19.3.2024 | Svátek má Josef


EKONOMIE: Inflace a nezaměstnanost

21.1.2022

aneb Rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 14

„Tištěním peněz, ale dodáte likviditu do ekonomiky a snížíte nezaměstnanost a vyhnete se obřím krizím s nezaměstnaností, napsal komentátor pod článek zabývající se inflací a jejími příčinami. Protože je povinností ekonoma šířit osvětu, tak je cílem následujícího článku ukázat mylnost inkriminovaného výroku. Příčinou inflace jsou státní zásahy do měnové politiky tak, jak byly popsány v uvedeném článku a inflace neodstraňuje nezaměstnanost, jak bude ukázáno níže v textu.

Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli nebo považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.

Kdo je nezaměstnaný? Člověk, který nepracuje. Co je nezaměstnanost? Poměrový ukazatel vyjádřený v procentech. V čitateli jsou uvedeni nepracující lidé a ve jmenovateli celkový počet lidí, kteří mohou pracovat. Ekonom hlavního proudu ještě dodá, že se jedná o makroekonomický agregát, který vypovídá o nevyužitých disponibilních pracovních kapacitách ve společnosti. Statistik doplní, že čitatel je určen počtem dosažitelných uchazečů o zaměstnání v evidenci Úřadu práce ve věku 15–64 let. Jmenovatel je určen všemi obyvateli ve stejném věku.

Za nezaměstnanou je tedy oficiálně považována osoba, která projevila ekonomickou aktivitu tím, že se zaregistrovala v evidenci Úřadu práce a je připravena nastoupit okamžitě do pracovního poměru. Ve skutečnosti bude nezaměstnaných osob více, protože někteří nezaměstnaní se neregistrují na Úřadu práce.

Práce je omezené množství, tudíž se jedná se o vzácný statek, který podléhá stejným kritériím prodeje a nákupu jako ostatní výrobní faktory (půda a kapitál). Trh práce dosáhne výše mzdových sazeb odpovídající mezní produktivitě práce, takže budou zaměstnáni všichni práce chtiví pracovníci. Při poklesu mzdových sazeb pod rovnováhu mezního produktu se zvýší poptávka po práci a naopak. Konkurence zaměstnavatelů vyústí v růst mzdových sazeb, konkurence zaměstnanců vyústí v pokles mzdových sazeb.

Pro úplnost je třeba dodat, že práce se vztahuje k mzdovému fondu. Činnosti vykonávané mimo mzdový fond jsou v ekonomické teorii považovány za koníčka neboli trávení volného času. Pan Kos si vydělává na chléb svůj vezdejší jako zpěvák. Ve volném čase se věnuje svému hobby: zvelebování vlastních aktiv (půda a kapitál). Oře, osívá a sklízí všechny představitelné plodiny na vlastněné půdě. Sestrojuje, vyrábí a opravuje vlastněný kapitál (stroje a zařízení). Náklady obětované příležitosti nevykonání uvedených činností by byly pro pana Kose enormní. Činnosti nevykonává jako výdělečnou činnost a nejedná se o „práci“.

Paní Pěnkavová může donekonečna pátrat po motivech pana Kose. Faktem zůstává, že pan Kos jedná tak, že mu jeho volba přináší vyšší uspokojení než ostatní alternativy. A to je jediný smysluplný závěr, který je možné učinit. Navíc odolá testu univerzality: je platný pro všechny účastníky, všechny případy, pokaždé a bez výjimky. Pokud by paní Pěnkavová považovala jednání pana Kose za výstřední nebo nepřijatelné nebo cokoli dalšího, tak se jedná o její subjektivní hodnocení prostřednictvím její preferenční škály. To je jistě zajímavé, ale s panem Kosem nesouvisející.

Nezaměstnanost můžeme členit podle:

- individuálního přístupu pracovníků k existující úrovni mzdových sazeb: na dobrovolnou a nedobrovolnou;

- příčin, které vedou k nezaměstnanosti: na frikční, strukturální a cyklickou.

Dobrovolně nezaměstnaný je každý zaměstnanec, který nenajde zaměstnavatele ochotného splnit jeho mzdové nároky. Zaměstnanec nepřijetím nižší mzdy demonstruje preferenci stavu dobrovolné nezaměstnanosti před snížením svých mzdových nároků.

Nedobrovolně nezaměstnaný je zaměstnanec, který se stal nezaměstnaným v důsledku zákazu přijmout nižší mzdovou sazbu. Podrobný popis najde zájemce v článku Minimální mzda. Zde se omezím jen na konstatování, že nedobrovolně nezaměstnaní budou všichni zaměstnanci, kteří vytvářejí nižší mezní produkt, než je výše minimální mzdy.

Frikční nezaměstnanost je dočasnou preferencí volného času před přijetím nevyhovující pracovní nabídky.

Strukturální nezaměstnanost je důsledkem změny v preferencích zákazníků nebo technologických změn. Projevuje se rozšířením nebo zmenšením celých oborů, tzn. změnou struktury hospodářství, jak dokládají názvy ulic v centrech měst, např. „Platnéřská“ nebo „V jirchářích“. Obsahy názvů dříve významných odvětví jsou dnes známy jen lingvistům. Platnéře nebo jircháře změna struktury hospodářství bezpochyby bolestně zasáhla. Trh existuje kvůli zákazníkům, nikoli kvůli výrobcům (ačkoli byrokraté jsou přesvědčeni o opaku).

