Války mají různé tradice a jednou z tradic té aktuální ruské války na Ukrajině je, že vždy na konci zimy vystoupí ze zapomnění generál Pelz v.v., nasadí si masku „moudrého a nestranného generála-experta“ a začne nabízet pochoutky ruské propagandy, přičemž jeho úkolem je pokusit se z nich odstranit nevábný moskevský odér a učinit je stravitelnější pro české publikum. V březnu 2022, patrně pod dojmem brzy očekávaného ruského vítězství, byl v klidu a snažil se předstírat objektivitu ve stylu: „Já nic neříkám, já pouze prezentuji fakta (mrk, mrk).“ O rok později se zřejmě začal obávat, že speciální vojenská operace nejde tak úplně podle plánu (možná v souvislosti s chystanou ukrajinskou protiofenzívou), odhodil fíkový list zdánlivé objektivity a nic neskrývajíc začal s lehce hysterickým podtónem hlásat ve stylu: „Rusové jsou neporazitelní, Ukrajina už je poražena a musí se co nejdříve vzdát, nebo je s ní konec.“ Oproti tomu v roce 2024 mu otrnulo a v duchu rozvláčné rozšafnosti „poctil“ Svobodné rádio dokonce trojdílnou exhibicí. Jak dopadlo toto vystoupení? Co uvidíme, když zblízka pohlédneme za lesklé třpytky a svůdná gesta páně generálova?

Tenkrát v Minsku

Úvodem generál Pelz letmo připomene své expozé z roku 2022, kdy českému publiku poctivě tlumočil skoro celou osnovu Putinova projevu k zahájení invaze a ze všech sil se ji snažil prezentovat jako objektivní fakta. Při této příležitosti se nezapomene dojmout nad mrtvými na Majdanu a v Oděse, přičemž přirozeně nezmíní, jakou roli měli zejména ve spuštění té druhé události proruští sympatizanti. Přidá ještě dohody Minsk I a II, načež moderátorka správně připomene jejich porušování z ruské strany, mimo jiné třeba v bojích o Debalceve po Minsku II (přičemž po Minsku I by měla být zmíněna „separatistická“ snaha o dobytí doněckého letiště). Ovšem generál Pelz to smete ze stolu překvapivým odhalením, že Ukrajinci údajně měli nad Rusy „drtivou převahu“. Tedy v jeho podání byli Ukrajinci výrazně silnější než Rusové, ale přesto se od nich Ukrajinci nechali vytlačit z letiště a v případě Debalceve obklíčit a následně i pozabíjet, ačkoli Rusové bojovat nechtěli a nabízeli Ukrajincům záchranu příměřím, čímž Ukrajinci fakticky donutili Rusy k obsazení debalcevského výběžku. To je v souladu se zásadou „rušky fójak, toprá fójak“, jež představuje jeden z klíčových prvků světa generála Pelze.

Minské dohody představují téma na samostatný článek. Typické je, že Rusko se v té době se nehlásilo k „zeleným mužíkům“ a k „vojákům na dovolené“ a k prokazatelně ruské výzbroji nasazené s vycvičenými obsluhami na Ukrajině (například zde) a díky tomu je mohlo účinně sabotovat, aniž by je „porušilo. Jiná věc je, že dohody nedodržovali ani Ruskem řízení „separatisté“, což je hezky vidět třeba na příkladu voleb na jimi kontrolovaných územích. Ty volby tak vždy „náhodou“ (a v rozporu se smlouvami z Minsku) proběhly ještě před předpokládaným stažením ruských ozbrojených jednotek a obnovením ukrajinské kontroly nad hranicí s Ruskem (ke kterým následně vůbec nedošlo), jakož i bez koordinace s vládou v Kyjevě a pod taktovkou místních „separatistů“, kteří se postarali o jejich „správný“ výsledek.

