aneb Rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 9

Obyvatelstvo je ohroženo pandemií. Vláda reagovala nařízeními za účelem ochrany obyvatelstva. Jejich následkem je zpomalení nebo zastavení hospodářských činností, tzn. výroby užitečných statků. Nevyhnutelným důsledkem je, že postiženým lidem klesají příjmy.

V této situaci několik jednotlivců (zcela okrajová skupinka) položilo dotazy, jestli nejsou opatření přehnaná. Jestli zavedená nařízení neudělají „více škody než užitku“. Ekonomickou hantýrkou řečeno, jestli jsou náklady obětované příležitosti vyšší než výnosy, které opatření přinesou. Angličtina má pro předchozí vyjádření termín „trade off“ (něco za něco), který se stal během uplynulých dvou týdnů známější než za třicet let.

Většinový názor je: všechna opatření jsou v pořádku, pokud pomohou zachránit jediný život. Někteří zastánci většinového názoru zveřejňují texty, které upozorňují, že „nesedí ekonomická argumentace“, a uvádějí vlastní názory, které mají vysvětlovat omyly v „ekonomické argumentaci“. Takový článek zveřejnila paní Lhotská v sobotu dne 4. dubna 2020 na NP. Cílem následujícího textu je uvést na pravou míru „laické názory“ zmíněné v odkazovaném textu a uvést ekonomickou argumentaci pro vysvětlení dilematu uvedeného v titulku.

Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.

Pro odpověď je nejprve nezbytné vymezit prostor.

Zaprvé: co je trade off (volba něco za něco)? Jedná se o lidské rozhodování ve světě vzácnosti. Lidé se rozhodují mezi alternativami, neboli uskutečňují volbu: co získám, co obětuji. Důkaz: čtením tohoto textu obětoval čtenář všechny ostatní příležitosti. Takových rozhodnutí (provedení volby) se uskuteční denně na planetě nezjistitelný počet. Vzácnost znamená, že během jednoho časového úsek nemohu současně číst dva texty. Nebo jinak řečeno, že stejný krajíc chleba nemohu současně jíst a současně ho někomu věnovat.

Zadruhé: co je to hospodářství? Hospodářství je soustava vztahů mezi lidmi, kteří se autonomně rozhodli vyrábět užitečné statky a směňovat je mezi sebou. Jak se zpívá v jedné písni: „Ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví. Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc.“ Hospodářství (cizím slovem ekonomika) je různorodý (heterogenní) systém, tudíž je vyloučeno ztráty výrobce lokomotiv kompenzovat zisky výrobce rohlíků. Každý subjekt má vlastníka, který je odpovědný za vlastní zisky a ztráty. Ztráta je rodná sestra zisku a jedná se o méně oblíbeného sourozence.

Zatřetí: co je spotřeba a investice? Spotřeba je cílem veškerého lidského jednání a znamená konzumaci užitečných statků. Investice je odložení současné konzumace existujícího statku na dobu budoucí. Důkaz: Robinson se dnes omezí ve spotřebě a nesní ulovenou rybu. Ponechá si ji na zítra, aby nehladověl při stavbě člunu. Stručně řečeno, investovat mohu pouze do výše nespotřebovaných statků, jak jsem vysvětlil v textu Vládní balík pomoci hospodářství.

Začtvrté: co je rozhýbání výroby? Rozhýbat výrobu je možné jediným způsobem – zrušením současných omezení. Lidé se vrátí k výrobě užitečných statků. Důkaz: Robinson leží v posteli, protože je nemocný. Nechytá ryby (nevyrábí). Uzdraví se (konec restrikce) a chytá ryby (rozhýbal výrobu).

Zapáté: co je pumpování peněz do ekonomiky? Pro jednoduchost si představte šatnu, do které si tři lidé (pán Jedna, paní Dvě a slečna Tři) uložili kabáty. Šatnář jim vydal potvrzení na kabáty. Potom přijde pan Ministr a rozhodne se pomoci lidem, kteří nemají kabáty. Vytiskne tři potvrzení na kabáty, které věnuje lidem bez kabátů: panu Čtyři, paní Pět a slečně Šest. Ti nelení a vyzvednou si kabáty, které jim šatnář vydá.

