„Stop Hollywood!“ (Česky: „Zastavte Hollywood!“) – Tuto výzvu adresoval Vladimír Páral před lety (převážně zahraničnímu) publiku na Festivalu spisovatelů Praha. Přejímáním a šířením filmových klišé si škodíme nejvíce, tvrdí nestor tuzemských spisovatelů.

Ztratila Páralova burcující slova na aktuálnosti? Posviťme si na povídkovou sbírku Ani Geislerové Co tě nezabije (Euromedia Group – Ikar Praha 2023).

Remake

Na přebalu je publikace charakterizována jako „debutová sbírka povídek“. Obsahuje deset příběhů; některé zjevně neladí s názvem Co tě nezabije. Sebepoškozovač Karel z povídky Důkaz se ve snaze získat pozornost své vyvolené (takto lékařky) dál a dál mrzačí a zhoršuje tak svou „kvalitu života“, hlavní hrdinku z povídky Milada rány osudu těžce poznamenají, posléze zničí. Vztah povídky Mapa (shrnujeme níže) k názvu Co tě nezabije je volný resp. nulový. Rozpor vysvětlí vydavatelský dovětek. Sedm povídek vyšlo předtím v tematických souborech autorských kolektivů s názvy vesměs případnějšími: Důkaz v knize Má mě ráda, nemá mě ráda, Milada v knize Soukromá tajemství, Mapa v souboru Až se zamiluju. „Remake“ přináší hned v zastřešujícím názvu Co tě nezabije uživatelský malus.

Čtenářský bonus představuje v sedmi případech dvojí redakce i korektura ...

Stylizace literární proti stylizaci filmové

Právě přetištěná povídka Důkaz (o sebepoškozovači dvořícím se lékařce) je spolu s novou povídkou The Eden Garden (o zestárlé herečce s tragickým údělem) nejméně „filmová“.

Na opačném pólu stojí přetištěná povídka Mapa, kde se milenci (v dobrém) rozejdou a vracejí k zákonným partnerům poté, co jeho manželka otěhotní. (Otěhotní rovněž milenka, ta to ale oznámí pouze manželovi, takto neplodnému, nyní na dítě se těšícímu.) Předtím spolu oba milenci trávili dokonalé chvíle v přepychových hotelích po celém světě. Kdo že to platil? To se neřešilo. Každopádně její manžel ani jeho manželka peníze nepostrádají …

Zatímco Mapa je filmovým klišé poplatná od začátku do konce, tváří se povídka Motýlek (další ze tří nových) dlouho literárně: Nina uvnitř restaurace pozoruje bývalého partnera stolujícího ve venkovní části restaurace. Vzpomíná na minulá příkoří s dotyčným spojená (mírně rozostřeně: k Nininým traumatům patří i dětské pomočování, za něž zlotřilec nemohl). Poté přijde střih a Nina napodobí brutální Nikitu: popadne steakový nůž, na padouchovu výsměšnou poznámku přišpendlí jeho ruku ke stolu, cosi mu pošeptá a otře mu z brady zbytek jídla. Hotový řetězec filmových klišé! V praxi by každá fáze byla technicky obtížně proveditelná: ruka má tendenci před bodnutím instinktivně chránit hlavu a trup resp. ucuknout, šepot bodnutý člověk sotva vnímá, bodající nešeptá. (V seriálu s podobným výjevem musel gestapák bodanému ruku na stole před přišpendlením pořádně přidržet.)

Apostolek – přešetření

Řek Apostolek z Kunderovy povídky Já truchlivý bůh je (coby „Stavros Angelos“) recyklován v povídce Moře (další ze tří nových). Recyklace, jež rehabilitují postavu z díla klasického (např. zastřeleného arabského civilistu z Camusova románu Cizinec, blíže viz Daoud, K.: Meursault, přešetření. Odeon Praha 2015), dnes frčí. Přešetřuji, přešetřuješ, přešetřujeme. Kunderovy postavy nově přešetřuje kdekdo. Věnujme dále zevrubněji pozornost přešetřovacímu počinu Geislerové, patrně nejambicióznějšímu textu z celé povídkové sbírky.

Apostolkova komická čeština, kterou tento přes zákaz melancholického vypravěče posléze přece použije (“Slečinká …!“), Kunderovu ženskou postavu odradí; Stavrosova nestandardní čeština – spolu s účinky moře, slunce a alkoholu – u ženské postavy Geislerové umocní jeho šarm. Apostolek Janinku oplodní, Stavros dvaapadesátiletou Evu přivede k sexuálnímu probuzení … To je přímo dvojí literární rehabilitace – postavy migranta (či migrantského potomka) nezvládajícího češtinu a postavy postarší osamělé ženy!

Že by měla autorka povídkou Moře nakročeno k dalším literárním vavřínům, dokonce snad ke vstupu do literární historie?

Velký, nebo scvrklý až mizející?

Ideová kovanost by neměla být hlavním kritériem při posuzování literárního díla. Rozhodující by měla být práce s jazykem, fantazie apod. Leč:

„Na pláži teď BYLI jen ojediněle rozeseté páry nebo MALÉ skupinky lidí …“ (s. 152, zvýrazňujeme). „Páry“ jsou mužské neživotné, „skupinky“ rodu ženského. Ve slovese musí být -y- tvrdé: „Na pláži teď BYLY …“ Přívlastek „MALÉ“ je nadbytečný, stačí zdrobnělina.