O potlačování a neviditelných mužících

Rovněž se hned na počátku dočkáme i oblíbené manipulativní techniky spočívající v záměně příčiny a následku. Tedy v pelzovském pojetí konflikt na Ukrajině začal v roce 2014 tím, že: „V té době se ukrajinská vláda začala snažit vojenským způsobem potlačit nějaké tendence na východní Ukrajině, protože východní Ukrajinci – říkejme rusky mluvící obyvatelstvo – nesouhlasilo s tím, že férově zvolený prezident byl tímto způsobem odstaven. A vláda, která vzešla po Majdanu v Kyjevě, je označila za teroristy – to se tak vždycky dělá – a začala proti nim zasahovat vojensky.“ Je až komické, jak generál Pelz se při barvitém líčení onoho „potlačování“ schovává za floskuli „určité tendence“ a vehementně se vyhýbá jakékoli zmínce o co opravdu šlo, tj. o ozbrojených „zelených mužících“ z Ruska obsazujících tam násilím vládní budovy a policejní stanice pod vedením Igora Girkina, jenž se svou rolí nijak netajil a o němž bezpochyby slyšel i generál v.v. A rovněž „zapomene“ zmínit, že těsně před tím podobní „zelení mužíci“ stejným způsobem na Krymu rozjeli jeho „nezávislost“ a následně okamžitou anexi Ruskem.

Na druhou stranu však generál Pelz hned v další větě tvrdí: „Potom, v únoru roku 22, když došlo ke zvláštní vojenské operaci, speciální vojenské operaci Ruska, bylo mrtvých asi 14 000 – podle statistik OBSE, a podle statistik OSN.“, čímž se poněkud primitivním způsobem pokouší vzbudit dojem, že se jedná o oběti onoho „potlačování“, ačkoli největší část tohoto počtu představují ukrajinští vojáci padlí v boji se „zelenými mužíky“ a ruskými „vojáky na dovolené“.

Jak zlý Boris ukradl mír

Tímto způsobem se dostáváme k druhému úhelnému kamenu pelzovského světa, a to k neomezené ruské mírumilovnosti. V jeho pojetí s tím samozřejmě nehnou ani události z února 2022 a naopak jsou výrazem této mírumilovnosti. V návaznosti na svůj „coming out“ z roku 2023 tedy generál Pelz ruský ústup od Kyjeva z konce března 2022 líčí jako jakési „gesto dobré vůle“, přičemž na místě zanechané množství ruské vojenské techniky bylo v jeho podání patrně dalším stupněm ruské velkorysosti, tj. něco jako opožděné předání vánočních dárků pro Ukrajince. K této dobrotivosti Rusy vedla údajná mírová dohoda, kterou Ukrajinci prý chtěli podepsat, ale „potom najednou přijel nečekaně do Kyjeva premiér Boris Johnson, a řekl Ukrajincům, že ne, že Západ si nepřeje, aby jednali s Ruskem“. Takže ve světě generála Pelze Ukrajincům zjevně zakázali uzavřít mír „zlí západní imperialisté“. Žádná zmínka o možné souvislosti s „kratochvílemi“, kterým se ruské okupační jednotky (následně za to vyznamenané Putinem) oddávaly v Buči a na dalších místech se ovšem nekoná, neboť Rusové samozřejmě přináší jen lásku, mír a humanitární pomoc (menší konfrontace s trochou logiky viz zde).

Koloběžka I. a Minsk III.

Údajně se mělo jednat o mírovou smlouvu „Minsk III“ a generál Pelz se s uspokojením poplácává po rameni, jak ji prý úspěšně předpověděl: „A tato dohoda měla tři základní body. První bod byl, že Ukrajina bude neutrální zemí a že na jejím území nebudou zřizovány západní vojenské základny. Druhým bodem bylo, že Rusko stáhne všechna svá vojska a že se bude speciálním jednáním pokrývat problém Donbasu a Krymu. Ale Ukrajina by v této chvíli zůstala jako celek. Vlastně jsem to opravdu předpověděl – Minsk III, a vlastně to samé znění.“ Škoda, že pan expertní generál nevysvětlí, jakým způsobem Ukrajina by „zůstala jako celek“ bez Krymu a bez Donbasu, přičemž Rusko si nárokovalo pro „nezávislé republiky“ celé území Doněcké a Luhanské oblasti, tj. včetně území v době jednání (i v současnosti) stále drženého Ukrajinou.

