Budou se politici zajímat o pracovní podmínky i po volbách?

Skandál! Dva kandidáti ČSSD v říjnových volbách narušili chod soukromé firmy, zdržovali zaměstnance od práce a ještě se u toho drze fotili. To je jeden pohled, který na sociálních sítích podepřely stesky na zdivočelou levici a leninské metody.

Druhý pohled ukazuje, že ministryně práce a sociálních věcí se spolu se svým doprovodem, v němž byl též její oficiální poradce prosazující mimo jiné důkladné dohlížení na pracovní podmínky, v Krupce zúčastnila kontrolní akce provedené sedmnácti zástupci Státního úřadu inspekce práce, což je organizace zřízená ministerstvem, dále osmnácti policisty a třemi celníky.

Janě Maláčové a Matěji Stropnickému lze vytknout předvolební exhibici a je šumafuk, že mimo obvod, v němž kandidují. Postarali se o divadlo, které může podobné preventivní zásahy zpopularizovat, stejně jako zdiskreditovat. Oč jinak by angažmá ministryně vyznělo, kdyby si takto počínala ihned po nástupu do funkce, bez ohledu na klání o sněmovní křesla.

Nikdo přece nemůže bagatelizovat samotný problém, že v civilizované a prosperující České republice, členské zemi Evropské unie, existují provozy, v nichž lidé dřou za nedůstojných podmínek. A nemusí se týkat jen výkonu práce, ale i pracovní doby, smluv a odměn.

Obzvlášť problematické je postavení zaměstnanců zastřešených pracovními agenturami.

Novinářka Saša Uhlová si to v roce 2017 pod změněnou identitou vyzkoušela na vlastní kůži – a sklidila pak za toto smutné dobrodružství nejedno ocenění. Vydala sérii reportáží Hrdinové kapitalistické práce, Apolena Rychlíková s ní natočila dokument Hranice práce a loni v září měla dokonce na toto téma v pražském divadle Komedie premiéru hra režiséra Michala Háby.

Saša Uhlová pronikla za kulisy potěmkinovských vesnic. Tiše a nenápadně, takže mohla podat svědectví, k jakému se inspektoři práce hned tak nedoberou. Vyzkoušela třídírnu odpadu, prádelnu v nemocnici, pokladnu v supermarketu, fabriku na výrobu sladidel nebo linku na zpracování kuřat.

O drsné zážitky, z nichž šlo poznat, jak přehlížené jsou pracovní osudy skupin s nejnižšími příjmy, neměla nouzi. Nikdo proti jejímu postupu neřekl ani popel, zvlášť když se zaměřila i na firmu z holdingu vybudovaného současným předsedou vlády. Mnohé však logicky napadlo, jestli by tempo v odhalování nešvarů neměl udávat místo žurnalistů stát. Ten přece má být klíčovou oporou občanů.

Přiznám se, že nevím, jak často a nakolik efektivně se doteď inspektorát práce činil. Ani s jakými překážkami, ať už v legislativě, nebo v terénu se potýkal. Jen je dost pravděpodobné, že situace se za čtyři roky od šmejdění Saši Uhlové příliš nezměnila. Kontroly smysl mají, včetně rozhovorů se zaměstnanci mimo dohled jejich šéfů.

Jiná věc je, nakolik mají být podobné akce zahrnovány do kampaní politických stran. Když ale naťukneme tuto rovinu, je nutné připomenout, že politici před volbami exhibují, kde se dá, odjakživa – leví i praví, hodní i zlí. V poslední době je nejaktivnější ministryně financí za hnutí ANO Alena Schillerová – vidíme ji po boku daňové Kobry, záchranářů v ruinách na jihovýchodě Moravy i očkujících zdravotníků v Brně.

Dvojnásob o sobě potřebují dát vědět sociální demokraté, jimž zní sněmovní umíráček. K tomu se jim hodí rozruch včetně hlasité kritiky přítomnosti dvojice adeptů o poslanecký mandát v Krupce.

Cynicky přiznejme, že stejně zaznívá od těch, kteří by ČSSD nevolili. Naopak zaměstnanci a další nízkopříjmové skupiny, o jejichž podporu sociální demokraté usilují, mohou být zájmem Maláčové potěšeni.

Marketéři Lidového domu si mohou odškrtnout splněný úkol. Teď jde ještě o to, aby pracovní podmínky lidí politiky zajímaly i po volbách.

Autor je politický analytik