19.3.2024 | Svátek má Josef


STAVEBNICTVÍ: Není co oslavovat

24.1.2020

Zákon o liniových stavbách vyžaduje jiný přístup

Byla to skoro sláva, když vláda ČR na svém posledním loňském listopadovém zasedání schválila novou podobu tzv. liniového zákona, který by měl přinést zkrácení přípravných lhůt pro výstavbu především dopravních staveb ze současných průměrných 13 let na 10 let. (Pozn. Jde o novelu zákona č. 416/2009 Sb.)

Hlavní nástroje liniového zákona pro urychlení dopravních staveb mají být podle zdrojů ministerstva dopravy tyto:
- Umístění a povolení dopravní stavby v jednom řízení s jedním přezkumem – zkrácení až o tři roky.
- Zavedení Jednotného závazného stanoviska u záměrů staveb, u kterých bylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí – zkrácení až o jeden rok.
- Zavedení pevných lhůt pro vydání závazných stanovisek dotčených orgánů vydaná během územního či stavebního řízení; maximálně 30 dní, ve zvláštních případech 60 dní.
- Jeden znalecký posudek pro více pozemků k ocenění hodnoty pozemků, využitelný po dobu tří let od jeho vyhotovení.
- Konkrétní lhůty pro vyvlastňovací úřady; 60 dní od zahájení řízení musí být stanoveno ústní jednání, následně 30 dní od ústního jednání musí úřad rozhodnout.

Vypadá to navenek dobře, ale copak desetiletá přípravná lhůta je dobrá lhůta? Kdo nad tímto návrhem jásá? Znamená to, že v přípravě staveb se Česká republika ze 157. nejhoršího místa ve světových tabulkách posune na 145. místo? (Připomínka např. takové Polsko je na 39. příčce). Jak se liší legislativa polská od české? Proč se jí (a také legislativě jiných států) návrh z Ministerstva dopravy nepřibližuje? Nad lhůtou pěti let bychom zavzpomínali na pomalé socialistické pětiletky (první blok Dukovan se ale spustil už za sedm let), ale ani při lhůtě pěti let bychom výhru a dynamiku kapitalismu necítili. Pouze s optikou toho, co je správné a potřebné, měl být návrh pro liniové stavby předložen. Nikoliv s optikou toho, že každý úředník musí mít podle jeho představ dostatek času na vyjádření. Představu o jeho práci musí určovat stát a pokud ten „chudák“ nestíhá, je třeba jej nahradit rychlejším, chytřejším a výkonnějším. Že nejsou? Ale jsou. Jenom se nechtějí cpát na ministerstva prolezlá protekcionismem, rodinnými příslušníky, starými strukturami a jinými vysloužilými pohrobky.

Návrh exministra Kremlíka vláda přijala, protože neměla lepší. Ale do parlamentu by měl putovat jiný návrh. Česká republika je ve stavu doslova stavební nouze a není to žádné přehánění. Vidíme to na liniových stavbách, vidíme to na výstavbě bytů. Nový stavební zákon jen tak neprojde a legislativní odbor Ministerstva pro místní rozvoj usnul kdesi v minulém století. Proto se také iniciativy chopila Hospodářská komora, ale výsledek v podobě nového stavebního zákona se nakonec nelíbí nikomu. Asi jako ten Kremlíkův e-shop na dálniční známky.

Pokud chce tato vláda s liniovými stavbami pohnout dopředu, musí přijít s podstatně odvážnějším návrhem, než je ten z listopadu loňského roku. Navíc musí parlamentu vysvětlit, že pokud nenajde tato instituce odvahu věc odvážněji, řekněme až radikálněji řešit, lze ekonomické i lidské dopady přičíst na vrub jim. A ty dopady se dají dnes spočítat. I zákonodárci mají svou odpovědnost vůči občanům a bylo by dobré, kdyby jim ji někdo připomněl. Odvážnější novela zákona o liniových stavbách je více než vhodným instrumentem na osvěžení paměti, že se v tom v našem socialismu stavělo mnohem více a kupodivu i mnohem rychleji. Dnešní světová vizitka České republiky je v oblasti výstavby doslova trapná a nedůstojná našich tradic. Je načase o tom otevřeně hovořit.