Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli mají ještě volná místa.

„Bohužel, už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány.“

Turista to vzal. Přijde na pokoj, seznámí se s těmi dvěma a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném, včetně politiky, a mají celkem protistátní názory. Turista se snaží je zarazit: „Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?“

Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, recepčnímu strčil do ruky dvacku a říká mu: „Prosím vás, přineste nám PŘESNĚ v devět tři čaje.“

Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. On juknul na hodinky a povídá: „Tak vy mi nevěříte?“

Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká: „Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje.“

Dvě minuty na to se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát.

Druhý den odpoledne se turista vrací z města. Vejde na pokoj, a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.

„Sebrali je, že vedli protistátní řeči.“

„A myslíte, že mne taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi.“

„Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil.“