Úspěch nebo architektonická katastrofa?

Před téměř šesti lety v článku Ostrava: Karolina aneb Uzavřená minulost versus otevřená budoucnost psal jsem o ostravské Karolině. Kdysi to byla koksovna, jejíž počátky sahají do roku 1858, kdy zde Salomon Meyer Rothschild začal se čtyřmi koksovými bateriemi, aby zužitkoval kvalitní uhlí ze svých sousedních dolů Karolina (1842) a Šalomoun (první důl na území Moravské Ostravy z roku 1840).

Rozsáhlý průmyslový areál, který se zde za 150 let vytvořil, byl koncem 80. let minulého století srovnán se zemí a zůstala po něm jen budova elektrárny z roku 1905 a tzv. dvojhalí elektrocentrály, jejíž počátky sahají do roku 1907. Rozhodně toho mohlo zůstat víc, kupříkladu unikátní technická památka – dominantní funkcionalistická budova uhelného prádla. V centru města tak vznikla obrovská volná plocha a problém, co s ní. Koho zajímá historie a jak to bezprostředně před asanací vypadalo, může se podívat na fotografie ilustrující šest let starý článek o Karolině.

Karolina, to ještě před pár lety byla jen zatravněná plocha, táhnoucí se od centra k Vítkovicím, s dominantou vysokých pecí, z nichž poslední železo vyteklo v roce 1998. Vysoké pece jsou jádrem průmyslového areálu Dolní oblast Vítkovic, který je národní kulturní památkou a jeho panoramatu se říká ostravské Hradčany, což má svůj původ v první republice. Tehdy byly současně dány do oběhu dvě poštovní známky. Jedna měla nápis Československo Hradčany a druhá – s panoramatem Vítkovic – Československo Mor. Ostrava. A lidové označení ostravské Hradčany bylo na světě. V 90. letech bylo jasné, že je pouze otázkou času, kdy se zde na místě po Karolině započne s novou výstavbou.

Prostor po Karolině je tak velký, že jej nelze zaplnit jednou stavbou, byť sebevětší. Prakticky se zde jedná o vytvoření kusu města, kde se bude také bydlet, kde vzniknou nové ulice a kam se postupně propojí ostravská dopravní síť. Firma Multi Development začala výstavbu na zelené louce v červnu 2008 a 22. března 2012 byl otevřen první objekt – nákupní a zábavní centrum Forum Nová Karolina.

Občané, kterým se projekt Nové Karoliny nezamlouvá, vytvořili jako odpověď na Novou Karolinu iniciativu "Nová Fukušima". Obchodní centrum Forum Nová Karolina mají za katastrofu, což dávají najevo názvem japonské atomové elektrárny, známé svou havárií.

Iniciativa Nová Fukušima nesouhlasí s tím, jak město podporuje velké řetězce a stavby obchodních center v městském jádru. Podle ní taková stavba patří na periferii. V centru je třeba vytvářet polyfunkční strukturu a polyfunkční budovy. Odpůrcům Nové Karoliny se nelíbí špatné napojení na okolní části města. Také jsou přesvědčeni, že jiný architektonický ateliér by to zvládl lépe. Městu mají za zlé, že nevytváří prostředí, kde by lidé žili a z něhož by neodcházeli.

To vše je jistě zajímavé a zní to pěkně. Jak to ale provést? Co konkrétně pro to udělat? Ze strany města lze vytvářet rámcové podmínky. Město si vlastní investory vytvořit nemůže, musí jednat a spolupracovat jen s takovými, kteří jsou k dispozici.

Z objektu Forum Nová Karolina, který je na způsob pasáží průchozí, jsou poměrně krátké vzdálenosti k městské zástavbě, takže to napojení na okolní části zas tak špatné není.

Pochopitelně žádný podobný hotový projekt není takový, aby nemohl být lepší. Pokud zde ale kritici hovoří o promarněných šancích a mají na mysli, že někdo jiný, např. jiný architektonický ateliér či designer by to udělali lépe, je to námitka příliš vágní. Svého času se např. jednalo o tom, zda se pěší lávka nad silnicí a nad železniční tratí spojující autobusové a vlakové nádraží s Novou Karolinou bude dělat podle návrhu světoznámé architektky Evy Jiřičné. Asi sedm dodavatelů, kteří byli poptáni, požadovali prý za lávku podle návrhu Jiřičné kolem 200 milionů korun, přičemž investor zde počítal s částkou třetinovou, takže projekt Jiřičné se nepoužil. Realizace lávky s dvěma propojenými srdci by údajně vedla k mimořádně složitým a drahým technickým řešením. Podle některých tak projekt Karoliny přišel o "klenot", lávka Jiřičné byla "šperk". Jiným se zase čistě provedený můstek pro chodce líbí a lávku Jiřičné odmítali jako něco v tomto areálu nepatřičného, co se zde zásadně nehodí, co evokuje dojem lunaparku.

Jako akce čistě recesistická by Nová Fukušima úspěch mít mohla. Vtipné to je. Brát to ale příliš vážně, to je něco jako hnát věci ab absurdum. Vážně to nikdo soudný brát nebude. Vytvořit kus chybějícího města po asanaci takového rozsahu chce nejeden kompromis. Město zde může vytvářet určité obecné, rámcové podmínky, pokud ale nestaví "za své", zas až tak moc možností nemá. Prakticky jen dvě. Buď se do toho pustit s investory, nebo nestavět vůbec. V Ostravě se rozhodli, že tu díru v těle města zacelí a udělali první krok.

Je laciné povzneseně odsoudit takový objekt jako "chrám konzumu". Ono se tam za nákupy skutečně chodí. Je to ale přece jen poněkud odlišné od jiných obchodních center. Především uspořádáním vnitřního prostoru, prosklenými venkovními stěnami a cestou, která vede skrz objekt. V podstatě je to rozlehlá pasáž, kterou si lze od obou nádraží zkrátit cestu do centra města. Ostatně netřeba jen běhat mezi obchody. Také se lze jen tak procházet, posedět v některé z kaváren nebo vyjít na terasy, kde jsou vyhlídky na místa, která lze odtud vidět jinak.

Foto: autor