Prý se jedná o špatný překlad, soudí na Neviditelném psu diskutující (ženského rodu) Š. S., když se kriticky vyjadřuje k mému článku o hidžábech (SVĚT: Symbol nesvobody, 4/3).

Doslova píše:

Vláda feministek je blbý překlad vlády s převahou žen, což není stejné.

A o něco níže uvádí:

Jak ale vidíte, tak feministická vláda to není, ať si Lovinová říká co chce. Je to jen vláda, kde převažuje ženské osazenstvo nad mužským.

Jen pro ty, kdo z hlavy neznají složení švédského kabinetu: Lövinavá je viceperemiérkou a ministryní mezinárodní rozvojové spolupráce a klimatu.

Upřímně: Nevadí mi, že Š. S. považuje mé hodnocení hidžábu jako symbolu nesvobody za „pitomost“. Je to její svaté právo. Problém mám s tím, jak si upravuje skutečnost.

Říká se, že pokud někdo vypadá jako kachna, káchá jako kachna a chodí jako kachna, pak je to kachna. Jestliže se současná švédská vláda prezentuje na oficiálním vládním webu jako první feministická vláda na světě, byla-li parlamentem schválena poté, co předložila feministický vládní program, jehož součástí je i feministická zahraniční politika (viz obr. níže), pak rozhodně nejde o špatný překlad.

Osobně mi není jasné, jak by Š. S. chtěla přeložit z angličtiny „a feminist government“, případně ze švédštiny „feministisk regering“, jinak než „feministická vláda“. To zaprvé.

Zadruhé je omyl domnívat se, že jde o vládu nikoli feministickou, nýbrž o takovou, v níž „převažuje ženské osazenstvo nad mužským“. Tak tomu není. Současný švédský kabinet se skládá z 12 mužů (premiér + 11) a z tuctu žen. Vcelku logicky. Hlásají-li švédští vládní feministé genderovou rovnost, a to hlásají, pak v souladu s touto zásadou nemohou prosazovat, a také neprosazují, větší počet žen než mužů. Ba právě naopak: svému pojetí feminismu (rovnosti mezi muži a ženami) dostáli modelem 1 + 11 + 12.

A právě proto, že jde o feministickou vládu v tomto pojetí, je s podivem to, co se stalo nedávno v Teheránu. Ba jde to proti smyslu švédské feministické vládní politiky. Ta je totiž feministická i v oblasti zahraničních záležitostí, jak je zřejmé z obr. Hned v první větě pod nadpisem Feministická zahraniční politika je vysvětleno:

Rovnost žen a mužů je základním cílem švédské zahraniční politiky.

Čteme dobře: švédské ZAHRANIČNÍ politiky.

Když jsem k tomuto článku shromažďoval podklady, našel jsem na webu Fórum 50% (jehož aktivisté podporují vyrovnané zastoupení mužů a žen v politice) pozoruhodný článek Dany Schmidtové, někdejší žurnalistky prestižního dánského deníku Politiken. Není sice datován, nicméně z kontextu je zřejmé, že byl napsán poté, co se ve Švédsku ujala moci feministická vláda, o níž tu polemizujeme. Dana Schmidtová v příspěvku nazvaném „Švédsko má feministickou zahraniční politiku“ píše:

Podle Margot Wallström (švédská ministryně zahraničí – LS) jsou hlavní cíle jejího programu zvyšovat účast žen v politice, bojovat proti jejich diskriminaci a posilovat jejich práva a potřeby. A to především v zemích, kde se situace žen zlepšuje jen velmi pomalu. Pokud vůbec. Model má tedy sloužit i jako pracovní nástroj v oblasti pomoci rozvojovým zemím, kde by mohl být příkladem a inspirací pro místní ženy a snad i politiky.

Z výše uvedeného by se dalo soudit, že pokud se vydají členky feministické vlády ze Stockholmu (čili vlády, která má tak vznešemé cíle), do Íránu, který mimo jakoukoli pochybnost spadá do citované definice (ženy jsou v té zemi muži diskriminovány, je tudíž nutné posilovat jejich práva a potřeby, situace žen se tam zlepšuje jen velmi pomalu, pokud vůbec), pak to nejmenší a současně nejsamozřejmější, co mohou udělat, je odmítnout podřídit se šovinistickému mužskému diktátu dát si na hlavu šátek – neb jim za to nic nehrozí. Na rozdíl od místních žen, za jejichž práva přece slovně švédské vládní feministky tak hlasitě bojují (předpokládám).

Jak to nakonec dopadlo, víme. Bylo to probráno bezpočtem médií u nás i v cizině. Co tedy udělaly, byť by to bylo jen gesto, ale i to má svůj význam, členky švédské vládní delegace v Teheránu? Obrazně řečeno plazily se poníženě před tamními mocipány – až se za ně člověk styděl.

Jak nás teď chtějí přesvědčit, abychom věřili, že to s bojem za rovnost mezi muži a ženami myslí vážně, když při prvním otevřeném střetu s těmi, kdo práva a rovnost žen flagrantně porušují, totálně selhaly?

Na svoji obranu Švédky uvedly, že nechtěly porušit (íránský) zákon, který ženám přikazuje šátek nosit. Prazvláštní argument. Vždyť také další zvěrstva, jichž se režimy v některých islámských zemích dopouštějí na lidských bytostech (bičování, kamenování, utínání končetin či vylupování očí aj.) jsou v souladu s místními zákony, resp. s islámským právem šaría. Jak tedy chtějí tito politici a političky bojovat za lidská práva a současně respektovat tamní zvrácené paragrafy? Jedno přece vylučuje druhé. Tomu vážně nerozumím.

Obr. 1/ Nadpis na webu švédské vlády: Feministická zahraniční politika.

Obr. 2/ Jak je ze švédského vládního webu zřejmé, současný kabinet má 12 mužů (premiér + 11 ministrů) a dvanáct žen. Genderově je tedy vyrovnaný.

Obr. 3/ Pokud švédská vláda na svých oficiálních internetových stránkách uvádí, že je vládou feministickou, pak nezbývá, než se s tím smířit jako s holým faktem. A jako feministickou ji také hodnotit.

Obr. 4/ Také v anglické jazykové verzi švédského vládního webu se setkáváme s pojmem „feministická zahraniční politika“.