Dnes o tom, že můj svět v taxíku není vždy až tak úplně růžový. Stane se a svět se kvůli tomu nezhroutí. Poradíme si a kdo při tom zemře, je simulant!

Jen proto, že jsem zvyklý na úplně jiné zákazníky, mě to následující trochu, nebudu lhát, vyvedlo z míry. Chci tento minipříběh věnovat personálu restaurací, kteří si toho užijí až až. V jedné době mi byli tito lidé jaksi blízcí, společně na jedné lodi. A vůbec, píšu to všem, kteří pracují ve službě bližnímu.

Mám jízdu. Z Vinohrad do Nuslí. (Nebudu psát soupis ulic, protože to čtou, děkuji za to, i mimopražští a já si nechci hrát na machra.) Nastoupila starší paní. Něco jsem prohodil, test jako vždy, ale protože nebyla odezva, ztichl jsem. V pořádku. Je to jen krátká jízda, tak jsme brzy na Bělehradské. Jedu s kopce, odbočit před viaduktem doprava, dvakrát za roh doprava a jsme tam!

Dávám blinkr, připraven odbočit, jenže na mně civí červený terč s bílou pomlčkou. Ajaj!
„Co je? Tudy to nejde!?“ říkám si pro sebe, bohužel nahlas. Hodnotím situaci, že ulici mezitím čerstvě uzavřeli, zjednosměrnili a rozkopali.
„No já vám neporadím, já to tu neznám!“ ozve se zezadu arogantní alt. Vždyť jsem se na nic neptal!?
„Snad máte nějakou navigaci, když to tu neznáte, tak si ji zapněte, je to snad vaše práce!“ pokračuje. „Já vám radit nebudu!“
„Ale já vím, kde jsme, jen jsem reagoval na to, že je ulice zavřená. To se vás vůbec netýkalo.“ teď fakt nevím, co si mám o té situaci myslet.
„To je váš problém, že nevíte, kudy máte jet!“ nedá si ta baba pokoj.
„Ale já vím, kudy mám jet, ale ta uzavírka je čerstvá, krom toho ještě ani není ve Waze!“ (Zjištěno rychlou kontrolou.)

Naprosto přesně vím, kudy se to dá objet. Je jediná cesta. Za co mě kruci má? Nejsem žádný Bolt ani Uber! Zpětně se dívám na její profil. Prý častý zákazník! (Víc nevidím.) Škoda, že jsem si nevšiml jejího hodnocení. Jestli je taková pokaždé, určitě má spoustu „chvály“ od ostatních řidičů a já bych měl snazší výběr - odmítnout. No ačkoliv...

„To se občas stane, že něco někde zavřou, ne?!“ pokračuje madam a teda jestli má tohle někdo doma, lituji ho!
Pokračujeme po Bělehradské až k velké křižovatce na Otakarově. Jinudy nelze. A protože tudy, kvůli uzavřené ulici, musí jet všichni, je tu kolona.

Paní je nervózní.
„Potřebovala jsem se sem dopravit rychle. Kdybych to věděla, mohla jsem jet tramvají!“
1. Svatá slova!
2. Pokud si někdo myslí, že taxi je ve špičce rychlejší, má si vzít raději dron! Že ještě není funkční? Pak tedy pěšky! Anebo prášky na nervy... Anebo to pro ty koně, jak to chtěli jistí dávat při covidu...aha! Ivermektin! Třeba to funguje i na skot. Babě ku zdraví!

Paní volá tomu, co na adrese čeká. Má tam schůzku:
„Dobrý den, no prosímvás, já budu mít asi zpoždění. Tady je něco zavřené, pan řidič to tu nezná, někudy to objíždí, teď vjel do kolony, tak já tam snad nějak přijedu.“
To už mě ale vážně nasrala!
„Ale já vím, kudy mám jet!“
„Ale já to tu neznám. Mně to nezajímá!“
„No že jste tomu člověku do telefonu lhala, že nevím, kde jsem!“
„Vždyť jo.“
„Jo aha!“ na víc jsem v tu chvíli neměl. Leda bych ji vyhodil z auta.

Poslední třešnička na dortu byla ta, když jsem odbočoval z hlavní vpravo na můstek přes Botič. Najednou proti mně vyjelo auto prostředkem vozovky. Musel jsem víc strhnout volant, abych se vešel. Zezadu to syklo, zřejmě se obávajíc nehody:
„Proč musíte jet takhle trhaně?“
„Ten proti nám vyjel prostředkem, musel jsem se mu nějak vyhnout!“

Babu jsem do cíle, i přes kolonu, dostal jen pět minut po původním čase a jsem vděčný za to, že díky našemu systému hodnocení, když dám málo hvězdiček, už ji nepotkám.
Dotyčné dámě jsem, nezapírám, dal jednu hvězdičku. Z milosti.
A navíc tam i my řidiči máme možnost napsat k jízdě poznámku. Stejně jako zákazníci.

Jen dvakrát jsem jí využil. Poprvé, když jsem musel napsat „Nádherná a milá paní!“ tomu krásnému snu z jednoho minulého vyprávění, protože to, jak jste jistě pochopili, vůbec nebyl sen. A pak teď. Ale vzhledem k jadrnosti této poznámky raději nebudu citovat. Důležité je, že jedna hvězda jistí, že už ji neuvidím! Prostě je to moje superstar! Baba jedna jedovatá!
:-D
A vy, milí číšníci a servírky, jsem tu s vámi, když je kyselo moc kyselý a bramborák moc bramborovej, neperlivá voda si dovolí nemít bublinky a Tramín červený je bílé víno.
Vím, co jsem, vím, kde jsem, znám svoji profesi a nepotřebuji komentáře od takových...
Jo no jo, teď mi to došlo! Co když to byla kontrola z firmy?! Snad jsem neselhal, když jsem zákaznici neposlal nejkratší cestou do prd...!
:-P
Ale rozhodilo mně to, žejo?

PS:
Od dotyčné jsem zpětně dostal pozdrav v podobě zatržení všech možností záznamů o stížnosti: za nevhodnou konverzaci, za špatný způsob jízdy, za nevhodné chování, dokonce i za nečistý vůz! Ještě že tam není návrh na exekuci setnutím, to už bych vám nenapsal žádnou TAXIZKAZKU!

Čtvrtá dohoda z mých oblíbených Čtyřech dohod Toltéků zní:
‚Dělejte vše, jak nejlépe dovedete.‘. Tak se musím asi ještě polepšit...

Svět je nádherný! Jediná vada na něm jsme my - lidé!