Podle známé městské legendy jistý nejmenovaný chlapeček povahy poněkud rošťácké udeřil klackem do pouliční lampy. Stalo se to v New Yorku 9. listopadu 1965 v 5.16. Na činu samém by nebylo mnoho pozoruhodného, nebýt toho, že v tu chvíli spadla elektrická síť a bez proudu se ocitly rozsáhlé oblasti v Connecticutu, Massachusetts, New Hampshire, Rhode Islandu, Vermontu, New Yorku a New Jersey a 25 milionů lidí se ocitlo ve tmě. Psychologům trvalo hodně dlouho, než chlapečka vyvedli z traumatu: myslel si, že to zavinil on.

Od té doby uplynulo čtyřicet let a mnohé se změnilo. I chlapečkové. Dnešní chlapeček, kdyby se mu to přihodilo, by byl na svůj čin pyšný a žádné trauma by neměl. A navíc, princip „chlapečka pod lampou“ se stal základním principem celé jedné větve ideového a politického myšlení, která nabývá rok od roku na významu.

Máme tu klimatology, kteří přišli na to, co je příčinou hrozící Apokalypsy!

Je nabíledni, že chlapeček neměl s výpadkem nic společného. A také že úder klacku do lampy neměl na stav elektrické sítě východního pobřeží USA žádný vliv. Toto je možno konstatovat bez obav, že se zapleteme do ideových diskusí. Co když ale těch imaginárních chlapečků je 6,6 miliardy a buší klackem do lampy zvané Země? Tady je soud obtížný. Dovedeme si představit velikost a sílu chlapečka a porovnat ji s rozsahem a mocí elektrické sítě. Velikost Země se ale vymyká naší představě. Což inspiruje nejednu bystrou hlavu k úvahám a z nich plynoucím činnostem.

Pařížská konference

Před očima mám novinový titulek, který konstatuje, že se klimatologové shodli: oteplování zavinil člověk. Shodli se na začátku února. No a neuplynulo šest neděl, a už tu máme evropské rozhodnutí o tom, že dvacet procent energie je třeba získávat z „obnovitelných zdrojů“. Jaká to skvělá perspektiva! Na scéně veřejného zájmu se průběhem let střídaly různé vědecké veličiny. Byli to astronomové a fyzici a matematici. Ti přinesli nové pohledy do vesmíru i nitra hmoty. Byli to chemici, ti dali lidstvu nové materiály netušených vlastností. Byli to biologové a lékaři, ti se zasloužili o prodloužení života a zlepšení jeho kvality.

Nyní to vypadá, že králem věd se stane klimatolog, protože si to odhlasoval v Paříži. Jemu budou naslouchat vlády a parlamenty a jemu budou přitakávat myslitelé všemožných hodnostních stupňů. Výsměchu se dostane každému, kdo by se odvážil vyslovit pochybnost. U nás je jeden z mála takových statečných Václav Klaus, který odmítá toto novodobé náboženství. Bohužel, nebude to jen nějaké akademické cvičení. Bude to mít vážné následky.

Král Klimatolog

Princip chlapečka s klackem je jednoduchý: přilípnout se k přírodnímu jevu a „odhalit příčinu“. Klima se vždy měnilo a bude měnit. Jednou se otepluje, jindy teplota klesá. Kdyby teplota trvale klesala, což dozajista jednou nastane už proto, že se to stalo mockrát, klimatologové, poučení úspěchem z roku 2007, si odhlasují, že za ochlazování může člověk a jeho aktivity. Byli by blázni, kdyby si to neodhlasovali.

Jen si představme, co by nastalo, kdyby si v té Paříži odhlasovali, že oteplování klimatu (ostatně ne zcela prokazatelné) je přírodní jev. Naposledy by popili v hotelovém baru a odjeli by domů a už nikdy by se žádná taková konference patrně nekonala. Zpráva o tom by se do novin nedostala a když, tak někam do rohu na straně šestnáct. Jenže oni hlasovali jinak, hlasovali moudře a odhlasovali – jako vedlejší efekt – povýšení svého vědního odvětví do první ligy.

Co jsou dnes fyzikové a chemici a biologové vedle takového klimatologa! Nejenže nedosahují Jeho velikosti, ale přímo či nepřímo spadají do okruhu osob, na které se vztahuje vina. Změnu klimatu nezavinil člověk jako takový, podle toho konceptu ji zavinila civilizace a tu je třeba omezit a podvázat a zahnat do kouta. Absurdní představa? Stejně absurdní jako že „člověk mění klima“. Klausův odkaz na náboženství je v něčem správný, v něčem mylný. Správný v tom, že jde o proces ideologický, založený spíš na víře a vůli než na faktech. Mylný v tom, že náboženství nemá smysl bez věřících.

Noví věrozvěsti však nepotřebují věřící. Oni potřebují média a potřebují dostatečně podlé politiky. Ti jim pomohou proniknout do struktur vládního stroje. Tam budou pak moci realizovat svoji destruktivní moc. Je paradoxní, že tohoto úspěchu dosáhli v době, kdy se životní prostředí ve všech parametrech – bez jejich přičinění – zlepšuje. Lidé žijí déle a zdravěji, vzduch a vody jsou čistší, přibývá zeleně. A kupodivu lidé, místo aby se hlasatelům Apokalypsy sebevědomě vysmáli, se budou choulit do komplexu viny jako ten chlapeček, co praštil klackem do lampy.

Je tedy možné, že až éra klimatologů přebolí, nastane éra psychiatrů. Bude jich třeba celá armáda.

LN, 16.3.2007