Ve svém spisovatelském portfoliu mám dva dystopické romány, Křižník Thor z roku 2013 a před dvěma měsíci vydanou Čínskou hru o dvou tazích, přičemž v pozadí obou děl stojí vize blízké budoucnosti, v níž se Spojené státy po občanské válce rozpadly. Je tedy pochopitelné, že mě silně zaujala informace o britsko-americkém filmu režiséra a scenáristy v jedné osobě Alexe Garlanda s názvem Občanská válka, který se už dva týdny promítá v českých kinech, a film minulý pátek shlédl. Byl jsem hlavně zvědav, jak se film shoduje či neshoduje s mými představami, do jaké míry se bude odrážet od současné americké situace, od „kulturní války“, která tam přinejmenším od Obamova prezidentství zuří a která má nepochybně potenciál přerůst v občanskou válku. Zajímalo mě, zda má Garlandův film ambice být nejen hollywoodským thrillerem, kde je občanská válka pouhou kulisou, ale varovným proroctvím. Zde následuje, k čemu jsem se dobral.

Co ve filmu je

Především je třeba uvést, že film je řemeslně dokonale natočen, diváka zcela strhne a na 108 minut ho přibije do kinokřesla. Není to však podívaná pro slabé žaludky, neboť scény brutálního násilí a zvěrstev, jež provázejí všechny občanské války, jsou snímány s až téměř nesnesitelnou realitou. Po jakémsi prologu, v němž si blíže neidentifikovaný prezident zkouší svůj povzbuzující televizní projev a z něhož vyplývá, že k Washingtonu D.C. se blíží separatistické síly WF (West Force), začíná děj v New Yorku, kde zkušená a úspěšná válečná fotoreportérka Lee (Kirsten Dunstová) se svým parťákem novinářem Joelem (Wagner Moura) zpravodajsky pokrývá jeden z mnoha pouličních nepokojů. Do cesty se jim připlete sotva dospělá dívka Jessie (Cailee Spaeny), která se chce stát fotoreportérkou a Lee je její životní vzor. Večer se všichni setkají v „novinářském“ hotelu a do děje vstupuje starý vysloužilý novinář Sammy (Stephen Henderson). Joel prozrazuje svůj úmysl odjet do Washingtonu a získat v Bílém domě interview od prezidenta. Sammy jako starý válečný oř nedokáže odolat zvukům polnice a Lee souhlasí, aby jel s nimi. Joel zase pozve Jessii a tím je dána čtveřice, která druhý den ráno vyráží velkým stejšnem do Washingtonu D.C., ale kvůli bojům velkou západní oklikou.

Od tohoto okamžiku se film stává road movie, s přehlídkou všech možných hrůz, jaké občanská válka přináší. Avšak jejich výčet zde neuvedu, ani to, kdo ze čtveřice přežije a kdo ne, to si musí každý čtenář zjistit shlédnutím filmu. Film vrcholí strhující pouliční bitvou s nasazením obrněných transportérů, tanků a vrtulníků ve Washingtonu D.C. ze strany separatistů, bojem o opevněný Bílý dům, obklopený mohutnou betonovou hradbou. Tyto sekvence jsou natočeny snad ještě lépe a uhrančivěji než pověstná úvodní scéna filmu Zachraňte vojína Ryana. Jak boj dopadne a zda a za jakou cenu získá Joel svoje interview, opět neprozradím, aby čtenáři, kteří hodlají film navštívit, dopředu nevěděli, jak to dopadne.

