Úředníci chtějí zrušit školu produkující 120 let vodohospodářské odborníky

Pojmy jako tradice, odbornost a uplatnění odborníků v praxi v současné době skloňují úředníci na všech stupních státní správy jako klíčové podmínky pro žádoucí zlepšení stavu naší ekonomiky a stavu společnosti vůbec. Ne všichni ale zřejmě vědí, o čem mluví.

Třeba v Pardubicích. Na programu jednání Zastupitelstva Pardubického kraje je tento týden, ve čtvrtek 19. prosince faktické zrušení klíčové školy nadregionálního významu, tedy Vyšší odborné škole stavební (VOŠS) a Střední školy stavební ve Vysokém Mýtě, která je jednou z mála tuzemských škol generující odborné vodohospodářské pracovníky, a to již po dobu 116 let. Zcela zrušit školu si zatím úředníci netroufli – v první fázi má jít o sloučení vodohospodářské speciálky a Integrované střední školy technické, působící také ve Vysokém Mýtě. Co ale zatím není, může v budoucnosti být.

Výzvou doby je jistě mimo jiné šetřit, což může tu či onde vyústit i do "optimalizace středního a učňovského školství," znamenající rušení či slučování škol. Z tohoto pohledu mohou tak opravdu existovat ekonomické důvody k plánovanému verdiktu Zastupitelstva Pardubického kraje. Uvedený verdikt nicméně zcela jistě není jediným řešením a už vůbec ne řešením strategickým. Je to podle všeho řešení jednoduché a hloupé. Zvláště v širších souvislostech.

Všichni dnes volají o potřebě právě učňovské školství (tedy té části školství, která generuje odborníky pro navazující praxi), opětně nastartovat. Je totiž zřejmé, že většina absolventů obecně zaměřených středních škol nebo vysokých škol studujících různé formy managementu uplatnění v zaměstnání reálně nenajde a nenachází, a končí na úřadech práce. Všichni prostě nemůžou šéfovat, někdo také musí pracovat, a to se znalostí oboru a problematiky, na kterou je předchozím studiem připraven. Samotná VOŠS je přitom přesně tím typem školy, po kterých je dnes poptávka. Respektive po absolventech takových zařízení. Reálná praxe přitom ukázala, že absolventi VOŠS (rozhodně ne v takové míře, jako absolventi středních a vysokých škol jiného zaměření) na úřadech práce nekončí. Řada z nich navíc dosáhla v minulosti v oblasti vodohospodářství důležitých pozic.

Pomineme-li různá univerzitní vzdělávací zařízení, pak škol s téměř stodvacetiletou tradicí u nás moc nemáme. Také to je důvodem, proč je správné VOŠS ve Vysokém Mýtě zachovat, protože představuje určitou historickou kontinuitu. Také však - a to je klíčové nejen pro minulost, ale i pro budoucnost - vyjadřuje důležitost vodohospodářského oboru. Ta přitom v budoucnosti nepochybně ještě dále poroste, důležitost vody jako takové a její dostupnosti a čistoty si dnes (kromě Pardubic) uvědomuje celý svět.

Absence úcty k historii a vytvořeným tradicím je bohužel jedním z negativních projevů naší společnosti, stejně tak jako absence strategického uvažování. To se projevilo v novodobé historii Česka v celé řadě oblastí, v případě školství například masivním rušením mateřských škol a školních hřišť. V současné době je ovšem poté, co se po určitém útlumu začalo opět rodit více dětí, za nemalé náklady obnovujeme. Ačkoli bylo již v době rušení zázemí pro nejmenší generaci jasné, že okamžitý profit ze zrušených "mateřinek" je opravdu jen dočasný. Před stejným problémem, jen o několik "školních pater" výše, stojí nyní učňovské a obecně střední školství. Nepoučíme-li se z nedávné minulosti, zaplatíme více, než by bylo třeba, za nějaký čas všichni. I zastupitelé Pardubického kraje.