Zároveň generál Pelz neobjasní, jak je možné, že „Rusko stáhne všechna svá vojska“ se týká pouze vojsk v okolí Kyjeva a Charkova a nikoli ruských jednotek například v Záporoží nebo v Chersonské oblasti. Naopak se to pokouší maskovat zdůrazňováním, jak ruské stahování od Kyjeva a Charkova pokračovalo i poté, co „zlý imperialista Johnson Zelenskému zakázal mír“. Konkrétně se dozvídáme: „Prezident Putin tehdy vydal rozkaz ke stažení ruských vojsk od Kyjeva a od Charkova, a to probíhalo mezi 1. a 6. dubnem, přestože NATO řeklo, že to nebude chtít.“ Souvislost s tím, že zrovna u Kyjeva a Charkova ruským jednotkám došlo palivo a dostávaly od Ukrajinců solidní výprask přirozeně ve světě generála Pelze neexistuje. Namísto toho generál předstírá, že je královna Koloběžka I. (ta, jež byla zároveň obutá i neobutá, oblečená i neoblečená a přinesla princi dar nedar), a tedy v jeho světě měla Ukrajina zůstat celá i zároveň bez Donbasu a Krymu, všechna ruská vojska se měla stáhnout i zůstat v Chersonu a Záporoží, a ke Kyjevu Rusové nejeli bojovat, nýbrž přiváželi „gesto dobré vůle“.

O magické tabulce

Tato ukrajinská ochota k ústupkům podle generála Pelze prý vycházela z drtivých ztrát, které jim způsobila „ruská neporazitelná armáda“ (která na Ukrajinu samozřejmě nejela bojovat a byla, už zase, početně mnohem slabší než Ukrajinci – podrobněji viz v další části textu). Na konci března 2022 to údajně bylo „tak 40 000 mrtvých Ukrajinců“. Samozřejmě by vypadalo špatně dodat, kolik z tohoto počtu byli civilisté, takže o tom pan expert mlčí. Naopak zdůrazňuje, že ukrajinské ztráty byly sedmkrát až osmkrát vyšší, než utrpěli ruští „toprá fójak“ včetně zajímavého zdůvodnění: „U Rusů můžeme odvozovat, že jich je asi tak sedmkrát až osmkrát míň, protože se vychází z normálních vojenských tabulek – a to je převahou Ruska v dělostřelectvu. Je to velmi jednoduché.“

Tedy poměr ztrát generál Pelz odvozuje porovnáním ruské dělostřelecké převahy v jakési blíže neurčené tabulce. Je však pikantní, že pan generál se v tom chová stejně jako pubertální hráči počítačových her na válku, kterým stačí se naučit statistiky dostupných jednotek a následně úspěšně „drtí nepřítele“ a lámou rekordy, že by i Napoleon zezelenal závistí. Případná podobnost s centrálními plánovači doby minulé a woke „sociálními inženýry“ doby současné, kteří také rádi redukují pochopení skutečnosti na tabulku a čísla v ní, asi také nebude úplně náhodná. Nicméně již Carl von Clausewitz ve své téměř dvě století staré knize „O válce“, jež je součástí základní četby na vojenských akademiích po celém světě, zdůrazňuje, že podstatným a charakteristickým rysem války je její nepředvídatelnost (viz termíny jako „frikce“ a „mlha nejistoty“). Je smutné, že generál Pelz to zapomněl. Anebo „zapomněl“.