Kromě faktu občanské války film klade zásadní otázku, co nutí veteránku Lee, ale hlavně novicku Jessii, aby s až chorobnou zběsilostí fotily scény násilí, umírající bojovníky zbrocené krví. Až na osamělou zmínku, že Lee a Joel snad pracují pro agenturu Reuters, není jasné, co tyto novináře žene, aby přihlíželi těmto jatkům a sami se stávali obětí válečného běsnění. Jejich fotky a popisy zvěrstev přece nemohou zajímat lidi, kteří v těchto zvěrstvech žijí a každodenně je vidí na vlastní oči, pokud mají štěstí, že přežijí. Pro koho tedy protagonisté filmu riskují své životy, když je navíc vlastně nezajímá, která strana vyhrává – žádný takový rozhovor film během 1 300 km dlouhé jízdy neobsahuje – co porážka té druhé jejich zemi přinese. Nabízí se jediné logické vysvětlení, že je žene pouze urputná posedlost poskytnout svědectví, v případě Jessie ještě touha proslavit se a vyrovnat se svému idolu Lee. Film je tak v druhém plánu mementem, kam až dnešní posedlost všechno zdokumentovat může člověka zahnat, ukázka toho, že v dnešním světě senzačnost snímku naprosto přebíjí morální oprávnění či zdůvodnění.

Co ve filmu není

Jak vyplývá z předchozího, film začíná v okamžiku, kdy už je občanská válka v plném proudu, takže divák nemá šanci zjistit, kdo ji začal a z jakých příčin. V celém filmu ani jednou nezazní, proč a za co ta která strana bojuje, Garland pouze předvádí jakési všeobecné, odideologizované násilí. Kdo je ten muž v Bílém domě, republikán nebo demokrat? Nevíme. Co udělal nebo neudělal, že ho zrazují zákonné ozbrojené síly a přebíhají k separatistům? Nevíme.

Separatistické síly WF pak bojují pod vlajkou se dvěma hvězdami, neboť je sestavily povstalecké státy Kalifornie a Texas. Avšak o nich každý, kdo se alespoň okrajově zajímá o americké vnitropolitické dění, ví, že jsou jako oheň a voda. Kalifornie je určitě nejprogresivističtější stát unie, kde nejvíce bují hnutí LBGTQ+. Me Too“, BLM a „woke“, kdežto Texas zase patří mezi nejkonzervativnější státy. Pokud by mělo v USA dojít ke skutečné občanské válce, stály by tyto státy na opačných stranách barikády. Neboť hranice „kulturní války“ jsou už dnes jasně vymezeny, na straně jedné univerzity a intelektuálové z obou pobřeží, kteří pro svoji progresivistickou, v podstatě neomarxistickou ideologii zpracovali etnické a sexuální minority, na straně druhé „vidláci“ ze Středozápadu, farmáři utopení uprostřed USA v nekonečných lánech kukuřice, z nichž mnozí jsou stále přesvědčeni, že svět vznikl pře šesti tisíci lety z Boží vůle.

A jsme u kořene věci, u současného příkopu v americké společnosti, jemuž se však tvůrce filmu úmyslně vyhnul a možná i zamaskoval. Aby nemusel čelit kritice jak ze strany progresivistů, což by mu mohlo zničit kariéru, tak ze strany konzervativců, tedy ze strany protivníků v potencionální občanské válce, raději je vůbec nejmenuje, natož aby uvedl, kdo začal a kdo vyhrál, a jeho novinářské kvarteto ani v soukromí neprozradí, na čí straně stojí. Je zřejmé, že pro projekt, který by opravdu zrcadlil nebezpečí občanské války v dnešních Spojených státech, by investory nezískal z obav, že film finančně neuspěje.

Člověk se tedy neubrání zlověstné myšlence, že situace ve Spojených státech je už tak vyhrocená, že film o skutečných kořenech eventuální občanské války by tuto válku inicioval a zafungoval jako doutnák, který by celou unii vyhodil do vzduchu.

Na otázku v titulku nelze tedy jednoznačně odpovědět. Svým alibistickým, odpolitizovaným pohledem je film Občanská válka opravdu jen hollywoodským, mistrně natočeným spektáklem, avšak už sama skutečnost, že se takový film vůbec vyskytl, že stál Alexu Garlandovi za natočení a investorům za financování, z něj i tak činí varovné proroctví.

Bůh ochraňuj Ameriku.