Cyklická nezaměstnanost je důsledkem přizpůsobovacích procesů v hospodářství, které uvádějí do souladu poptávku a nabídku výrobních faktorů. Jedná se o bolestivý způsob nápravy předchozích mylných investičních rozhodnutí. Jestli byli investoři optimističtí nebo pesimističtí je pro tento případ nepodstatné.

Nezaměstnanost neříká nic o trhu práce, protože lidé nejsou homogenním výrobním faktorem. Pokud budou lidé vyjednávat, tak naleznou vždy mzdu, která odpovídá jejímu tržnímu ocenění, protože zaměstnavatel potřebuje zaměstnance a naopak. Již Adam Smith věděl, že „dělník je pro svého pána koneckonců právě tak nezbytný jako jeho zaměstnavatel pro něho“.

Nyní je lze přistoupit ke zkoumání výroku, který je citován v úvodu článku: tisk peněz neboli vytváření inflace je cestou k snižování nezaměstnaností atd.

Úvahy o nezaměstnanosti a inflací významně ovlivnil Alban William Phillips, který ve svém klasickém textu z roku 1958 sledoval souvztažnost mezi oběma jevy. Výsledkem jeho úvah byla křivka nesoucí jeho jméno: Phillipsova křivka, která ukazuje inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností. Vyvolává dojem, že existuje volba mezi dvěma špatnými jevy: vysokou inflací, která sníží nezaměstnanost nebo naopak. Někdo má kocovinu po whisky, tak ji léčí heroinem.

Milton Friedman (Nobelova cena za ekonomii za rok 1976) ve svojí kritice Phillipsovy křivky z roku 1968 argumentoval, že nízká nezaměstnanost v kombinaci s podporou poptávky povede k akcelerující inflaci. V letech 1970 až 1975 vystřelila ve Spojených státech inflace o 50 % a nezaměstnanost jakbysmet (v Japonsku a Velké Británii byla situace ještě horší), což mělo dva důsledky. Důkaz, že zdánlivá volba mezi inflací a nezaměstnaností povede k obojímu: inflaci a nezaměstnanosti. Ekonomická hantýrka má nový termín: stagflace (současný růst inflace a nezaměstnanosti). Heroin opravdu není dobrým lékem na kocovinu z whisky.

O marném počínání byrokracie při léčbě jakékoli hospodářské potíže podal důkaz Frederic Bastiat ve svém pamfletu Rozbité okno již roku 1850. Malý nezbeda rozbije okno a přihlížející lidé poskytnou útěchu majiteli rozbitého okna: „Všechno zlé je k něčemu dobré. Takové nehody podporují průmysl. Každý se musí nějak živit. Co by dělali sklenáři, kdyby nikdy nikdo nerozbil žádné okno?“ Přijde sklenář, vykoná svoji práci, dostane 6 franků, bude si mnout ruce. To je vidět. Avšak není vidět, že majitel rozbitého okna nemůže vydat 6 franků na opravu sešlapaných střevíců nebo knihu do své knihovny. Švec nebo knihař si nebudou mnout ruce, protože nedostanou 6 franků, stejně si nebude mnout ruce majitel rozbitého okna, protože bude chodit v sešlapaných střevících a nepřečte si novou knihu.

Pokus dokázat platnost hypotézy o „tisku inflačních peněz a snižování nezaměstnanosti“ jsme zažili v Kotlině na vlastní kůži. V období listopadu 2013 až dubna 2017 prováděla centrální banka měnové intervence, které měly za cíl vyvolat inflaci a snížit nezaměstnanost. V následující tabulce je uvedena míra inflace (jako index spotřebitelských cen) v letech 2008 až 2018 v ČR a současně míra nezaměstnanosti.

nezaměstnanost

Data nepotvrzují hypotézu ani pro ČR a ukazují, že neexistuje žádná souvztažnost mezi oběma jevy. Jde totiž o to, že spotřeba domácností je stálou veličinou (rostla průměrně 2% tempem v letech 2008 až 2018), stejně jako tvorba fixního kapitálu (rostla průměrně 2% tempem v letech 2008 až 2018). Jednající lidé se totiž řídí svými plány a nestarají se o vládní statistiku.

Zkrátka a dobře, bohatství vzniká z výroby užitečných statků, tzn. takových, které lidé poptávají. Představa, že inflace (tisk nekrytých peněz), tzn. vytváření potvrzení na neexistující statky může vést k odstranění nezaměstnanosti je neuvěřitelnou „intelektuální gymnastikou“.

Národní hospodářství (ekonomické procesy probíhající na nějakém geografickém prostoru) je tvořeno heterogenními entitami. Největším zaměstnavatelem v ČR jsou obchodní společnosti do 250 zaměstnanců (tzv. malé a střední firmy), které zaměstnávají 58 % obyvatelstva (cca 1,8 mil. lidí). Vytvářejí 34 % HDP (cca 1 700 mld. Kč) nebo 55 % přidané hodnoty podnikatelského sektoru. Jak by mohl nějaký státní zaměstnanec nebo skupina státních zaměstnanců jen pomyslet, že je vybaven znalostmi, aby ovlivňoval nebo řídil takovou masu nesourodých entit? Pýcha rozumu, která vede k osudové domýšlivosti, která je zhmotněna v omylech socialistů všech barev a ODStínů.