Cucací souboj Pelz versus Šojgu

Dále v rozhovoru generál Pelz pokračuje ve svém oblíbeném „cucání čísel z prstu“, které je stabilní součástí jeho repertoáru a předváděl je i loni. Mimo jiné se dozvídáme: „V době, kdy loni začala dlouho propagovaná, dlouho ohlašovaná – nevím proč – ukrajinská protiofenzíva, 4. června, tak mrtvých Ukrajinců bylo asi – záměrně vycházím od ukrajinských čísel, a nakonec řeknu, proč to uvádím jako fakt, a ne jako domněnku – asi tak něco přes 300 000, asi zhruba 320 000.“ Všimněme si onoho zdánlivě nesouvisejícího si povzdechnutí „dlouho propagovaná, dlouho ohlašovaná – nevím proč“, které naznačuje, že generála stále ještě pálí jeho s hysterií hraničící panika ve vystoupení na jaře 2023. Ta patrně souvisela s onou protiofenzívou, což v něm vyvolává lehce freudovskou potřebu tuto svou úzkost maskovat a popírat předstíranou sebejistotou a neomylností.

Podstatnější je však skutečnost, že čísla neodpovídají ani oficiálním číslům zveřejňovaným ze strany Ruska, které zjevně nemá důvody ukrajinské ztráty prezentovat jako nižší, než jaké jsou ve skutečnosti (zatímco má veškerou motivaci je prezentovat právě naopak). V září 2022 se Šojgu vyjádřil, že Ukrajinci ztratili celkem 61 000 mrtvých a 49 0000 zraněných, což mimochodem není tak úplně v souladu s páně Pelzovou hláškou týkající se „tak 40 000 mrtvých Ukrajinců“ (viz výše) popisující stav již z konce března 2022. Z toho logicky vyplývají dvě možná vysvětlení. Buď generál Pelz má o válce na Ukrajině lepší přehled než Sergej Šojgu, jenž se zároveň oficiálními ruskými kanály snaží prezentovat ukrajinské ztráty jako nižší, než jsou ve skutečnosti. Anebo se vyjádření generála Pelze netýkají našeho světa, nýbrž popisují dění v paralelní dimenzi, kde realita funguje podle jiných pravidel, a to včetně logiky, matematiky, ekonomie, demografie i lidské psychiky.

Následně se Šojgu vyjádřil, že v lednu a v únoru 2023 Ukrajina utrpěla ztráty ve výši 19 000 (předpokládejme, že pouze mrtvých), přičemž za únor to mělo být 11 000, což v jeho podání představuje nadprůměrně vysoké ztráty. S trochou extrapolace se tedy ukrajinské ztráty k březnu 2023 dají na základě ruských oficiálních údajů (které v rámci myšlenkového experimentu můžeme na chvíli považovat za objektivní a odpovídající realitě) vyčíslit na necelých 200 000 mrtvých a zraněných. Ovšem v podání generála „záměrně vycházím od ukrajinských čísel“ Pelze byl prý počet mrtvých na ukrajinské straně k počátku června 320 000, z čehož plyne, že v pelzovské paralelní dimenzi Ukrajinci připisují Rusům větší úspěchy, než k jakým se hlásí samotní Rusové. (podrobněji, včetně odkazů, k otázce ztrát viz toto video, konkrétně od 15:00)

Mobilizace, dedukce a legrace

Nadto pan generální expert ještě pro jistotu zdůrazní, že jeho výpočty se týkají „Ukrajinců mrtvých – ne jenom vážně zraněných a podobně“. Tím se generál Pelz staví po bok vojenství nerozumějícím amatérům, kteří termín „ztráty“ zjednodušeně interpretují jako „mrtví“, aniž by si uvědomovali, že válce dochází též ke zraněním, zajetím, dezercím atd. A jelikož v případě pana Pelze slovo „generál“ je používáno jako fakticky jeho alternativní křestní jméno, tak jsme zjevně opět svědky pohledu do interdimenzionální červí díry. Anebo pokusu o značně primitivní manipulaci, jejíž autor o inteligenci svého publika nemá valné mínění.

