumpovi zrovna příznivě nakloněna a že její sestřih rozhodně nebyl veden snahou mu přilepšit.

Detaily politických programů přitom nemusíte tolik řešit. (A bizarní potlach o golfu už vůbec ne.) Televizní debaty kandidátů jsou hlavně o vyvolání dojmu na voliče, politické detaily v nich nehrají moc velkou roli.

Ostatně, na některé ty dojmy člověk ani nemusí umět anglicky.

Nuže, dojmy … můj první a dominantní, vlastně skoro jediný dojem: oba zestárli, ale Biden mnohem hůř. Trump je pořád zhruba mentálně tam, kde byl roku 2020; jak prý kdysi řekl Napoleon o bourbonském králi, nic nezapomněl a nic nového se nenaučil. Joe Biden naproti tomu působí dojmem člověka, kterému by měli dávno sebrat klíčky od auta. Představa, že by měl mít i nadále v rukou jaderný kufřík, je děsivá. Věřím, že má někdy i lepší dny, ale tenhle den byl hodně špatný, a z povahy věci bude těch špatných dnů přibývat. Rozhodně Biden chvílemi vypadal na to, že ani neví, kde přesně je. Nehádal bych mu dvaaosmdesát, ale dvaadevadesát.

Jeho tým obhajoval situaci tím, že prezident byl nachlazený; hergot, podívejte se na ten záznam sami. To není jenom nachlazení, to je pokročilé stáří. A to takového stupně, že hlavní otázka nezní, zda by případně znovu zvolený Biden byl schopen čtyři roky vykonávat úřad, ale zda by ty čtyři roky vůbec přežil. Osobně bych na to nesázel, a kdo ví, kolik amerických voličů si předevčírem večer pomyslelo totéž.

Na středolevé části amerického spektra nastala určitá panika, která je vidět i v tisku. The Atlantic je docela dobrým teploměrem aktuální horečky v novinářské obci; všechny tyto články tam vyšly v průběhu jednoho dne.

Vlastně si z celých moderních dějin USA nevybavuji případ, kdy by se páni z inkoustových zámků shodli na tak bezprecedentním požadavku: Biden by se měl poděkovat.

Vzhledem k tomu, jak je demokratická strana uspořádána, může ovšem v této chvíli hnout s výběrem kandidáta jen jeho vlastní svědomí. Oficiální výběr kandidáta sice proběhne až za několik týdnů na kongresu strany, ale Biden už drtivě zvítězil ve stranických primárkách (99 procent delegátů), takže má hodně silný mandát zezdola. Kdyby se jej vedení strany pokusilo odstavit bez jeho souhlasu – byť třeba i z dobrých důvodů – roztrhne to členskou základnu vejpůl.

Pokud by Biden přece jen odstoupil sám (a to je velké „pokud“ – zatím nejevil žádnou ochotu tímto směrem byť jen uvažovat), otevře se takovým krokem další Pandořina skříňka. Odstupující kandidát za sebe může někoho doporučit, ale také ne; čistější by bylo, aby tak neučinil a nechal své kolegy, aby si volně vybrali.

Jenže by to byl výběr pěkně narychlo a navíc komplikovaný otázkou, co si počít s Kamalou Harrisovou, kterou si Biden vybral jako svoji viceprezidentku. Ta se coby barevná žena rozhodně nedá ignorovat, na tento druh rasově-genderových preferencí jsou demokraté kadeti; jenže je zároveň nepopulární a volby by určitě nevyhrála. Tradiční socialista Bernie Sanders, který před osmi lety komplikoval život Clintonové, je ještě starší než Biden. Větší šanci by měl kalifornský guvernér Gavin Newsom (nudný nerůznorodý bílý muž), jenže ten se jako napotvoru zavázal, že si odslouží celé druhé guvernérské období, a to končí v lednu 2027. Jinak se v „týmu B“ nerýsuje žádný vhodný nástupce – z čehož plyne, že je pořád značná pravděpodobnost, že to demokraté zkusí s Bidenem nějak doklepat.

Uf, to bude ještě jízda. Národ o 330 milionech duší, a vybere si favority, kterým je dohromady sto šedesát let. A vyslovení fandové Trumpa by si měli uvědomit, že nevědí, jak bude za čtyři roky vypadat on; zatím se drží, ale v úřadu by taky překročil osmdesátku.

Hudební epilog

Tohle bylo tak absurdní, že nemohu nevzpomenout na Znouzectnost a její …

_________________________________________________________

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Marian Kechlibar