Že by to ještě dokázala zvrátit nějaká ta národně konzervativní (alias dezolátně populistická) kontrarevoluce, jakou nedávno rozhánělo bruselské liberálně demokratické gestapo na příkaz tamního starosty s příznačným jménem Emir, je čím dál nepravděpodobnější.

Dělají-li si národní konzervativci naděje, že něco změní v letošních eurovolbách, budou se muset připravit na to, že v nich budou konkurovat prudkému přírůstku rychlokvašených nových německých občanů, kteří sice neumějí německy, zato vědí, koho správně volit.

Němčina se prodává

Děje se to takto: Abyste dostali německé občanství, musíte prokázat jakous takous základní znalost němčiny složením jazykové zkoušky zvané „B1“. Loni ji složilo 360 tisíc žadatelů. Letos jich přirůstá tempem 40 tisíc měsíčně. Pár dezolátních reportérů si položilo otázku, zda v těch počtech nevězí nějaká kulišárna. Jeden z nich, z televize WDR, se v přestrojení za imigranta proklestil do procesu zkoušení a zjistil toto:

Někdo ze státního úřadu zvaného Federální úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF), kde testy vznikají, předává někomu v imigrantských organizacích pár dní před zkouškami odpovědi na otázky a úkoly, které budou zkoušeným zadány. S příslušnými dodatečnými vysvětlivkami v arabštině. Ty si pak imigranti mohou koupit načerno za 250 eur. Upozornila na to jedna poctivá a pracně nabiflovaná imigrantka, jíž připadlo divné, jak rychle a suverénně ty testy vedle ní absolvovali jiní a jak moc jich bylo.

Vzdejme autorům a provozovatelům tohoto geniálního vtipu hold alespoň za to, že to imigrantům nerozdávají zadarmo v rámci celkových státních výdajů na imigraci, které státní pokladnu stojí 36 miliard ročně a podle odhadů univerzitních profesorů z Freiburgu to za současných trendů brzy dotáhnou na 19 bilionů. To v době, kdy Německo vykazuje roční deficit 60 miliard, nemá na zvýšení důchodů a na potřebné obranné výdaje.

Voličské právo imigrantů

Vláda navíc zavádí „reformu občanství“ urychlující naturalizaci pro další asi 2 miliony s právem trvalého pobytu bez ohledu na jeho délku. Ale kdo by se ještě obtěžoval žádat o občanství, když ministr vnitra zároveň navrhuje udělovat voličské právo imigrantům po šesti měsících pobytu i bez občanství. Takže nevoličství zbude jen na těch asi 300 tisíc, jimž byl azyl zamítnut, ale nikdy neopustili Německo a užívají si tam přinejmenším bezplatného zdravotnictví a školství. Celých 80 procent z nich jsou mladí muži, a bývalý šéf kontrarozvědky odhaduje, že Německo si už živí víc džihádistů než vlastních vojáků.

Eurovolby

Aby se novým občanům dostávalo patřičné spravedlnosti, vláda jim dováží 25 šaria soudců – z Afghánistánu.

Za tuto skvělou práci svým ministrům zvyšuje platy o tisícovku eur na 18 tisíc měsíčně a státním úředníkům přidává 10 procent. Proto se tak statečně snaží zabránit průniku nesprávných myšlenek do srdcí voličů, jak se blíží eurovolby. Její hrdinná obrana je strategicky důmyslná a vedená na několika frontách. Z nich nejdůležitější se jeví kontrola „myšlenkových a hovorových vzorců“, jejíž provádění zadalo Ministerstvo vnitra Úřadu na ochranu ústavy (BfV), což je policejní útvar na sledování občanů. Jeho nový šéf Thomas Haldenwang médiím vysvětlil, že „svoboda projevu není volná karta pro nepřátele ústavy“, čímž rozumějme kritiky vlády a její politiky. V průzkumech většina občanů vyslovuje obavy, že tento úřad je vládou zneužíván ke špehování, diskreditaci a poškozování občanů, skupin a názorů vládě nepohodlných, i když neporušují žádný zákon.

Zůstaňme na chvilku u politického humoru případem bavorského podnikatele Michaela Mucha, který měl tu drzost dělat si srandu ze zelených politiků. Na plot svého domku rozvěsil plakáty s jejich jmény a obrázky jako třeba parní válec s nápisem „všecko převálcujem“, nebo politika se zdviženými dvěma prsty do V a nápisem „umí počítat do 3?“. Zelení podali trestní stíhání za urážku a nepřátelskou kampaň. Pan Much dostal od soudu pokutu 6 tisíc eur za „kriminální urážku politiků, kteří zastávají prominentní pozice ve veřejném životě.“ Podobně byl žalován jeho soused, který na sociálních sítí označil ministra ekonomiky za „totálního idiota“.

Špehování účastníků debat na sociálních sítích nastřádalo frontu 150 tisíc případů čekajících na obžaloby z projevů nenávisti, většinou brblání o imigraci. BfV pro tento účel založila jednotku 200 profesionálních špiclů. Od letošního února už odstartovaly i prohlídky domů, jež provádějí čety až šesti policistů. Mediálně nejvíc proslula razie domova jedné facebookářky na příkaz berlínského starosty Michaela Müllera, jehož dotyčná označila za propagátora imigrace.

A islám jede

Stálým terčem špiclování, dehonestace a návrhů na zákaz existence je národně konzervativní (alias dezolátně populistická) strana AfD (Alternativa pro Německo), jejímž patáliím s levicovým establishmentem stojí za to věnovat další článek, někdy příště.

Tisíce dalších, stále převážně mladých mužů, připlouvají do Evropy týden, co týden na lodích financovaných německou vládou, neziskovkami a církvemi, zjišťuje a protestuje italská premiérka Meloniová. Mezitím, jako všude v západní Evropě, prudce klesá porodnost Němců a roste porodnost muslimů. Bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen ujišťuje, že „velká výměna“ není žádný mýtus či konspirační teorie, nýbrž tvrdá realita. A odhaduje, že islám je na pokraji kompletního ovládnutí Evropy, v předpovídaném počtu (uváděném též agenturou Pew Research) 58 milionů do roku 2030 a 76 milionů do 25 let. Maaßen je navíc přesvědčen, že tuto „velkou výměnu“ provádějí elity záměrně. Přinejmenším chování elit německých by nasvědčovalo, že se nemýlí. Proč to elity dělají, když tím nepochybně zničí i sebe, nechápe ani on.

A jestli si my pořád myslíme, že se nás to netýká, připomeňme si, že i kdyby vláda měla pravdu, že z migračního paktu máme díky Ukrajincům výjimku, stačí si všimnout, že německé hranice jsou otevřené, a k přílivu desetitisíců džihádistů postačí, když sem nakouknou a všimnou si, že tu máme hezčí holky než Němci.

Psáno pro Deník.to

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.