Je typické, že poté, co pan expert Pelz sebejistě deklaruje „záměrně vycházím od ukrajinských čísel, a nakonec řeknu, proč to uvádím jako fakt, a ne jako domněnku“, tak jako „důkaz“ své „nedomněnkovitosti“ prezentuje požadavek generála Zalužného z podzimu 2023: „A mimochodem, když náčelník ukrajinského generálního štábu Zalužnyj řekl, že potřebuje 500 000 vojáků, jinak že nebude moct bojovat, tak proč asi? Protože o 500 000 vojáků přišel. To naprosto sedí.“ Očividně tedy u svých čtenářů předpokládá, že je nenapadne ani taková běžná možnost, že by Ukrajina pro další boj mohla chtít svou armádu zvětšit. To by však nebylo v souladu s generálovým narativem, že ruští molodci nezastavitelně likvidují Ukrajince jak kanonýr Jabůrek a tedy že ukrajinských vojáků může pouze ubývat. A stejně tak je typické, že se „zapomene“ zmínit o oficiální ruské částečné mobilizaci již z podzimu 2022, během níž bylo odvedeno cca 300 tisíc mužů. Znamená to, že tedy podle metodiky pana generála v té době Rusko ztratilo již 300 tisíc vojáků?

Neúprosně matematické odhalení

Počty mrtvých Ukrajinců pana generála zjevně velmi „trápí“ a má jasný názor na příčiny tohoto stavu: „To znamená, že dnes máme stav, že v důsledku zásahu Západu máme asi tak 600 000 mrtvých Východoevropanů během dvou let.“ Takže ruská invaze, která samozřejmě nebyla invazí, nýbrž jakousi zvláštní formou „diplomatického“ vyjednávání a „gestem dobré vůle“ přirozeně v pelzovském světě nemá s mrtvými Ukrajinci nic společného. Naopak jde o „důsledek zásahu Západu“, jenž zřejmě Ukrajince přinutil bojovat s bratskými Rusy snažícími se přinést mír a „dary-nedary“. A zřejmě je k tomu nutí po více než dva roky, jež od té doby uplynuly. Čímž se dostáváme k úhelnému kamenu ruské logiky oddaně tlumočené generálem Pelzem (vyhlašovanému již v předchozím roce), tj. „Kdo nevyhoví ruským požadavkům nebo přesvědčí někoho, aby nevyhověl ruským požadavkům, ten je agresor a militarista, jenž způsobuje válku s mírumilovným Ruskem.“ A samozřejmě to je „sebevražedný agresor“ (asi jako Ukrajinci u Debalceve v roce 2015, viz výše), protože Rusko je, jak jinak, neporazitelné.

A jelikož generál Pelz je zjevně expert se vším všudy tak ono odhalení podloží vskutku expertním argumentem. Nejprve vypočítá, že Ukrajina má aktuálně prý 25 milionů obyvatel, a následně vytasí trumf: „Rusů je 160 miliónů. Rusko je rozlohou největší zemí na světě, má patrně největší nerostné zásoby, a Rusové v tomto lidském podnikání, to je válka, vždycky docela vynikali, takže nevím, jak si vůbec někdo mohl myslet, že by těch 20 miliónů proti 160 milionům mohlo uspět.“ Ponechme stranou, že z 25 milionů se náhle stalo jen 20 milionů, abychom nepřehlédli dva možné závěry plynoucí z tohoto expertního stanoviska. Buď generál Pelz neumí používat ani Wikipedii, kde se dočteme o ruském oficiálním sčítání obyvatel z roku 2021 s celkovým výsledkem 147 milionů obyvatel. Anebo bylo generálovi svěřeno tajemství super speciální operace, jež před zraky celého světa skryla cca 13 milionů Rusů, díky nimž Rusko nyní drtivě zvítězí. V této souvislosti se však nabízí columbovská otázka, proč tedy nevládne celému světu Indie a kolik obyvatel a ekonomické síly mají ve srovnání s Ruskem státy NATO. Ale odpovědi se nedočkáme, protože generálem expertem vzývaná čísla platí pouze pro ostatní a nikoli pro ruské „toprá fójak“.

Nicméně udatný expert si pochopitelně takové impertinentní narážky na ruskou neporazitelnost a mírumilovnost nenechá líbit a kontruje dramatickým odhalením, kterým celou situaci rozlouskne ve stylu proslulého Kolumbova vejce. Tak dramatickým, že si zaslouží dostatečný prostor v dalším článku.