SPOLEČNOST: Klidně žít a levně bydlet
První z dvojice nových legislativních výtvorů začne po mnoha letech napravovat protiústavní stav, kterým jsou porušena nejen práva majitelů domů, ale kterým v konečném důsledku trpí především ti, již hledají kvalitní a cenově dostupné bydlení. Krokem k nápravě má být postupné navyšování nájemného, a to o 14,2% ročně v období od roku 2007 do roku 2011.
Druhá novinka z legislativní dílny definuje životní minimum a zavádí novou sociální dávku pro domácnosti s nízkým příjmem na zajištění jejich bytových potřeb. Všichni ti, jejichž výdaje na bydlení přesáhnou 30% jejich měsíčního příjmu, budou oprávněni k finančnímu dorovnání.
Paradoxní je pak situace, že v době, kdy bude platit zákon řešící nedostatečně uspokojenou bytovou potřebu jedněch, druzí budou stále bydlet za čtvrtinový nájem, aniž se jich bude kdokoliv ptát, zda je pro ně subvence ve výši 3/4 nájemného nezbytná. Stát by to samozřejmě nemuselo zajímat v případě, že by si byl jistý, že nebude tím, kdo to nakonec zaplatí a horký brambor zůstane v rukou soukromých majitelů domů. Avšak instituce mezinárodní spravedlnosti mohou Českou republiku pohnat k odpovědnosti a vystavit jí účet za roky schování hlavy do písku. Tento účet by ale neměl dopadnout na bedra všechnostrpících daňových poplatníků.
Léta žijí v bytech s regulovaným nájemným lidé, kteří mají k nouzi velmi daleko. Jedním takovým slavným nájemníkem, který platí kolem dvou tisíc měsíčně, je i známý bojovník proti jakékoliv deregulaci, poslanec ČSSD Křeček. Dokonce si schválil zákon, že mu ta drobná výhoda potrvá nejméně do roku 2011. Pravda, bude muset nějakou tu stovečku přihodit. Nechme pány Křečky a jim podobné v klidu žít a levně bydlet a podívejme se, co je reálně možné s daným stavem dělat.
Faktem je, že dobré řešení bylo možné přijmout tak před deseti lety. Ani pravicová koalice z dob ranného českého kapitalismu, ani sociálnědemokratická vláda v letech minulých si s problémem příliš hlavu nelámaly, a tak dnes zbývají jen špatná a ještě horší řešení. Vzhledem k tomu, že okamžitá deregulace všech nájmů není průchodná, zbývá možnost, jako jedna z těch ne úplně zlých, doplnění zákona o postupné deregulaci nájemného. A to tak, že by byla možná i okamžitá deregulace nájemného pro ty osoby, které by nebyly zákonem o sociální pomoci považovány za potřebné.
Jinými slovy by v příštích letech mohl majitel domu navýšit nájem na cílovou částku těm osobám, pro které by to neznamenalo překročení oné hranice 30% příjmů na výdaje na bydlení. Skutečně potřební a zejména důchodci by mohli dále v klidu žít a levně bydlet, majitelé domů by si mohli přijít částečně na své a Česká republika by umenšila svůj hřích pro konečné soudní zúčtování.
(Autor, právník, je členem LiRA/LiberálovéČR a místopředsedou IKHB)