V ekonomické hantýrce se jedná o hru s nulovým součtem: zisky pana Čtyři, paní Pět a slečny Šest jsou ztrátami pána Jedna, paní Dvě a slečny Tři. Kdyby pan Ministr přímo konfiskoval kabáty jejich vlastníkům (v ekonomické hantýrce by na ně uvalil daň), tak by pana Ministra lidé odsoudili jako lumpa.

Pan Ministr však vyslovil magickou formuli: čáry máry fuk a rázem je z tištění potvrzení na neexistující statky podpora hospodářství. Pan Ministr je hrdina! Dnešní peníze jsou „zástavou za bohatství, které neexistuje, a jsou kryté zbraní namířenou na lidi, od kterých se očekává, že ho teprve vyrobí“. Přesně takhle funguje pumpování peněz do hospodářství.

Když je nyní prostor vymezen, tak mohu přistoupit k vysvětlení dilematu: ekonomika, nebo záchrana životů? Odpověď je banální – žádné dilema neexistuje. Jedná se o citově přepjatý slogan. Nic víc. Skutečným zastavením ekonomiky by vláda přece žádné životy nezachránila. Naopak, zemřeli by všichni hlady, žízní a zimou.

Lidé uspokojují svoje potřeby podle plánu přežití, který jsem vysvětlovat v článku Vládní balík pomoci hospodářství (2). Potřeby uspokojujeme podle důležitosti pro přežití: jíst, pít, topit, svítit, pomoc nemohoucím a zdravotní materiál. Řečeno ekonomickou hantýrkou: čím jsme vzdálenější od bodu přežití na preferenční škále, tím má statek menší a menší význam. Nikdo nezpochybňuje ochranná opatření (odpověď na otázku: CO?). Jen upozorňuje, jestli byl zvolen správný rozsah restrikcí (odpověď na otázku: KOLIK?).

Takže zbývá představit program, jak vlastně může vláda pomoci subjektům, které vyrábějí užitečné statky, tzn. pomoci ekonomice.

Aby si laskavý čtenář představil rozsah hospodářství, tak uvedu několik čísel. Největším zaměstnavatelem v České republice jsou malé a střední obchodní společnosti. Zaměstnávají méně než 250 osob a dosahují ročního obratu do 50 miliónů eur nebo jejich hodnota roční rozvahy nepřesahuje 43 miliónů eur. Pracuje v nich 1 800 tisíc pracovníků (58 % všech zaměstnaných v ČR) a vytvářejí přidanou hodnotu v objemu 1 700 mld. Kč (údaj 2017).

Vláda na letošní rok měla hospodařit s rozpočtem 1 600 mld. Kč. Naprostá většina (odhad autora textu cca 80 % rozpočtu) jsou mzdy státním zaměstnancům (důchod je jiný název mzdy). V této sumě je již kalkulován schodek. Z toho plyne, že vláda nemá vůbec žádný prostor pro pomoc komukoli. Úvahy o přímých zásazích do hospodářství jsou scestné. Důkaz: kdyby státní úředník uměl vykonávat hospodářskou činnost, tak by nebyl státním úředníkem, ale podnikatelem a vyráběl by užitečné statky.

Vláda může pomáhat aktivně dvěma způsoby: A) nebude se plést podnikatelským subjektům do života, zruší všechny byrokratické bariéry, sníží daně z příjmu a přidané hodnoty. B) výpadky daňových příjmů bude financovat okamžitým zrušením všech dotací a vládních agentur, plateb politickým neziskovým organizacím, snížením platů státních zaměstnanců. Vláda má jediný zdroj příjmů, kterým jsou platby občanů produkujících užitečné statky. Statek, který vláda někomu věnuje, musel předtím konkrétní člověk vyrobit.

V ekonomii rozeznáváme tři vzácné faktory: půdu, práci a kapitál. Ve skutečnosti je ještě čtvrtý vzácný statek: čas. Je kategorií lidského jednání. Nemáme času neomezené množství, tudíž jím musíme šetřit (stejně jako půdou, prací a kapitálem). Člověk má emoce a člověk má rozum. Chápu, že v dobách ohrožení jsou lidé emotivnější než v dobách bez ohrožení. Avšak v dobách ohrožení se nepřestaneme rozhodovat „něco za něco“. Stále záleží, jestli je na časové ose rozum dříve a později emoce. Nebo naopak. Statky opravdu není možné vytisknout.