Nedávno jsem četl kdesi na webu článek o svícení v autech. Je teď úplně jedno kde a detaily jsou rovněž nepodstatné. Protože se to vždy týká jen toho jednoho: Svícení. Jakéhokoliv a kdykoli. Omílá se to stále dokola a řidiči na to kašlou... Jak? Inu, rovněž stále dokola!

Takže od začátku:
„Na počátku bylo slovo.“ O tom nehodlám polemizovat! Při mojí skromnosti, skláněje se před všemohoucím, nesměle přidávám:

„Na počátku byla kontrolka.“

Ano.
V mém Superbu jsem měl přepínač světel vždy v poloze „auto“. To znamená, že „auto“ si dělalo to, co chtělo. Ale vždy jsem o tom měl od Klučíka informaci v podobě rozsvícené kontrolky potkávacích světel. (“Je to takhle dobrý? Můj Pane! Toto právě činím.“)
Tunel - kontrolka svítí! Mlha - kontrolka nesvítí! Aha! Zapnout světla! Jak prosté, milý Watsone!
Dnes si Okina dělá rovněž to, co chce, ale kontrolka o tom neexistuje. Čili vyložená „cochcárna“.

Mohl bych si myslet, že VVŠ, neboli výrobce vozů Škoda, při té všemíře různých asistentů k čemukoliv a čehokoliv, chce, abychom alespoň v jedné jediné situaci svůj vůz ovládali, a to sice co se světel týče. Proto si dovolili neinstalovat zelenou kontrolku o zapnutí potkávacích světel. Jenže nejsme my už tak zhýčkaní, že spoléháme na ony asistenty, které to všechno vyřeší za nás....?

Jsme! Sakra že jsme!
Jak si jinak vysvětlit, že ve tmě, v mlze, v dešti, v chumelenici jezdí pacienti s denním svícením, tedy mnohdy jen s pár diodami vpředu. Nemluvím ani o těch, kteří si na své Felicie, Oktávky prvních řad a podobné starší kusy, namontovali přídavné mrkající diody odněkud z Kauflandu nebo Lidlu, sami hrdí na to, že svépomocí neomylně trefili + na + a - na -, ale možná nezaznamenali, že když se světýlka zapojí sériově, napětí se půlí, tudíž jejich svit konkuruje svíčkám se zastřiženým knotem.

Vzpomínám si i na tvrdý argument mojí bývalé, kterým na všetečnou otázku dcerky na důvod její přespříliš pomalé jízdy, vysvětlila:

„Víš ty, co má ženská všechno na starosti? Na co všechno musí myslet? Nákup, děti ze školky! Třeba jí není dobře! Třeba bude rodit!“ (Co jsou potom nějaká zbytečná světla!)
Mimochodem - prý jely tak 40 a hrnul je před sebou kamion, který na ně blikal a troubil. Komentář mamky prý byl:
„Však se neposere!“

To je ale už jiné, další téma...

Musel jsem následně dcerce dovysvětlit:
„Pokud jí není dobře, nemá co dělat v tu chvíli za volantem!“

Vím, že toto jsou témata, o kterých se dá diskutovat dlouhé hodiny. Ale všem, kdo chtějí poslouchat a chtěli by i poslechnout - Pokud si sednete za volant s vědomím, že chcete vyjet z garáže na ulici, staňte se součástí celku, který dodržuje daná pravidla! Rozhlédněte se, jaké jsou kolem vás vidové podmínky a podle nich rozsviťte světla! Kašlete na to, že právě rodíte, protože svým jednoduchým úkonem můžete v tu chvíli zachránit dvojnásobek životů: rozsvícením světel.

Myslím, že stačí jednoduchá poučka: Nejsem si jist, raději rozsvítím! Pokud si nejsem vůbec ničím jist, nesedám za volant!

Pokud ovšem musíte za volantem napřed komunikovat na mobilu v ruce, případně jste řidiči BMW, omlouvám se za váš čas! Je to vyšší moc, kterou nemáte šanci ovládat...

A pro všechny ostatní:
„Budiž světlo!“

Tlumené, potkávací, klopené - jakkoliv se mu říká. Nezapomínejte, že jak vyjedete vozem, stáváte se součástí silničního provozu, kde musí být soukromé strasti potlačeny! Nechtějme být dílky statistik o úmrtích na silnicích. A že je to stále a pořád aktuální, je slyšet v mnohých příspěvcích řidičů do „Zelené vlny“:

„Je tu hrozná mlha (chumelenice, průtrž mračen,...)! Někteří jedou zhasnutí nebo jen s denním svícením vpředu a vůbec nejsou zezadu vidět! Prosím vás, rozsviťte si!“

Kdyby tato hlášení nebyla tak častá, věřte, že bych neměl důvod o tom psát. A tak já, nesmělý, byť profesionální, řidič doufám, že mnohým dojde ten „aha!“ efekt a zamyslí se nad svým počínáním za volantem. Stejně tak si v skrytu přeji, aby tento můj pokec na Psu četlo co nejvíce účastníků silničního provozu.

Buďme tady a buďme vidět!