„Jako by celá BYTOST jménem Stavros Angelos vystoupila z moře za jediným účelem, jen aby jí DAL tuhle krátkou chvíli rozkoše a pak se VRÁTIL do vln v podobě VELKÉHO mořského plže.“ (s. 160, zvýrazňujeme) PhDr. Ivana Svobodová z jazykové poradny telefonicky doporučila zvýrazněná slovesa převést do ženského rodu, neboť takto prý může vzniknout dojem, že na místě byl ještě někdo další, nějaká další „bytost“ … Slůvko „VELKÉHO“ bylo nadto třeba v zájmu jednoznačnosti vypustit, neboť bezprostředně před daným souvětím stojí sdělení: „Ještě stále byl v ní, ale cítila, jak ochabuje, pomalu se stahuje a ustupuje, jako by se měl celý postupně SCVRKNOUT A ZMIZET.“ (tamtéž, zvýrazňujeme)

Nadbytečnými slovy se to ostatně v povídce hemží: „Abecedně srovnané bedekry s tučně vytištěnými názvy měst a zemí, jako by se překřikovaly a předháněly, na kterém z nich by měla zastavit SVŮJ prst… se jí otevřel nádherný výhled … na řadu dvou či tří taveren a pár MALÝCH obchůdků se suvenýry.“ (s. 148 a 151) Slova, jež jsme zvýraznili, měl korektor bez náhrady škrtnout (mate i zmínka o „řadě“ ve spojení s nízkými číslovkami, lépe asi: „na řadu taveren a obchůdků se suvenýry“), stejně tak čárku za slovem „zemí“…

Postoj obecně pozitivní (místo Kunderovy kousavé ironie) by byl, bylo by i dnes tak žádané „rovné zacházení“ (s typy postav u Kundery snad ponížených), ale ta práce s jazykem! Jedna korektura evidentně nestačila …

Poddanost obecným bídám

Výše vytčené a místy až komické nedostatky povídky Moře nejsou pohříchu v tuzemské knižní produkci až tak výjimečné:

„… mladé manželské páry ze sousedství RÁDI vyzkoušejí něco nového.“ (Feldmanová, D.: Unorthodox, XYZ Praha 2020, s. 266, zvýrazňujeme)

„Popis … RVALO čtenářovo srdce.“ „… pluk i celé ostrovní vojsko CÍTILO tu hrozbu.“ (Grisham, J.: Zúčtování, Euromedia Group Praha 2019, s. 157 a 211, zvýrazňujeme)

„Vlezli spolu do MALÉ kabinky …“ (Novák, J.: Kundera. Český život a doba, Praha Argo a Paseka 2020, s. 739, zvýrazňujeme)

„ … Kundera „byl od samého počátku proti petici, že s takovými akcemi nesouhlasí a nechce s nimi mít nic společného“. Kundera „byl od samého počátku proti petici, že s takovými akcemi nesouhlasí a nechce s nimi mít nic společného“.“ (takto redundantně tamtéž, s. 683)

„V temném pokoji jsem v márnicovém světle MÉHO počítače předčítal …“ (tamtéž, s. 356, zvýrazňujeme, správně „svého“, úplně nejlepší bylo přivlastňovací zájmeno vypustit)

Jaroslav Hašek měl plukovníka Bedřicha Krause s přídomkem von Zillergut a „vysvětlovací mánií“, my máme Hollywood. I pod jeho vlivem se společnost tzv. vysokokontextová (kde se běžně četlo mezi řádky) mění na tzv. nízkokontextovou, kde se věci polopaticky vysvětlují. Burcující Vladimír Páral představuje v tomto smyslu hlas volajícího na poušti …

Marketing proti medicíně

Zpět k povídce Moře!

„Její kůže byla po celém těle rudá, spálená a plná drobných puchýřků naplněných tekutinou … ucítila pod prsty, že i její tváře jsou poseté puchýři … S úpěním se jí podařilo obléknout si na sebe šaty, ačkoli jakýkoliv pohyb nebo dotek na kůži nepředstavitelně bolel.“ (s. 162) Shrňme: Eva si na slunci uhnala popáleniny 2. stupně! Do týdne se sloupne, takže pražského taxikáře pak láká k sobě, patrně k novým fyzickým hrátkám …

Nereprodukuje se tu klišé z filmů (kde hrdina střelený do břicha záhy běhá jak čamrda)? Nechystá se „plácnutí produktu“ (“zázračného“ přípravku proti spáleninám) ve filmové verzi?

Nejambicióznější povídka z celé sbírky zklamává vposledu nejvíce … Vedle Párala a Kundery si čtenář nakonec nostalgicky vzpomene na dalšího machistu: Johna Updikea, který kožní problematiku fundovaně zohledňoval.

Závěr

Pouze o čtyřech povídkách – přetištěných příbězích Ema má babičku, Důkaz a Její rodina a nové povídce The Eden Garden – z deseti obsažených ve sbírce Co tě nezabije lze s jistotou konstatovat, že nešíří klišé převzatá z filmů. Z oněch čtyř zůstalo v autorovi těchto řádek dlouhodoběji něco ze dvou (z povídek Důkaz a The Eden Garden) a může o nich prohlásit, že stojí za přečtení. Avšak pozor: Z těch dvou toliko přetištěná povídka Důkaz prošla dvojí korekturou ...