21.5.2022 | Svátek má Monika


RUSKO: Zbývá jen válka?

24.1.2022

Putinově tlaku je třeba čelit, ale dávat mu nálepku Hitlera vytěsňuje racionalitu

Čte-li našinec zprávy z médií a výroky západních lídrů, propadá dojmu, že ruská invaze do jádra území Ukrajiny už skoro začala. Že stačí jediný pokyn prezidenta Putina a Západu nezbude než to vzít na vědomí. Je tu vůbec nějaká alternativa, nebo jde jen o to, zda ruská invaze začne už v lednu, nebo až v únoru?

Čte-li našinec o reakci prezidenta Bidena, už propadá zoufalství. Biden je prý přesvědčen, že ruská invaze přijde, jen ne v podobě plnohodnotné války, ale ve stylu „menšího průniku“ (minor incursion). Víc k tomu lídr svobodného světa nemá co říci?

Jistě, nikdo nemůže přísahat na to, zda válka Ruska s Ukrajinou bude, či nebude. V západním světě ale bují atmosféra, která s tou možností počítá jako téměř s jistotou. Jako by strategické uvažování plně ovládla zásada předběžné opatrnosti, která se prosadila ve vztahu ke klimatu i ke covidu a která velí počítat s tou nejhorší možností jako s nejpravděpodobnějším scénářem.

Krym, úkol pro jeden pluk

Problém je, že proti tomu se dost dobře nedá argumentovat. Aby nevznikla mýlka, nejde o to riziko invaze či ruských ambicí podceňovat, ale je dobré zpozornět, sází-li se na jediný scénář. Háček zásady předběžné opatrnosti je v tom, že teprve v roce 2025 uvidíme, zda si budeme chodit pro x-tou dávku vakcíny, že teprve v roce 2100 zjistíme, o kolik stupňů vzrostla teplota na Zemi, ale už teď se máme chovat, jako by tomu tak bylo. Podobně až letos v létě uvidíme, zda ruská armáda skutečně vpochodovala do jádra Ukrajiny, ale už teď se mluví o agresi.

Jistě, Putin takové úvahy sám podněcoval. Například invazí do Gruzie v roce 2008 nebo anexí Krymu v roce 2014. Ale co se týče zásahu do jádra Ukrajiny, zatím lze jen spekulovat. Není tato atmosféra na Západě právě tím, čeho chtěl Vladimir Putin v této fázi dosáhnout?

Pokud se celá debata soustředí na otázku, kdy invaze začne, vytěsňují se otázky jiné. Třeba. Co by tím Putin získal? Nepřineslo by mu to víc minusů než plusů? Jaký je jeho dlouhodobý cíl a jak by k němu taková invaze mohla přispět?

Pak se potlačují různé racionální úvahy. Třeba to, že invaze do jádrového území Ukrajiny je úplně jiná liga než ruské vojenské zásahy, jako byl nyní v Kazachstánu, předloni v Náhorním Karabachu, na Krymu v roce 2014 a v Gruzii v roce 2008.

Přes všechnu Putinovu asertivitu a revanšismus (snaha obnovit sféru vlivu Ruska, jaká by mu prý měla náležet) Moskva od roku 1989 nevedla plnohodnotnou válku. Lze dokonce říci, že v tomto směru zaostává za USA. Vojáky nasazovala v periferních oblastech cílových zemí, tam, kde riziko bylo relativně nízké. Což platilo pro Gruzii i Krym (území sice ukrajinské, ale s obyvatelstvem Rusko podporujícím).

Obsadit Krym je z vojenského hlediska prostá operace. Od kontinentu ho odděluje Perekopská šíje, jež je široká sedm kilometrů. S trochou nadsázky lze říci, že dostat ji pod kontrolu je úkol pro jeden tankový pluk. V prosinci 1920 tam Rudá armáda snadno porazila bělogvardějce barona Wrangela, v říjnu 1941 tam hladce projely tanky generála von Mansteina, v únoru 2014 to zvládli ruští vojáci v uniformách bez distinkcí.

Kdyby o to šlo, podobně snadno by ruská armáda mohla obsadit ukrajinský Donbas ovládaný ruskými separatisty. Ale co by z toho měla? Jenže invaze do jádra Ukrajiny je opravdu jiná liga, na území bez podpory místních obyvatel. Pro Moskvu je to proveditelné, je tu ale otázka ceny. Stálo by to Putinovi za gesto určené Západu, že své požadavky myslí opravdu vážně?

Stálo by to Putinovi za to?

Západ je přesvědčen o Putinově nevypočitatelnosti a iracionalitě. Přispívají k tomu expozé, jaké předvedl v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa šéf Senátu Miloš Vystrčil. Putinovy požadavky přirovnal k Adolfu Hitlerovi a mnichovské dohodě.

Vystrčil má určitě pravdu v tom, že ty požadavky jsou nebezpečné a absurdní. Že by vrátily dějiny nazpět a smazaly celý vývoj od studené války. Ale když někdo vytasí srovnání Putina s Hitlerem a Rusko označí za totalitní režim, tak se do značné míry zříká i vlastní racionality. Protože je-li Putin srovnatelný s Hitlerem, nastupuje historická lekce, která učí, že s takovými lídry a režimy nelze vyjednávat, nelze dohadovat kompromis či ústupek, má smysl je pouze porazit, zničit.

Chcete-li potom vstřícně a racionálně upozornit na legitimní ruské obavy i zájmy, hned vám někdo omlátí o hlavu: To jako chcete tvrdit, že i Hitler měl legitimní obavy a zájmy?

Z toho, co Putin posledních 15 let říká a činí, plyne hlavně toto: cílem jeho dějinné mise, jak ji on sám chápe, je přetvořit mezinárodní bezpečnostní systém z doby po roce 1989. Z toho čiší velká rizika, především obnova sféry vlivu Moskvy, čím dále na západ, tím pro Putina lépe. Kdyby ale vedl invazi na Ukrajinu, s přetvářením mezinárodního bezpečnostního systému by se mohl rozloučit. Stálo by mu to za to? V téhle otázce je klíč k vývoji.

LN, 22.1.2022